Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSNY III.
Autor
Viviana Mori
skrz černé brýle zdá se
mám doživotní vězení
v posteli snídám přebytečný spánek
dýchám nahlas
stejně mě nenajdou
-
musím tě jednou provždy zazdít
má milá Sylvie
jednou tě zaspat pro nějakou vyzrálou blondýnu
jednou provždy ukotvit loď
- vrhla mne připoutanou k židli na břeh
jako kdysi ztracenou měsíční jiskru
ji našel rybář - mně nenajde nikdy - nikdo - nic
z lásky mi praskl sklivec
vidím tě ve zdi s pavouky a sklem
přilnavá síť k třepotu much
lehce mě lechtá promarněný čas
asi to vážně udělám
sepíšu list
nechám ho olízat plamenem
dám ti do skříně tesknou důtku za nevšímavost
ať přečteš si řádky
nad jimiž si stírám z čela pot a že mě bolí
je tvoje marnost
že nepřetavíš inkoust na můj hlas
tak moc jsem se zbláznila
že Platón by nade mnou tleskal
-
přes všechnu čest
se za cit k tobě stydím
držím ho ztichlý aby ti neupadl knoflík
aby ses nemusela na kolena kát
srkat brčkem zbytky mého zmateného snu
omlouvat se - že to se nemuselo stát
-
víš já bych křičela
nesluší se to
křivka dechu je moje vlastní
stísněná galaxie
dýchám prchavě
nikdo mě nechce po dechu hladit
po dechu hlad
hory se neomlouvají za rozpáraná břicha mraků
ani ty
zjizvilas malé holce svět
šedivíš navenek
dobře uznávám
dokud tě vídám
tak si mě klidně pohledem nič
zas tak moc nebolíš
dokud žiješ
-
spím v průvanu tvých siluet
zdá se mi lehkým tanec lišaje s pitvořivým stínem
šeptá -už spadni
holčičko, utři prach z křídla můry
foukej do ochrnutých vesmírů
dlouhý je tenhle
nekonečně usoužený sen
pro mlhu stejně usnu zas
v prchavém míru proti všem
9 názorů
Děkuji všem za čtení, vyslyšení a komentář. Vážím si toho a děkuji moc i za připomínky
Je krásná, celá, tolik citu. Myslím, projevit cit není slabost, ale sila.
dievča z lesa
22. 07. 2022krásne***
niektoré úseky mi priam vyrazili dych-nádherné, hutné obrazy, emócie, ktoré priam cítiš a miestami mi to prišlo nejako "cez", proste úseky, ktoré boli pre mňa možno trocha vyplnené vatou..celkovo však veľmi výrazný rukopis, silný poetický náboj a výrazovost, ale pre mňa trocha "rozkolisané" výkonmi..čiže " trocha ukecané" nie čo do dĺžky, ale skôr do účelnosti výrazu...a to som fakt prekvapená, pretože tvoje texty čítam rada, evidentne chyba v mojom prijimači..ale takto na mňa jednoducho ten text pôsobí
Líbí se mi, jak intelektuálky vyjadřují své city a pocity, jak dokázaly prohloubit květnatost devatenáctého století. Tip.
Znova skvělá nabídka krásných veršů. je jich mnoho a plynou bez zádrhelu. Oceňuji, jak naprosto uvolněně bez berliček vytváříš účinný dialog, srozumitelný a přesto ovinutý řadou krásných obrazů. Mám-li vybrat (a dalo by se mnohem více) jeden verš, pak ten, u kterého jsem se zastavil: ...přes všechnu čest se za cit k tobě stydím..., Uprostřed splývavých veršů jsem byl nucen zastavit a přemýšlet o vazbě mezi ctí a nestudem citu. Krásný důraz a ukázka myšlenkové naplněnosti.
Hledat nějaké chyby se mi nepodařilo, pominu-li takovou maličkost, jako třeba nadbytečné zájmeno ...tobě... v uvedeném verši. Napadly mne však subjektivně ještě dvě věci, které chybou jako takovou nejsou, vychází z tvého vnímání a neodporují mému. Jen bych snad graficky neodděloval mezerou verše ...dokud žiješ... a ...v prchavém míru proti všem... V prvním příapdě by bezmezerové psaní zdůraznilo spontánnost myšlenky, že v životě není alternativa, a v druhém by spojení bylo vzhledem k obsahu posledního verše stejně spontánnější, důraznější. Ale uvádím to jen, jak to čtu já, aniž mi smysl jakkoliv uniká. Krásné.