Turgeněv pozdě k ránu

Budu. Díky. 

Tak se tedy měj a pozdravuj ty své skutečné inteligenty.

Abys vyrozuměla, Aleno, demonstruji, že rovněž s přehledem zvládám plácat páté přes deváté, do čehož sem tam nějaká ta obchodnická vějička. Explicitněji to neumím. Měj se dobře. 

Diskutuji tam, kde se skutečně diskutuje. Nic pro tebe, tuším. Líbí se mi, když si hraješ, leč nemám ráda tvé bezuzdné překrucování výroků druhých, což je tvou běžnou praxí. Přichytila jsem tě mnohokrát a ne jen u sebe. Ba dokonce je mi z duše protivná taková praxe. Je i toto dost explicitní?

Silene,

proč se se mnou bavíš o Andym a Péťovi? Tos nabyla dojmu, že chci doopravdy psát angažovanou poezii? Maximálně jsem si chtěla dělat legraci z "nejlepšího českého básníka" Romana Ropse Tůmy. Jinak je mi politika zcela ukradená. Nejsem úplně nejchudší, takže nebudu chodit demonstrovat s fašisty, klausovci a komunisty na Václavák.

Tenhle tvůj koment je tak dokonale bezobsažný, že sis ho mohla odpustit. Ptala jsem se tě přece, kde na internetu diskutuješ o poezii.  A taky jsem od tebe, údajné to znalkyně Skácela, očekávala pár vysoce odborných komentářů na toto téma, jež by snad na literárním webu mohly i někoho zajímat. Na bezobsažné veselé plky tu mám pana Litartse a teď se vyrojilo i pár dalších podobných veselých kop, které mu chtějí sekundovat. Ty, vzhledem ke svému vzdělání by ses měla soustřeďovat na poněkud jinou formu diskuse. 

Aleno, nejsem si jista, zda jsme se pochopily, každopádně příslušníci určitých generací mají docela o zábavu postaráno, aby vydělali Andymu na rozvoz těch respíků či čínských roušek do každé domácnosti, Vojtíškovi na návštěvy fesťáků a Alence Sch. na dojemné proslovy na instáči o tom, kdo je v tomto státě člověk osmé jakosti. Andy na to kupodivu sám nestačí, ba dokonce ani politolog Fiala a jiná šovinistická prasátka netuší, kterak mu pomoci. Nevadí, hlavně, že umějí pomoci sobě, to je přece podstatné.

Anketní otázka: Prosím vás, už se vám někomu podařilo na tu všesměrně smrtící administrativní chorobu nějak pořádně statisticky zesnout? Nemyslím všechny ty fejky a balamucení. Beru v potaz, že organismus odumírá od cca čtyřiceti let věku. Podívejte se na takového Václava II., dobře, kousek života byl protežovaný, přesto...     

Sil,

připovzdělala jsem se. EiE jsem dosud neznala. Možná by jejich texty někdo mohl vybrat do dalších "Nejlepších českých básní".

sluko,

já na vázané verše určitě ne...  Jen těmi anglickými se nezabývám.  České vázané verše jsou stále živé i když třeba z těch Skácelových jsou vazači jako pan Litarts naprosto zmatení.

THcé,

to máš pořád emoce na pochodu, nebo to jenom tak hraješ?

Po mně tady mnozí(nejvíc Próma a Loki) chtějí, abych psala emotivně a nejen jako naprogramovaný počítač. Z někoho tak superemotivního jako jsi ty, THCé, musí být Próma úplně nadšený.

Silene,

jako na objednávku se na nástěnce před vchodem do knihovny objevil plakátek na pásmo z písniček a Skácelových veršů. Synchronicita! To mě velmi zaujalo. Skácel je tedy, na rozdíl od současných básníků, živý. Tak docela tomu nerozumím, nicméně je to nezpochybnitelný fakt.  Nepochybuji, že v Praze bych mohla navštevovat veřejná čtení i pásma z veršů současných básníků. Ti ale na malém městě vůbec neexistují. Poezie není mrtvá, to jen ta současná poezie se stáhla do ghetta a nevystrkuje z něho nos. Stačí si sama. Básníci píšou pouze pro jiné básníky a pár dalších kamarádů a úplně jim to stačí. Třeba egil je zcela spokojen. Všechno je prý v pořádku.

