Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sedvacet
Výběr: hermit
30. 05. 2002
4
0
1283
Autor
čtyřicet
bez návratu
v oprátce jezera
leknín
kat dlaněmi
prosívá vodu
plačící
nevěry závojem
a lásky
bez návratu
nooo...nejde mi do hlavy proč nespojuješ ty krásné střepy dohromady...samozřejmě to přináší určitou imaginaci pro čtenáře, ale zní to prostě jen jako barevné, zrcadlové, prohnuté, pocitové střepy...
..jo je to jen můj názor, malá připomínka, asi moc dobře víš co píšeš, jen malý pohled z jiného kouta vnímání...
..jo a přitvrďuji takže bez típku, první to odnes Astalavista..:o)
Proč nespojuji? Protože by vznikl krásný, oblý, zářící kýč. Protože by ty střepy nemohly řezat. Proto...
...jó to beru, i když si myslím, že by kýč nevznikl...spíš křišťálová koule, kterou by si mohl každý rozbít a řezat se svými střepy po libosti...
Jen idiot se řeže z libosti. Normální člověk se řízne o střep, který vyrobil někdo druhý. Navíc - nemůžu přece spojovat něco, co ke mně přichází rozdělené. Pevně uspořádaná báseň? Ne, to je jako dobře zahrnutý masový hrob.
...ne každé řezání musí bolet...a nemluvím o pevně uspořádané básni, jen o naznačení souvislosti, určitým spojením...je to jen názor, tak to ber...prostě to tak vidím...neříkám, aby sis z toho cokoiv vzal...