Dívka a moře - Marseille I.

Marseille

(červenec 2003)

I.

Během plavby od souostroví Bissagos začala příprava na dočasné opuštění lodě. Do doku ji bylo nutno předat holou. K tomu účelu vykouzlil Pumpička z nejzastrčenějšího koutu skladového prostoru klece, do nichž uskladní potápěčské vybavení, kromě částí podléhajících pravidelným kontrolám. Na ty vyčlenil speciální box. Zároveň vyřadili materiál, kterému prošla životnost a bude nahrazen novým.

Po potápěčské výstroji přišlo na řadu kuchyňské vybavení, různé mobilní přístroje, nářadí, rybářské potřeby, knihovna a drobnosti sloužící k práci nebo zábavě. Po zakotvení na rejdě marseillského přístavu, došlo na osobní věci. Kromě toho, co si posádka brala na břeh, skončilo vše také v uzavřených boxech. Největší práce čekala dívku, která nashromáždila během plavby množství prkotin sloužících ke zkrášlení kajuty. Od záclonek na okna, ubrusů, deček, obrázků, několika vlastnoručně vylovených obřích lastur, až po různé suvenýry z oblastí, jež navštívili.

Příští ráno přirazili k molu, kde klece uložili do přistaveného kontejneru. Zapečetěný a zamčený zůstane v celním skladu, kde nehrozí nebezpečí vykradení. Ještě s prací nebyli hotovi, když dorazila dodávka pro věci určené k likvidaci. Zatímco na moři velel kapitán, tak stěhovacímu mumraji Pumpička. Vyklizení a předání lodi byla jeho starost. Také jako jediný z posádky nebude trávit následující dva a půl týdne odpočinkem, ale dohledem nad opravami v doku.

Šéf s Ichtylem opustili loď hned po přistání a odjeli taxíkem do sídla firmy. Ani oni nebudou celou dobu na souši jen odpočívat. Podle shromážděných objednávek museli sestavit rámcový plán další sezóny. Nikdy se zcela nedodržel, protože v průběhu roku přicházely další požadavky, ale bylo nutno zabránit zbytečnému křižování oceány.

Další důležité vyjednávání u vedení společnosti se týkalo pracovních smluv posádky. Jediný kapitán s vědcem byli v trvalém pracovním poměru. S ostatními se uzavíraly smlouvy na sezónu a pravidelně probíhal boj o výši odměny. Letos to měl šéf lehčí. Shromáždili hodně unikátních záběrů a k tomu odvedli dobrou práci pro pojišťovnu při zkoumání vraku.

Krátce po druhé hodině zmizel kontejner i dodávka. Posádka se mohla rozprchnout již nyní, ale čekali na návrat šéfa, protože bylo lepší mít jistotu v podobě podepsané smlouvy kapse.

Zrzoun mířil k rodičům do Larne v Severním Irsku. Podle zpráv z domova stále platil zatykač vydaný vojenskou policií za sběhnutí z britské armády. Létal proto do Dublinu, dále taxikem do malé vesnice severně od Dundalku, odkud měl vyšlapanou cestičku přes hranici.

Plešoun věnoval volno poznávání historických památek Francie. Zprvu přemlouval ostatní členy posádky, aby mu dělali společnost. Až před pěti roky došla šéfovi trpělivost a objednal u jedné společnosti placenou společnici. Kormidelník byl nejdřív nesvůj, ale nakonec mu zřejmě takové řešení vyhovovalo. Od té doby využíval služeb stále stejné dámy a o podrobnostech se nešířil.

Kapitán strávil vždy několik dnů v domě exmanželky v Nice. Pravidelně se natolik pohádali, že v doprovodu dcery Nicol zvolil návrat do Marseille, kde s Pumpičkou dohlížel na průběh prací.

Ichtyla čekala cesta k sestře do severozápadního cípu Francie.

Jediný, kdo nikam nemusel, byl Čočka, který pocházel z Marseille. Na letošní dovolenou měl vymyšlený plán, k jehož realizaci však ještě chyběl souhlas další osoby. Ta seděla na kufru s osobními věcmi a přepravním boxem s mambou na klíně. Od rána komunikovala pouze kýváním nebo vrtěním hlavy a ve výjimečných případech jednoslabičnou odpovědí.

Krátce po třetí zastavilo na molu firemní auto. Kromě šéfa a doktora z něho vystoupil mužík jen o kousek větší než dívka. Na půl pusy pozdravil a vrhl se k boxu s mambou stočenou na kusu silné větve. Vše nasvědčovalo, že při pohledu na hada pro něho přestal okolní svět existovat.

 „Ta je krásná, nádherný kousek,“ mumlal nadšeně, a když se konečně dosytnosti pokochal, vzal na vědomí i přítomné, „je to nejhezčí exemplář Dendroaspis viridis, jaký jsem kdy viděl a ve Francii velká vzácnost. Pokud vím, tak v celé zemi jsou jen další dva kusy.“

Posádka stojící kolem nevypadala, že by s mužíkem nadšení sdílela. Ichtyl herpetologa konečně představil a když došlo na dívku, neopomněl zdůraznit, že to byla ona, kdo má hlavní zásluhu na odchytu plaza.

„Musíte mi o tom vyprávět,“ dožadoval se hadolog, „Pierre mi něco řekl, ale potřebuji informace o prostředí, kde jste ji ulovili a popis zařízení, jaké jste použila. Jsem moc vděčný a pokud budete potřebovat cokoliv, co náš ústav může nabídnout, stačí říct.“

Dívka se nešťastně podívala na Ichtyla. Kromě přirozené nedůvěry k cizím lidem neměla dnes náladu na jakoukoliv komunikaci. Zachránil ji Čočka, který se také pochlubil zásluhou na lovu a vše podrobně popsal. Když skončil s výkladem, vědátor popadl box, s nímž usedl na zídku mola, kde si živý poklad láskyplně prohlížel.

Šéf  usoudil, že případ mamby je vyřízen a vytáhl z desek lejstra, která posádce rozdal. Dostalo se na všechny kromě dívky.

První zareagoval Čočka: „Prckovi si smlouvu nepřivez?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou šéf a slova okamžitě vyvolala pozornost ostatních.

„To nemyslíš vážně?“ nevěřícně vydechl Zrzoun.

„Myslím,“ přikývl kapitán a chtěl pokračovat, jenže mu v tom zabránil Plešoun, jehož leb v tu chvíli připomínala barvou rajče.

„Hele, vážím si tě jako kapitána, ale tohle vysvětlíš!“ vykřikl. „Prcek patří k posádce.“

„Budou potíže,“ přidal se Pumpička, „holka je naše a jestli proti ní někdo něco má, vysvětlíme mu, jak moc se mejlí.“

„Tušila jsem to, jsou se mnou potíže,“ zašeptala s očima plnýma slz, „děkuju, že jsem s váma mohla bejt aspoň pár měsíců.“

Popadla trolej a hlasitě vzlykajíc vyrazila po molu k východu z přístavu.

- pokračování -