TD Detektivní schůzky se smrtí II

Zhruba před rokem jsem se tu zaobírala jednou detektivkou od Agathy Christie s názvem Schůzky se smrtí. Konfrontovala jsem knižní předlohu s filmovou verzí.

Dnes na nás útočí informace o obětech na Ukrajině,to je skutečná smrt, nic vymyšleného. Je to hrůzné a příliš bolestné. I když jsem přispěla finančně na Člověka v tísni a zanesla potravinovou pomoc pro uprchlíky v Praze do Domova svaté rodiny, trhá mi srdce, že toho nemohu pro tyto lidi ve válečných útrapách udělat víc.

Prchám proto do jakéhosi ireálného světa detektivek Agathy Christie. Tam je totiž vše tak komplikovaně vymyšlené, že to vypadá naprosto nepravděpodobně. Jsou to jakési pohádky pro dospělé. Ostatně v pohádkách bratří Grimmů jsou také zlé víly, čarodějnice a ježibaby pojídající děti. Paralela s detektivkami Agathy Christie, která se mnohokrát inspirovala dětskými říkankami, je nasnadě.

Zaměřila jsem se tentokrát na detektivky se slečnou Marplovou, konkrétně Mrtvá v knihovně a Není kouře bez ohýnku. Opět jsem začala porovnávat literární a filmovou verzi.

Nebudu zabředat do podrobností a prozrazovat děj, jen nastíním hlavní věci. V Mrtvé v knihovně je vše zaměřeno na rodinu, která zahynula při leteckém neštěstí. Při katastrofě  se zachrání jen otec, kterému musejí amputovat obě nohy, jeho manželka, syn a dcera neštěstí nepřežijí. Naživu však zůstanou partneři jeho dětí, tedy snacha a zeť, kteří s tchánem nadále žijí ve společné domácnosti. Když dojde k vraždě, přesněji ke dvěma vraždám, jsou tito dva příbuzní mezi podezřelými. Ukáže se, že oba potřebují peníze. Slečna Marplová nakonec vypátrá, že vrahy jsou zeť tohoto invalidy a jeho druhá žena, se kterou se tajně oženil. To je u Agathy Christie naprosto logické, často pracuje s komplikovanými rodinnými vztahy a utajenými milenci či milenkami. Ale filmová verze? Tam je vyústění naprosto překvapivé. Vražedkyněmi jsou snacha tohoto muže a její milenka. To je v přímém rozporu se záměrem Agathy Christie, navíc o lesbickém vztahu by ve své době asi sotva mohla psát.

Další detektivka Není kouře bez ohýnku se odehrává na malém městě a vše se točí kolem anonymních dopisů, které dostávají jeho obyvatelé. Jak slečna Marplová v závěru upozorní, ty jsou jen jakousi kouřovou clonou pro chystanou vraždu, jejíž obětí má být manželka místního právníka. Opět jde tedy o milostný poměr. Tento právník miluje vychovatelku svých synů a chce se tudíž zbavit manželky. To je řekla bych typický rukopis Agathy Christie. Dojde ještě k vraždě jedné jeho služebné, protože ta tuší, že v den takzvané sebevraždy jeho ženy nebylo něco v pořádku. Tedy nakonec dvě oběti. Nikoli však ve filmové verzi. Ta začíná pohřbem jistého plukovníka, který se údajně zastřelil v důsledku jednoho z pomlouvačných anonymních dopisů. Jsou tu tedy tři oběti.V závěru filmu se ukáže, že plukovník nebyl zavražděn, jak by se dalo na základě vyšetřování očekávat, ale zastřelil se proto, že miloval jednoho muže z městečka. Tedy opět vztah dvou jedinců stejného pohlaví.

Nabízí se tedy otázka, co vedlo tvůrce této série k podobnému odklonu od literární předlohy. Někdo z tohoto týmu musí mít nepochybně homosexuální orientaci. A snaží se vší silou tento světonázor šířit i prostřednictvím podobných úprav.

Zřejmě vychází z hesla starých latiníků „veni, vidi, vici“ neboli „přečetl jsem, předělal jsem a nad Agathou zvítězil jsem.“