Dívka a moře - Mangrovy V.

Mangrovy

(květen 2003)

V.

Věděla, že takový argument zabere a Čočka kapituloval. Zatímco se soukala z neoprénu našel vhodné tyče. Ještě zkontrolovali zda had mezitím nefoukl a připravili podle dívčina nápadu jeho budoucí dočasné obydlí. Mamba zelená má velice štíhlé tělo, proto utěsnění otvorů věnovali velkou pozornost.

Potom zaujali místa na kořenech těsně nad vodou. Dívka ovládala tyč držící límec neoprénu a Čočkův úkol bude nalákat mambu k zakousnutí. Zvedli oblek před hada, který reagoval zvýšeným kmitáním jazyka s čichovými senzory. Ve vzdálenosti  asi půl metru od hlavy začal fotograf komíhat tyčí. Mamba pohyb opakovala a zároveň zvedala přední část dvoumetrového žlutozeleného těla.

Nebýt nárazu na tyč, který ji Čočkovi téměř vyrazil z rukou, útok by nepostřehli. Rozlišovací schopnost lidského oka na takovou rychlost nestačí. Mamba se zakousla do silikonového gripu a podle předpokladu měla problémy dostat zuby ven. Nebyla v záviděníhodné situaci s tělem nataženým z větve k neoprénové pasti. Následovalo trhnutí tyčí. Had se chvíli mrskal, ale na konec tělo zmizelo v obleku. Dívka pustila svou tyč, zachytila padající žaket za límec a utáhla kolem něho tkaloun .

„Hotovo,“ spokojeně se zazubila na kolegu, „a ty si měl takovej strach.“

„Jo a co teď?“ ukázal na napůl splasklý žaket plovoucí na hladině tůňky. „Máš vymyšlený, co dál. Její zuby projedou neoprénem jak nic.“

„Jeden z nás potáhne za overal za klacek a druhej bude vzadu postrkovat, kdyby se v kanále zasek.“

Čočka se nabídl, že kvůli krokodýlovi půjde první. Již byli připraveni vyrazit, když zaslechli volání. Podle hlasů to byl Ichtyl a Zrzoun, kteří je hledali. Víc než hodinové zpoždění nahnalo kolegům strach.

„Kde jste? Šéf se už vzteky staví na uši,“ byla první Zrzounova slova, když vyplavali z mangrovů.

„Nemohli jsem zpátky. Nejdřív nás držel na stromě krokodýl a potom tahle potvora,“ zalhal Čočka a ukázal na vak.

„Co to je?“ přesně podle očekávání vzbudili Ichtylovu zvědavost.

„Mamba zelená. Prcek usoudila, že by tě mohla zajímat, tak jsme ji ulovili,“ pokračoval fotograf s vysvětlováním.

„Vy jste chytili mambu?“ vykulil vědec oči. „Nepřeskočilo vám?“

„Neříkej, že nemáš radost,“ přidala se dívka.

„Mám, ale teď rychle na loď, kdyby se dostala ven, může nám bejt dost horko.“

Šéf stál na můstku a dalekohledem pátral po okraji porostu. Byl na potápěče naštvaný, ale také měl strach. Potápění v mangrovech má své záludnosti. Největší z nich je dmutí hladiny moře a právě vrcholil takzvaný malý příliv. Uvíznutí pod kořeny mohlo skončit tragédií.

Příliv a odliv přichází vždy ve dvanácti a čtvrt hodinových intervalech. Velký příliv na straně přivrácené k Měsíci, kde se sčítá odstředivá síla rotace Země s přitažlivostí nebeského tělesa a malý na protilehlém poledníku. K tomu všemu přispívá ještě přitažlivost Slunce, i když podstatně méně než Měsíc. Největší slapové jevy vznikají, když je oběžnice Země se Sluncem v zákrytu a působí především v Severním ledovém oceánu, Atlantiku a v některých částech pobřeží Kanady. Další vliv má i počasí spolu s tvarem mořského dna.

Konečně zahlédl, jak Ichtyl zamířil k  ústí kanálu. Po chvíli se objevily na hladině další dvě hlavy. Mezi nimi plavalo cosi, co vypadalo jako silně poškozené tělo v neoprénu. V tu chvíli byla zlost pryč, když sám sobě mohl zdůvodnit zdržení nějakou nenadálou událostí. Vyrazil na palubu ke zbytku posádky.

„Vrací se,“ ohlásil radostně.

„A co si čekal?“ položil řečnickou otázku Plešoun a hned si odpověděl. „Když necháš Prcka chvíli bez dozoru, tak si můžeš bejt jistej, že se něco semele, ale vždycky to dopadne dobře. Podle mýho názoru holka vyfasovala při narození hodně pilnýho anděla strážnýho. Mě víc zajímá, co budem jíst.“

„Sklapni,“ vyjel na kormidelníka šéf, „jsem rád, že jsou v pořádku.“

„Co táhnete?“ zavolal zvědavý Pumpička na čtveřici ve vodě, která se zatím přiblížila k lodi.

„Máme  zajatce,“ ohlásila dívka.

„Pumpičko tohle chce jeřáb, a držte se od žaketu dál! Nikdo se ho ani nedotkne!“ přikázal Ichtyl.

„Co tam máte?“ zajímalo šéfa, když o několik minut později stáli shromážděni kolem obleku.

„Mambu zelenou,“ sdělila dívka a ti, co byli nejblíž, couvli.

„Proboha, jak jste k tý potvoře přišli?“ vykulil oči Plešoun.

Čočka s patřičnými úpravami popsal dobrodružství tak, aby z vyprávění vyplynulo, že zdržení nebyla jejich vina. U šéfa však vysvětlení příliš neuspělo při představě, jakému nebezpečí se při odchytu vystavili.

„Prcku, kolikrát ti mám opakovat, že nebudeš běhat po palubě jen v kalhotkách, mazej si vzít něco na sebe!“ vyjel na dívku a pokračoval na Ichtylovu adresu: „Ty mi řekni, co teď chceš s tou bestií dělat? Jestli vám uteče a někam zaleze, můžem Mary opustit.“

„Pumpička donese box na vzorky a přemístíme ji. Plešoune podej spodní díl rybářského prutu,“ rozhodl doktor.

„Neublížíš jí, že ne?“ dívka na něho hleděla s prosbou v očích.

„Co tu ještě děláš!?“ zařval šéf. „Řek jsem, že se máš oblíknout.“

„Ale počkáte s přendaváním na mě,“ zřejmě nehodlala opustit palubu dokud se nepřesvědčí, že s mambou nebude špatně nakládáno.

„Prcku neblbni, je to tvoje kořist a nikdo na ni ve tvý nepřítomnosti nesáhne. Slibuju,“ zasáhl Ichtyl, když viděl, jak šéf rudne.

Dívka odběhla a Plešoun nedůvěřivě šťouchl kusem rybářského prutu do splasklého obleku, který nejevil známku, že by v něm bylo cokoliv živého: „Hele, je ještě vůbec živá? Neutopila se po cestě?“

„Jednak umí dobře plavat a klidná je proto, že je ve tmě. Počkej tu legraci, až ji budu přemísťovat, to se všichni uklidíte až k pažení.“

„Kromě Prcka,“ oponoval doktorovi se smíchem Zrzoun, „ta tě bude hlídat, aby si se na hada náhodou křivě nepodíval.“

- pokračování -