Alter Ego

Whatever floats your boat, girl! ;-)

Budu se zabývat pouze kritikami dílek začátečníků, kteří se zabývají vázaným veršem. Nechci, aby tady přišel nazmar nějaký talent, který by mohl v budoucnu obohatit konzervativní poezii. 

Protože tak činíš?

A proč si myslíš, že se budu tvými básněmi vůbec zabývat?

Paliči,

tvá obrana "hemiolou" mě vskutku rozesmála. Budeš asi jeden z těch, kteří sice neumějí psát, za to dokážovou skvěle "umělecky zdůvodňovat" své chyby. Budeš patrně demagog z povolání, kterému ani tak nejde o nějaké ideje nebo názory ale spíše o to, jak své názory a svá díla argumentačně obhájit. ...Občas může být zábavné diskutovat s lidmi jako ty. Doufám, že se nezachováš jako otevřhuba a nezačneš mi, až ti dojdou argumenty, nadávat "ty ku...", "ty pi...".

Než jsem se ocitla na Písmáku, připadala mi současná česká poezie alespoň tu a tam zajímavá. Když jsem se zde ale seznámila s mentalitou současných básníků jako byl otervřhuba,(starej Rendl, starej dobrej svatej Salvátor, profesionální básník atp.), stala se ze mě zarytá "konzerva".

Janina 6 to nejlépe vystihla touto větou:

Jinak si nemyslím, že jsou to smíšené verše - jsou vázané, a to až na výjimky velmi dobře vázané.

Řešíme detail a zapomínáme na celek.

Posílám do výběru.

To, co uvádíš, je rozložení přízvuků podle trochejského metra.

Druhá možnost je: Za náš dar zaplatíš draze

Safián: ...a možná přirozenější vzít úvod verše jako dva daktyly, po kterých se přízvuk znovu octne na liché slabice.

Jestli to dobře chápu. Např v písni by se to dalo nafrázovat:

Za náš-dar za-platíš draze.

Tím by se přízvuk ocitl na slabice pla. Pro čtení to není přirozené, ale v písňovém textu by problém nebyl.

Janino, zlatá slova.

Kritizovaná rytmická nedokonalost bývá v básních běžná. Spoléhá se na to, že ji překoná síla metra.  To je způsob, který vidí janina - podle trochejského schematu vychází přízvuk na druhou slabiku. Při zvukové realizaci máme možnost tam tento přízvuk nepřirozeně vyrobit nebo brát dar zaplatíš jako čtyřslabičné slovo s jedivým přízvukem. v obou případech zůstaneme v hranicích metra. je ale možné a možná přirozenější vzít úvod verše jako dva daktyly, po kterých se přízvuk znovu octne na liché slabice podle trochejského metra.

Modernější stati o přirozeném přízvuku uvádí, že tříslabičné slovo má jen jeden přízvuk, čtyřslabičné pak má ten vedlejší na 4. slabice nebo ho nemá vůbec. Při tomto pojetí by např. bylo vyloučeno mužské zakončení verše tříslabičným slovem a vázaný verš podle stávajících meter by se ocitl v potížích, neli přímo v troskách.

Je to jenom jedno škobrtnutí v jinak velmi dobré básni. Taková jsou i v mnohých jiných básních, ale tady bylo odhaleno, vznikla o něm diskuse, když už bylo odhaleno, byl by pro mne přirozený směr, kdybys ho místo hledání důvodů proč máš Ty pravdu opravil. A já Ti pak dal oprávněně výběr, na který jsem hodně nalomen. Zatím čekám, co na to redaktoři a autoři, kteří ví o vázaném verši víc než já. Uznáním chyby by hodně utrpělo Tvé Ego?

Diskuse byla fajn, stejně jako báseň. Jak mi kdysi napsal jeden zdejší kritik (co sem už bohužel nechodí), člověk by se měl seznámit s pravidly, a když je dobře ovládá, tak z dobrého důvodu je pak může občas porušovat. Přeju ti samé dobré důvody .-)

"Za náš dar zaplatíš draze" je mimo rytmus. Vždyť psát trochejem je tak jednoduché!

Ale líbí se mi předposlední sloka a za tu dávám tip.

Jo, tohle je na vysoké úrovni, to tedy ano.

Janina6 - dovol prosím, abych tě začal opatrně a velmi společensky přijatelně zbožňovat - stejně jsem se přistihl, že už to maně dělám, ale neboj se, vzal jsem na sebe nekompromisně klacek, hahahaaaaa ;-)))

Trocheje vzal a zahodil

a kulhavý verš marodil.

Čtenáři houfně zavyli,

když si tam čumák nabili.

Ty náznaky Erbena se netýkají jen motiviky, baladičnosti, užití slovní zásoby atp. Jde také o pravidelný čtyřstopý trochej. Proto také PavloviK nesedí verš "za náš dar zaplatíš draze", protože dojde k nenadálé změně rytmu (pravděpodobně bych to četl jako dva daktyly a trochej). Zároveň si ale říkám, že kromě návratu k Erbenovi mi to spíš připomíná v poslední době poměrně často tematizované tendence k neoromantismu, a to vč. neodekadence.

