Písmák Nona
Nastalý průsečík v Kříži
Ve středu zázračná Semiramis
V odkaze visutých zahrad
A nových scén rodicích mýty
"Ego sum"
Není třeba nic psát
Je to jak mluvit sám se sebou
Nic co na sebe můžu hrát
Proklatý osamělý noci stále zebou
Acháty Roztodivna
Acháty Roztodivna
na první pohled točí filmy
malují obrazy
z tak nedozírných snů
Infectio Extrateritorialis
Recidivi subjectum
vrhá se střemhlav
Je myší ženoucí
se k nebi jestřábů
Leviticus Opus Magnum
Letorou palet hází do větru
Barvami těla obraz maluje
K princům na apexu, tam za pobřežím
Mířící oblaky, svou náruč rozvíjí
Vaporiseur Tu
Zevnějškem jinotaj
Pod ocelovou pěstí
Ze strachu ke ztracení tváře
Zviditelnení nese
K věci 9
zašel bych i na kafe
ty ale chceš opak slibů
Z mylně dekódované sémiotiky
Muscularen di Anima
Jsme akceleračně pozadu
smyslem života je smrt
a není co řešit
Smyslem smrti je zůstat naživu
Levi Intermezzo
Ze zhoubné pozice
kalibrovat hvězdu
tiše pokračovat kupředu
nazírat
K věci 8
Má hlava - úplně jeblá
nevím jak si ji odjebat
plácám se v hvězdném prostoru
jak bobek ve škarpě
Z egyptské Knihy mrtvých - Kniha o dvou cestách
Jsem Duch, Pán duchů.
Duch, kterého jsem stvořil, existuje jako Duch;
co nenávidím, není.
Jsem ten, kdo krouží okolo svého jezera
K věci 7
Všechny ty ambice
nejsou dost dobré
pro přízemní touhy
hýčkané na úkor pokroku
K věci 6
Vykolej všechno
svým hněvěm spal
nezanech nic
s premisou nekonečna
K věci 5
Co se to sakra děje s mojí hlavou
myslím na něco ale ono je
naprostým opakem
sabotuju si život, do konce
K věci 4
Vím že mě asi chceš
tak jako já chci tebe
tvůj přítel má ale velké štěstí
a mě bys stejnak znát nechtěla
K věci 3
Neustálá bolest
fyzicky nesnesitelná
bodající v mysli
já ale nejsem svým tělem
K věci 1
Když mluvíš
neslyším co říkáš
řve na mě totiž
ublížené srdce
K věci 2
Nejdu si poklábosit
vše co si můžeme předat
my dva
jsem už někde slyšel
Chronos mundi
Všestranně
Zahradím pletivem kvítí
Nechť neustále nepřipomíná mi
Rozčarovanost svého rozkvětu
Arcus Nanomolekulos
Konstantní pohyb v rámci názvosloví molekul
Reakce patrné nanometrickým kilojoulem
Věcně rozdrobují
Atrium Cortexu
Corzarum Libertalia
Spletíc si vlastní já s externím světem
jsme jako mouchy
vidíc prostory volnosti
tam kde už není prostoru
Leon Cavallo
Rozumování nad falickými symboly
je k sobě asi tak koherentní
jako obličejová maska
od geparda
Zen poem
The Path that you seek for
Lies already before you
If you could only quiet yourself enough
To see the sacred thread
Dotiála
Jen předem terminované
terciální vztahy
bez zápalu a duše
se prolévají prsty
Liber Pentiti
-Heliocentrika luhů-
Acháty kvetly
Za stínem solaris
Katalyzátorem z pryže
Rektum Rektifikatum
obrazy v cerebru
však pouze kalibrují
vlastní reflexi
ženy jsou femininum sacralis
Marionettis Sacrallis Pipinus Mundus
Hle ční
povrchní cácora
Marionettis Sacrallis
tak hezky vyčnívá
Svědivá
Hlen
líná leností a line se jak dech
po t mě štrachám si v kapsách
a nalézám tvou fotku
Virtuální realita nebo reálná virtualita ?
Úvod
Žijeme ve světě 21. století. Počátky lidství jsou nám neznámé, nejstarší civilizace, která začala zaznamenávat svou historii, je datována do 4 tisíciletí př. n.
