Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - Henry a ti druzí
Autor
Aru
Goethův Faust:
Ach, s právy filosofiia medicínu jsem studovala také theologiíjá pohříchu se prokousal -a teď tu blázen stojím, žela ani za mák jsem nezmoudřel."Jakmile je člověku třicet, je už starý. Je skutečně jako mrtvý. Nejlepší je ho hned zabít." - Goethe, Faust
Henry, (rozuměj Jindřich Faust), Goethe a Mefistofeles stojí na skalnatém výběžku nad mořem. Werther pod nimi padá na mořský břeh plný kamenů ve zdání, jakoby je poházeli dávní obři.
"Tento kraj Goetie, jakoby pro sebevraždu vhodný byl." Vytrhl z ticha společníky Mefistofeles. Odpovědí mu bylo vzdálené vyhaslé křupnutí, v uších Mefistofela jako známé cinknutí; hukot příboje kdesi ze zdola a čersvý vítr, všudypřítomně se ženoucí okolo nich. Henry ucítil svíravou bolest v ruce, ze zvyku, či pro vzpomínky setkával se s přáteli.
"Dnes je Valpuržina noc." Rozpomněl se Goethe, když se jeho mysl zformovala z mlžně neurčitých tvarů do konkrétní podoby k vyslovení. Po cestě přišla Markéta s mrtvým dítětem v náručí, stojí před Henrym, strnule ho pozoruje tvaří v tvář, dokud Henry neuhne pohledem, podává mu dítě a odejde. Henry si vzpomíná na svou vinu, prohlíží si spící tvář mrtvého dítěte. Od moře se ženou ocelové černé mraky s blížícím se lijákem, Henry, Goethe a Mefistofeles odejdou.
V krčmě sedí Henry s Mefistofelem, před nimi na stole u každého stojí džánek piva s bohatou pěnou (jak už to tak v příběhu bývá). Krčma je zařízena na středověký motiv, hrubé, silné dřevěné stoly, lavice, cihlové obložení stěn se svítidly napodobující pochodně. Krčma je ve sklepě, bouřící liják sem nedoléhá. Mefistofeles se chystá něco říct spolustolovníkovi, ale Henry ho zarazí nejprve rukou, pak si podepře hlavu a dívá se stranou vyhaslým pohledem, který je nicneříkající a bez života. Mefistofeles se pousměje, vezme korbel, vypije ho do dna a poručí si další. U přicházející servírky zahlédne Mefistofeles ladné dívčí kopýtko.
V noci Henry leží na posteli s rozsvícenou noční lampičkou, na nose brýle a listuje ve Faustovi. Nemá náladu aby četl od začátku do konce. Jak usíná, upadá do blouznivých stavů s rozevřenou knihou na hrudi, tam kde Helena Trojská prochází se po skalnatém pobřeží o které se rozbíjejí mořské vlny. V nesčetně vyprávěních vyvolaná a znovu opouštěná, když je otočen poslední list. Přichází Goethe, sbírá oblázky do košíčku a Heleny si nevšímá, je náměsíčný, vrhá monstrózní stín, který je na konci roztrhaný. Helena se v osamění dívá na temný oceán, dokud se Faust neprobudí, nezavře knihu a nepoloží ji na noční stolek.
Henry, Goethe a Mefistofeles polehávají v opiovém doupěti a kouří opium. Mefistofelovi se rozváže jazyk a povídá páté přes deváté. Ve vyprávění je plno lidí, ústy Mefistofela kuriozních případů, směje se. Goethe se probírá svými citáty, které létají světem, ale žádný mu nedává smysl. Svalí se na polštář, usilovně přemýšlí zda-li ani za mák nezmoudřel. Opět přichází Markéta, drží za ruku dceru Markétu, která ve smrti dospěla. Faust si připadá jako ve snu, obě Markéty vypadají jako identická dvojčata a nelze je od sebe rozlišit. Faustova dcera přisedne k Henrymu a začne ho svádět, Mefistofelovi se rozžehne jedno oko plamenem, ale Faust se odtáhne, jeho výraz je plný nicoty, příběhu který dávno skončil. Ráno se vyhoupne na obzoru krvavé slunce nad opiovým doupětem.
Smrtelně bledý Henry zavěšený do Mefistofela se procházejí Goetheovým Institutem Národních Anotací, zkráceně GINA. Všude na stěnách visí útržky vysvětlivek Goethových děl, ale jsou zapsány tak malým písmem a pověšeny tak vysoko, že je nelze přečíst ani z nejbližší možné vzdálenosti. Henry s Mefistofelem procházejí kolem nekončícího sloupořadí a jejich kroky duní daleko od nich. Mefistofeles ukazuje na skvělé anotace, které ani jeden z nich nevidí.
Henry zemřel, Mefistofeles ho uložil do rakve, aby nabral sil, Goethe dal na víko svazek květin, v dálce zní zvony z kostela u hřbitova, je hluboká noc.
19 názorů
Nepostřehla jsem v Tvé povídce to zmoudření/nezmoudření. Teprve po Tvém dalším vysvětlení.
pak nechápu proč jsi psala: "Vychází to sice spíš z Fausta než ze samotného citátu, ale budiž." celá debata je tím zbytečná, když je to v pořádku.
napiš přímo co ti vadí na textu a nemusíme si psát o ničem.
