Čekání 5

Před pár lety jsme spolu cestovaly do Říma. To jsi ještě viděla a mohly jsme spolu všechno sdílet. Tvoje citlivá duše se naladila na moji lyrickou notu. Psaly jsme spolu básně prstem do písku nebo je posílaly po větru. Pár jsme jich hodily do moře. Často ses smála a čichala k růžím. Chci být jako ty, až budu stará. Cestou domů ses v autobuse postavila do uličky. Tvůj krásný obličej orámovaný bílými vlasy se zkřivil bolestí. Teprve později jsi mi prozradila, že tě bolelo břicho. Usmála ses a mávla rukou. Každá bolest přejde. Nejpozději v hrobě. Jsi statečná. Rakety už třicet dnů ničí tvůj domov a já nevím, zda ti zůstal ještě kousek smíchu. Nějaký dobrovolník tě vyfotil a poslal mi fotku. Vím, jak vypadáš, když tě něco bolí. Ne, tentokrát to není břicho.