Smrt
Smrt, staré kultury v ní spatřovaly osudovou symboliku. Egypťané chápali smrt jako posvátný přechod do jiného, posmrtného života, pro japonské válečníky, známé jako samurajové, znamenala smrt ten nejdůležitější prvek při dosažení neporazitelnosti a Cestu s velkým C, směřující k heroismu, pro severské válečníky pak můstek do Valhally – síně nekonečných hodů, k jejichž účasti se zasloužili udatností v bitvách, pro Inky pak kvantitativně nepředstavovala smrt nic marginálního, nabírala však kvalitativně na významu při hýřivých krvavých ceremoniích.
Já se však nehodlám zabývat otázkou smrti z historického hlediska, mnohem více mě zajímá právě onen analitický, filosofický přístup. Když se zamyslím nad významem smrti v moderní době, přirozeně mi příjde na mysl válka, přírodní katastrofy, nespočet neštěstí, jenž vedou ke konci, pro lidský druh nejcenější hodnoty, a to hodnoty života.
Dorabus
Na hnijící papír napíšu slovo
prokouřenou oponu obchvatil kouř
rozbité stoly a dlaždice z mramoru
jakési hlasy zvěčněné epochou
Critterionis
24 hodin a jen jeden mozek
příslib prázdného vykoupení
výlučná nervozita dodá odvahu
nemožný chtíč vedený roky osamění
Schisma cognitivum
Železný cvrlikot
v chaosu ztracených
jak cifry v echu
kalibrují um
Annuit Coeptis
Rušná jsou ruchadla
na předměstí
však provinční nemají zdání
Stejnak nás oko vidí
Adaptibilus contradictus
Kreationistické intence
a nedostatek páry
kde jsou mé písty.
zas poznám záhy
Člověk - deprivace moderní společnosti
Chtěl bych se na chvíli pozastavit nad problematikou vyspělého člověka. V naší době je především všechno dění příliš uspěchané, a proto se zdá, že nám občas nezbývá čas na sebe. Snažíme se kvůli rodičům, přítelkyni, práci nebo kamarádům, ale nerozumíme svému vnitřnímu hlasu a mnohým lidem tak dochází až v pozdním období života, že promrhali svůj pravý potenciál.
Snažíme si zajistit materiální budoucnost, zatímco náš vnitřní rozvoj stagnuje.
Kombinatorika
Občas kombinačně bláhová
planeta Země
váhá
zda terminovat existenci svou
Letmý dotek
Představ si sebe v hrobě
tak představení probíhají zhora
miř výš a zaměř hluboko
přes doby kdy jsme znali muziku
Dnešní zprávy
Kaddáfí prý neodstoupí. Proč. Je to protože chce svou krutovládu udržet až do posledního okamžiku, nebo jen nechce odevzdat další kus půdy sionistickejm zmrdům.
Umělý kolibřík se posral, jeho trus má v sobě zakomponovanou skrytou kameru.
Neznáte někoho kdo píše vtipně ??
Hele neznáte tady na písmáku nějakýho autora kterej píševtipně prózu . Potřebuju se inspirovat.
Aurelia
Lstivost mne samého hryže do tužky
a jediné co zanechává
moudrost co jsem nechtěl
zarývá
Similis
Když písmena jsou souhvězdí
pak JÁ je zrnkem
uctívat zetlelé bohy
sykotem vlastních genitálií
Astronomicon 3.1
Poutník se na svých cestách mapou klenby často setká s až demagogicky formulovanými dogmaty ohledně existence. Zatímco pravý pozorovatel jasně chápe, že objekt usměrňovaný silou, tak očividně popsanou samotnými přesvědčeními nerozvinutých idejí, dokonce už díky tomuto popisu nabývá reálné životní existence v té nejnevysvětlitelnější podobě, nižší formy života si svým postojem protiřečí se svým výkladem. Ovšem, z toho nelze nikoho vinit, vždyť ani semínko hvězdného prachu nemá ponětí o hvězdě, jejíž součástí se teprve stane. Bude prosazovat svou jedinečnost a idividualitu dokud neprozře - to je nevyhnutelný poplatek - vždyť jak jinak by se mohlo zrodit něco tak skvostného jako okno do okna dalšího okna, než právě nevědomým nazíráním do sebe sama a tudíž prožíváním svého vlastního budoucího osudu v obrácené dynamice, jdoucím zárověň tomuto osudu vstříc.
Pompus Gracius
Lidi maj rádi
když nemusej mít nic
rádi
Kam písty místy pádí
Paralellus neboli: slovo-pocit-nevyřčeno
Horoucně
a bez přetvářek
zabij mě
vem si mou mysl, srdce, úd
Cuclus
V cirkusu z hvozdu
potemnělé strojoví
klávesy v hrací skříňce
kulisy náladové
Astronomicon 2
Na cestě Astronomiconem by se snad každý měl dozvědět o planetách. Proto, když budeš putovat přes prachové přístavy, zjisti co nejvíc. Planety jsou, narozdíl od hvězd, jenž jsou ryzími dušemi, továrnami, či osčistcem pro duše. Musíš pochopit, že jsou jako vajíčka, co v jádru obsahují dualitu, z níž pramení podstata.