Říkáš, že ses někama odstěhovala... Můžeš mi říct kam? Můžeš mi říct, kde na internetu se dnes dá diskutovat o poezii?

sluka: tak ještě O ženách. (ale jinak můžeme plkat pod mými, Alenka tu má hada kritik)

sluka: to chce punk. 

Jinak: přispělas verši. Vše v pořádku. Osobně pořád někde vidím, co tam není, skvělé čtení. Poetický zrak.

sluka: na věCnost: znamená to např., že co píše egilí humusák, není srozumitelné, tudíž kdo z Pusíků by se s tím četl a tak

sluka: to je žárlivá lichotka

THCé: čau číčo. Příště vepíši zase nějaký fajnový rozčilovák, slibuji, slibuji coby... služebně starší! Cha.  

Ne, počkej, vylepším to. err. Inteligentní ženy a Majaks předvídají (...), přičemž adverbium těžce s určitostí neplatí pro Majakse, to chce trefnější adverbium nefňukavého typu (třeba... znaveně ve smyslu právě dávno učiněného odhadu v příslušné konfrontaci s průtahy? Co odhadu! Propočtu.) 

egil to možná bere víc na delší časové úseky, to jsou ňáký fláky milionů k pár miliardám, že ano; Safián také zmiňoval usnutí poezie na tři sta let, které již tu bylo atp. Přerušená kontinuita a smysl zneklidňuje ženu možná o poznání více než muže, ptže kontinuitu, zachovaný smysl průběžné víry v něj a zejména neztracené generace, marně nevyplýtvané úsilí vnímají bystré ženy od přírody jako optimální důvod, proč usilovat v mravenčí práci o cosi, co mohou naopak přemrštěné ambice tak snadno a šmahem vymýtit, obětovat, zbortit, znehodnotit. Třebas tak. Inteligentní ženy předvídají, těžce nesou mnohé marné, zbytečné průtahy. V myšlenkách dávno před ořvávaným velikášstvím, slepými cestami, to víš. Zkusme to aplikovat i na intenzitu pociťovaných nervozit ze současného tristního stavu? Pochopitelně vázaného verše, volníci si docela debužírují. Třeba tak? 

Sil,

pokud i ty ses už tedy přestěhovala někam jinam a diskutuješ jen tam, kde to má smysl, tak co tu budu dělat já? Safián už pravděpodobně literární diskuse taky zapíchl, tak co tady? Co už?

Navíc jsem měla v plánu zabývat se Skácelem jakožto básníkem smrti - a on byl skutečně smrtí doslova posedlý.  Asi mi zbývá jen a pouze dekadentní poezie, která jedině vyjádří mou autentickou náladu. Něco jako tohle:

Krajina ve vichřici  II

Jak temný soumrak!  Vichr, saze listů:

mrak kobylek se vlní nad krajem

a severák si hraje na houslistu...

Tma bere všechno. Vždycky vyhraje.

I dušičkové svíčky v noci zhasnou,

kříž za křížem tma s chutí pohltí.

Tvou modlitbičku, naivní, prý spásnou,

by závidět jen blázen mohl ti,

když listy krouží jako netopýři,

ty zíráš na ně z okna ložnice

a černá saze víří - víří - víří

a meluzína jako polnice

          snad budí mrtvé, otevírá hroby...

           Jsou slova, která vichr nerozdrobí?

THCé: A co by se tu mělo? Trocha historické fikce rulez. 

Aleno: Aktuálně mám času asi ještě méně než ty, pročež si témata vybírám. Popravdě nejsem zrovna ve fázi vážného řešení písmáku, vážnější část komunikace jsem přesunula tam, kde mi dává hlubší smysl. Hledání soudobého velkého jména mezi mé zájmy nespadá. Křikem padesátých let jsem se zaobírala asi dva roky zpět, ne zde. Jsem ráda, že to mám za sebou. 