Nevím, jak hodně nosný ten proud je, osobně bych na něj jako na nositele nové literární kvality spíš nevsázel, ale můžu se mýlit.

"Trocheje vzal, a zahodil, 

a skokem byli na sto mil!"

;-)

Jo jo, ten verš má rytmický schod, kdo nekouká pod nohy, zakopne. Třeba už mi uvěříš, když ho našel i Pavel .-) 

Taky nerozumím trochejům a jambům. Z toho co dokážu posoudit, je znát, že sis dal záležet na rytmu a rýmech.

I mě (pocitově)nesedí:

Za náš dar zaplatíš draze.

Jinak mám dojem, že to je skvělá báseň.

Moc se mi líbí:

pouto zkuté z mlhy, strasti,

a ještě bych vyzdvihl pointu.

Pěkný!

Musím uznat, že hudba tvých veršů je vzrušující. Její ráz je nezvyklý, vrací se až někam k Erbenovi. Možná je to zárodek zásadního obratu v české poezii (je více textů podobného rázu, i když ne stejné intenzity). To by ukázala teprve sbírka. Ale možná je to jen jakási fantasy bublina, ke které odkazují některé náznaky. Tip za hudbu.

záleží jaká je do textu vložena energie, je-li text temný, bude i jeho účinek temný, prostý zákon akce a reakce, přičemž v dnešních časech stihne účinek nejdříve majitele textu, mě se to děje taky, že vlastní temné texty mi hned vrátí úder ;))

doba se mění a výsledky můžeme vidět jaksi rychleji

Eilu - hele, já taky poezii nerozumím, mám tam furt špatně trocheje a jamby, ale to já neřeším, zpívám si, hraju na buben, dá se do deště, z okna naproti mě pozoruje divný stín, do zavřeného okna mi narazí zpitomělý holub - a najednou je to tady, valí se to ven... Je to živelná záležitost, nikoliv konstrukce hodinových strojků. V poslední době se mi stává i to, že na mě jde při psaní zimnice, a z nosu se mi spouští krev (fakt, nekecám), tak to mě poprvé malinko vyděsilo, ale už to moc neřeším, někdo zas mívá migrény, nebo ho svědí nohy, všechno se dá určitě nějak racionálně vysvětlit, hehe ;-)

Ech, Janino, máš pravdu, ta čtvrtá sloka byla slabá, tak jsem jí uťal, balast musí pryč. Jinak to celé zní čistým kovovým tónem. Problém je že to je vzkaz pro konkrétní osobu, kterou jsem kdysi znával, a fantasmagorie je to jen napůl - někdy to třeba budu někomu vyprávět, co to vlastně bylo. Každopádně je tenhle orloj vlastních vzpomínek výbornou inspirací. Zkusím do zase v noci, jestli přijde stejná nálada. 

Já jsem prostě zmagořel do toho seriálu Tabu, dokonce se snažím učit i ten jazyk Twi, kterým se mluví v Ghaně a ještě dalších částech Afriky - připadá mi, že cokoliv v něm řekneš správnou intonací, tak je to zaklínadlo (ještě víc než angličtina) - "seděl u krbu, a šeptal do plamenů řečí, která zněla, jako když si havrani snaží navzájem vyklovat oči." - Osmidílný seriál, ale je naprosto dokonalý, hlavně dialogy a herecké výkony. Jestli máte čas dívat se na TV, tak jednoznačně doporučuju - takdy je malý appetizer a asi fakt nejsilnější scéna (hned v prvním díle). Tom Hardy je prostě zvíře. 

Hmm... ale bez čtvrté sloky tomu chyběl závěr věnovaný pohledu zpět optikou včerejší noci, tak jsem to překoval do jiné podoby. 

Drama.

Ta je krásná, ale poezii moc nerozumím, tak nemůžu odborně kritizovat.

Super zážitek, kdybych uměla malovat, tak už vzniká obraz! Temná, mysteriózní... a ano, romantická. Zapůsobila na mě, četla jsem se zatajeným dechem. Vrcholem básně je pro mě třetí strofa. Závěrečná mě trochu zklamala, přijde mi, že už jen rozmělňuje to silné z předchozích obrazů. A rým "neuhasí - zhasí" se mi nelíbí, protože je to v podstatě dvakrát totéž sloveso. Věřím, že poslední strofa by se dala napsat mnohem zajímavěji, možná by stálo za to nechat si text trochu "uležet v hlavě" a zkusit úplně nový závěr. Jinak si nemyslím, že jsou to smíšené verše - jsou vázané, a to až na výjimky velmi dobře vázané. Kvůli rytmu bych se přimlouvala snad jen za poopravení verše "Za náš dar zaplatíš draze", kde ve slově "zaplatíš" vychází přízvuk na prostřední slabiku, což mi nezní přirozeně. Navrhla bych třeba "Přijmeš dar a splatíš draze". Ale ber to s rezervou, možná jsem příliš náročná čtenářka :-)