O malý okamžik blíž konci světa

Ten závěr se mi nelíbí,..., ale jinak hezké..

Líbí se mi slova Ludvíka Armbrustera o smrti v kontextu s japosnkou filosofií. v knize Tokijské květy. Tvá báseň mi tu sílu myšlenky připomněla.

Les žije nocí. Od potoka chlad a zvířata. Miluju to zurčení...Někdy nejdou spočítat...  Teď chodí bachny se selaty, letos byly později. Je to úžasná podívaná. V noci nespím a ráno špatně vstávám. Někdy, někdy si uvědomím, že umřu a pak už nic neuvidím, všechnu tu krásu, o které píšeš. Ale ona nekončí...

Pak se mi chce plakat.

Kdo ví... Délka koneckonců není hlavní kritérium života...

Ano, pro někoho je to tak. Například pro slimáka, který se jde večer najíst zeleninky, a já ho po setmění ulovím u jeho poslední poklidné večeře... Je to jeden z pohledů na svět a je stejně pravdivý jako i jiné pohledy. Je to zde hezky vyjádřeno, tip.

Nic krásného nekončí, to je jen perspektiva lyrického subjektu. Ve skutečnosti jsou tu krásné věci dál, a to je dobré, stejně jako to, že krásných nepomíjejících věcí je mnohem víc, než může lyrický subjekt vůbec kdy pojmout.

Bude další krásný den. To ale záleží na úhlu pohledu. :-)))

Poetické přemítání - chvála dne...

...až zase příští den. Já jsem pro naději:). Ale máš svůj poetický styl.