Genesis

...až na vrchol,

naše mládí je vyšší než hora,

pro nás řekl Hospodin Bůh:

„Budiž světlo!“

ráno na rozcestí snídaně v trávě,

pod stromem uprostřed zahrady

dala jsi mi jako báječná ženská

ochutnat jablko,

kolem se plazil náš kamarád

a syčel z plných plic,

spletli jsme si roušky z fíkového listí,

Hospodin se procházel po zahradě za denního vánku,

volal nás

jako se volají milované zlobivé děti,

a my věděli,

že se právě teď něco stalo:

soukolí dějin se dalo do pohybu,

od této chvíle provždy

budeme jen prachem a popelem,

zrnem mezi žernovy

*