Reagovala jsem na
o čem jiném by měl být zadaný text než o Faustovi, jeho světě, který sepsal Goethe?
nikdo si nestěžoval, když texty nezmínily ani Fausta, ani nebyly z Goethova světa hry Faust.
V odpovědi jsem tím myslela, že autor z Fausta vycházet NEMUSÍ a taky ho NEMUSÍ ZNÁT. Ale to neznamená, že z něj vyjít NEMUŽE.
pokud to vezmu jak píšeš, pak volné zpracování textu je na každém autorovi, jak to pojme a tedy i s možností se zaobírat samotným světem Goetheo Fausta. celým textem samotným se prolíná ono nezmoudření z citátu. hned na začátku padá ze skály Werther, který byl sebevrah a tedy je jako symbol nezmoudření,nepochopení, což je nastíněno i na ostatních postavách.
čtenář který nic od Goetheo nezná a jeho postavy mu nic neříkají, pro toho tento text není, neboť nezná původní postavy od právě Goetheo
Aru, i u běžných literárních soutěží se zadávají jako téma citáty z literárních děl. Jde tam o volnou inspiraci tou konkrétní větou. Kdyby třeba byla zadaná jako téma literární soutěže věta "Já ho dávám do čistírny!", což je citát z filmu Vrchní prchni, tak to může být pojato volně jako povídka o mytí auta, praní prádla atd. Účastník soutěže přitom třeba ten film nemusí znát. Není třeba z toho filmu vycházet. Na druhé straně by bylo něco jiného, kdyby zadání soutěže znělo "Napište povídku inspirovanou filmem Vrchní prchni!" Potom by ti účastníci film museli znát nebo se na něj podívat, aby věděli, o čem je.
soutěžní citát je Faustův citát z Goethovy hry Faust.
to znamená že takový text by měl být ve Faustově světě od Goetheo, nemyslíš?
o čem jiném by měl být zadaný text než o Faustovi, jeho světě, který sepsal Goethe?
nikdo si nestěžoval, když texty nezmínily ani Fausta, ani nebyly z Goethova světa hry Faust.
ale má mě to překvapovat? zdejším redakcím beztak nezáleží jakou úroveň text má a to ani když se jedná o text soutěžní a redaktorům se zcela běžně stává, že neoddělují autora od jeho textu a nehodnotí z odstupu, tedy kriticky samotný text, ať je vztah hodnotícího k autorovi jakýkoli, ale to je samozřejmě jen můj pohled na věc, pokud to ostatním tak vyhovuje, já s tím žádný problém nemám
Vychází to sice spíš z Fausta než ze samotného citátu, ale budiž. Je to spíš pochmurná atmosféra než příběh. Ovšem ta pochmurnost se ti zdařila.
Ahoj Aru - tento kúsok, ale v origináli si moja mama dala na promočné oznamko.
Tiež mám pocit, že mi už asi nehrozí predčasné úmrtie.
Nejsi dopředu odsouzen k nezdaru, Aru, alespoň z mé strany rozhodně ne.
Jen kdybys věnoval této mini a svým prózám větší péči, mám na mysli proškrtání plonkových výrazů, tvorbu vět, stylistiku apod., úspěch by se jistě dostavil, protože dobré nápady ti nechybějí - ale je to čistě soukromý názor. Chyba je možná právě na mém "přijímači"...
iví neboj, nebrečím tklivě do kapesníku :D
ale nepsalo se to vůbec snadno, Faust není jednoduchá postava, ale i tak je tam pár drobných žertíků ;)
naprostý souhlas s Georgem Shawem :)
díky :)
Goro psalas: "nesdílím tak pesimistický postoj k životu", už samotný citát, jež by měl být předlohou ale není optimistický, pokud se chceš držet tématu ;)
není se za co omlouvat, text neoslovil, snažil jsem se do toho vdechnout trochu Goetheho Fausta, ale bylo jasné že jsem předem odsouzen k nezdaru, ale s citátem: nezmoudřel jsem i tak :D
blacksabbath
22. 05. 2022Aru.....teda.....uchopil jsi téma....po svém....z Goethova Fausta vylezlo toto....jako bys měl před psaním k jídlu lysohlávky......posílám koš optimismu....tj. schopnost být dobré mysli i za okolností, o nichž víme, že jsou zoufalé....
Netvrdila jsem, Aru, že to je tvůj postoj... ale asi nejsem tak chápavá, abych tvému dílu porozuměla, omlouvám se.
supizmus - díky, jo to rozhodně je zvláštní :D
takhle jinak nepíšu, téma je natolik zvláštní, jakože svět z Goethova Fausta, že vylezlo toto
Goro, není to můj postoj, nýbrž povídka na zadané téma o nezmoudření v žánru fikce ve světě Goetheho Fausta a toto téma si ode mě vyžádalo tento text - je to jako prostupovat vrstvami zapomenutého snu
Aru, dík, že ses zapojil do TD. Nějak se mi ve tvém příběhu motají jednotlivé postavy, ale hlavně nesdílím tak pesimistický postoj k životu, abych mohla s klidným svědomím dílku přitakat, promiň...
Hodně zvláštní dílo. Každopádně mě zaujalo, nicméně pod povrch jsem se nedokopal...