Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNebuď tak sentimentální řekla mu poté co jí přečetl tyhle řádky
Autor
cassy
Včera mi sliboval
že bude předčítat z knížky
kterou jsi nám půjčil
K Mikuláši jsem dostala
krabici plnou mandarinek
Krátkonožka se očekává
Jaká jména
se dávají ještěrkám?
Seděl na koberci
prohlížel si reprodukce
holandských mistrů ze 17. století.
větrné mlýny plachetnice
a jeden portrét:
vyplašené srny očí
rozdrobené v tůni
Tenhle obraz
mi daroval kamarád
Kdysi dávno se loučil s láskou
které se říká osudová
Odjížděla do Paříže
Vteřinu soumračné něhy
zachytil tahy štětce
Jak se rýmuje
štětec a světec?
Roky měl obraz pověšený
na stěně ve svém bytě
Jeho současná manželka
která znala ten příběh
nemohla obraz vystát
Po čase ho začala nenávidět
Zřetelně výslovně neodbytně
A tak mi ho daroval
Mám na zdi hvězdičku
jednoho života
Coural ulicemi města
které usíná i když nespí
V uších mu doznívaly verše
Když konečně dorazil domů
vyrobil z kousků dřeva
z kousků průhledné fólie
malou
kolébku
pro ještěrky
9 názorů
Je to zase něco malinko jiného než se tu dá běžně přečíst. Kdybych měl říct proč tak vážně newim ale líbí se mi to.
Ann: já to pochopila- viz prvy muj koment... Napsalas to pekne. Vztahy jsou na zivote to NEJ a vzdy je o cem diskutovat... za me ale pri cervenem vine u krbu ci ve slunecnim dni nekde venku...
Ad Štírka: pokud jde o mne, nejde o pomyslnou nenávist k obrazu, ale o právo bejt č.1 pro toho, komu dávám svou výsostnou lásku. To, že si někdo nechá na stěně obraz očí své "osudové" lásky na 99% znamená, že se od ní neodstřihl a bude mě s ní navěky porovnávat. A taky možná kromě oné navždy nedostižné možná adoruje i své ego - je přece autorem onoho skvělého obrazu... Každý se pro lásku musíme vzdát spousty věcí. Vzdát se obrazu je velmi snadné, pokud nemá jeho model v srdci autora větší místo, než jeho vlastní skutečná a přítomná žena.
Je ovšem hypoteticky možné, že se autor odstřihnout dokáže - není-li však jeho žena patologicky žárlivá, zcela jistě to pozná. Žena přece cítí, je-li pro svèho muže ta nejdůležitější...
Díky za komentáře...matně si vzpomínám, v ruce jsem držel jakýsi posudek svého otce, v éře socialismu základní kámen při změně zaměstnání, bylo v něm napsáno: je zásadité povahy...autor chtěl zřejmě vyjádřit, že je zásadový...což souhlasilo...a potom mi řekl, víš, jsou okamžiky, kdy člověk, i já, podlehne postavení hvězd...
Vše co bylo... je součástí toho,co je nyní... Takže nechápu něčí nenávist k obrazu a emoce, které řeší minulost...? Ten otazník patří Annie... Ale možná to, co Ann cítí, je cesta, jak si nepřidat problémy... Protože "osudová láska" smí být nenahraditelná, a vyhozením obrazu by asi nepřestala ta dotyčná být náhradnicí... ? (Co natropí jedna báseň... :-)
Pěkný dialog.
Já bych si někoho, kdo se nedokáže rozloučit s očima "osudové" lásky, ani nevzala. Ani s ním nechodila. A kdyby omylem pŕece jen, ten obraz bych vyhodila z okna.
Tip a.
Tohle mi přijde super. Vidím v tom určitou depoetizaci v zásadě vznešených věcí; něco jako zprofanování sakrálního
cassy, dějově je báseň složitější, s ne zcela zřejmými postavami... pro mě pěkná závěrečná strofa.
Krátkonožna - Krátkonožka?