ARCHITEKT
Matka se synem prošli zaskleným koridorem a pak hned do dveří Firmy. Když vešli, všimli si po své levé straně zahradní párty. Rout vypadal rozkošně, všude postávali klábosící lidé a jídlo a pití na bílých stolcích vonělo výtečně. Synek, neskrývaje ryzí nadšení, trhal švy své pozornosti na stovky kusů a bylo vidět jak moc by se chtěl oslavy zúčastnit.
Stratus
Problém byl vyřešen
a toť je problém
hleď jak je v existenci uchován
navěky zřečen práv
Moebiulis
Gargantuelní hovadiny
se mi sypou do oblačných závitů
chci konec pseudopochodů
dej mi mou pravdu, konečně
Amoris
Jsi první obraz mojí skládačky
pořádám bál bez mantinelů
Kočičí hlavy pod oblázky slov
co není třeba vyslovit
Gaia libri
V koncepci ryzosti
ztracena je, naše gaia
nejtěžší dar, jenž nám byl věnován
utkvělá eminence nevinnosti
Polonius
Dálky jsou ozubená kola
neuchopené dálky
šrotuje to v hlavě když bolí
šrotuje
Octanoid
Přisyp si do žlázhumanitní závislostušitou z kontaminovaných citůNabírej obrátkypod viadukty ocele a ztraťsynchronní zřetelnost na dráze světelSplyň s roztřepeným konečkem všech cest
Teoricus chaoticus
Mozkové jednotky jak cely
Průsvitně nepokojné
Mají to v nitru - černotu
Neznámě lesklé dráhy
Turbinoid
Rotace navodí iluzi života
jsi opilé, nízké, příživné
ve skutku zosobňuje
svoje rozvržení molekul
Codex Seraphinianus
Kde kaproraci lezou po očích
tam žlázu vět si otočíš
tělo svýpokusně sivykostíš
achůzi stromů pochopíš
EXTRAVAGANCÉ
Existuje síť, jež neleží nikde ve známém vesmíru; vlastně není, ale protože teda jako není, tak se zobrazuje jenom jako modrobílá plocha s mnohými názvy kolem a tak. No a ona tahle síť zahrnuje množství entit, které si vybrali jako svůj další život právě onu koexistenci v oné síti, aby si mohly vylít svoje duše a zážitky z těch minulých životů a podělit se o ně s ostatními zoufalkami.
A jednou tahleta síť začala mít problémy. Protože entity začaly býti všechny afektované jednou nejsilnější z nich.
Terra
Zničena
odvolána z poselství
výjmutím z pole působnosti
rozebrána na částice molekul
Anemometr
Dusné bylo odpoledne v Arizonské vesničce. Bezvzdušné, spalující. A ten přístrojsi jen tak visel a čuměl po stranách. Jen tak si postával na tyči, v opuštěné uličce, a nudil se.
Bourec morušový
Cosi se probudilo. Ještě nemohlo používat percepční ústrojí, ale i tak vidělo, že se nachází v pevné kuličce. A nebylo mu tam moc dobře, a tak se srolovalo a vymrštiloa srolovalo a vymrštilo, a tak několik desítek krát za sebou, dokud si neprorazilo cestu ven. Ocitlo se na hnědém povrchu, pokrytém občasnými zelenými částmi, které ho velmi lákaly.
Misantropius
Nevylezu, ne.
nemám je rád
skulptury zombie
komnaty bez ducha
Poeticon
Myslíš ze víš
a víš že nemyslíš
jednotnou prohibici
uvidíš ve svem pro
Terrabiblios
Viadukty plné achatů
formace magnetických reaktorů
kolos jezapropleten větvěmi
a prožírá se informacemi do odvyrvaných mozků
Hyperion
Ekvalizér vědomí
Kolos v rychlosti ztracen
krátkými vzlyky sílu nabírá
na ničivou svou stránku nedbá
Astronomicon
Hvězdy jsou duše prý. Hvězdy jsou duše. Okno do okna dalšího okna. Dovnitř a ven.
Helios
Plamen v lidských srdcích pohasíná
Jak aleje v lučním kvítí
ospalé naděje šly spát
Na zasmušilé chorovody vzpomíná