Ovšem oslabí-li se třebas aktivní znalostí a zejména aktivním užíváním vícera světových jazyků filigránní znalost češtiny (nejsi-li přímo polyglotem) a zájem o ni, je docela dobře možné, že si leckdo nalezne např. svého stěžejního zahraničního tvůrce či zahraniční tvůrce, což mi připadne docela logické. I za hranicemi však konkrétně mou maličkost zajímají spíše autoři, z nichž jsou mnozí již bohužel zesnulí. Snad to souvisí právě s průběžnou jakostí jazyka a nakládání s ním. U poetické práce dtto. 

Slučko,

s někým si mě asi pleteš. Já jsem sice monarchistka, ale rozhodně nejsem legalistka a nekřičela jsem před lety Klausovi pod okny Hradu "Radši Otto nežtli toto!"   Otec vlasti Karel IV. zanechal šlechtě přesné regule o tom, jak postupovat, vymřel - li by panovnický rod. Čeští páni by si měli zvolit nového panovníka ze svého středu.

Škoda, že se panovníkem nestal Valdštejn nebo některý Pernštejn či Rožmberk.  ...Jsou tady ale pořád ještě další panské rody. 

Silene,

já sice v určitých obdobích píšu dost kritik zdejším autorům, ale tahle činnost  pro mne rozhodně není tím hlavním. Pokouším se zjistit, zda by ještě i dnes fungoval básnický styl někdejších popových ikon, mezi něž s nadsázkou řadím i Skácela. Ve své době zajisté populární byl a to hodně. Funguje ale ještě i dnes to, co fungovalo v sedmdesátých a osmdesátých letech?  To je to, co mě teď hlavně zajímá - a já mám času pro Písmák docela málo.   

Snažím se Skácela představit průřezově. Pro mne jsou velmi zajímavá i jeho budovatelská díla. Jedním z nich(Pětiletkou) se zabývám právě dnes. V NČB jsem ale nenašla nic, co by se k Pětiletce dalo přifařit. Podle mého názoru by to mohly být nejspíše rapové texty a ty v NČB věru nejsou, protože rap je druh popu, zatímco ghettické básně jsou psané pro ghetto.  Básníci z padesátých let byli chrliči slov stejně jako dnešní rapeři, byli stejně emotivní a občas taky i plní nenávisti...   Souhlasíš? 

Pochopitelně vzhledem k dobrovolnosti celého písmáckého konceptu je eventuální prezentace podrobnějšího názoru cele odvislá od autentického čtenářského zaujetí danou tvorbou, a proto nelze příliš předpokládat, že někdo bude tolik energie investovat tam, kde se skutečně nezaujal, pokud to ovšem nevnímá např. coby své poslání atp.

Aleno,

1) uživatelka yss tu aktuálně není aktivně přítomna. Některé její básně však ano a veřejně přístupné. Ve zdejších intencích potom prakticky neznám stoičtějšího ani otevřenějšího autora, kterému bys mohla vepsat názor na jeho text pod jeho dílo, než právě autorku yss, a to již od doby jejího dávného přihlášení ještě pod původním nickem bez šmrncovního ombré mikáda.

2) Ad uživatelka Luzz: jistě by se patřilo řešit toto spíše pod jejím textem, leč jak já záležitost čtu, možná si všeobecně tvůj komunikační přístup žádá více péče o publikované dílo protistrany na úkor protežované propagace a marketingu vlastní autorské stránky, hm? 

Ovšem zároveň vedu v patrnosti tvé někdejší prohlášení, že dáváš přednost kritikám rázným, stručným, bez zbytečných slov, ať to odsejpá. Přirovnávání jedné určité autorské linie k jiné se jistě má člověk tendenci dopouštět, neboť se zároveň jedná o velmi efektivní a dost pohodlný nástroj v rámci libovolné komparace, něco o tom vím; avšak připusťme si, že autoři, kteří již odpublikovali celý sled svých textů a lze tedy u nich vypozorovat jasný koncept či směřování, by si přece jen zasloužili i vyšší formu případného vyjádření. 

Prezentuji ti pouze svůj názor, kde eventuálně může tkvět kámen úrazu.

Sil,

pod básněmi Luzz už jsem a je to jistý problém. Jsem pokládána za agresorku, i když vůbec neútočím. S Luzz to asi přesto nějak vybalancuji. Ale s yss? Taková optimistka zas nejsem.

Aleno, že zdavím a stav se někdy na ten pokec pod yssiny básně. 

Phil,

když jsme u těch veverek: moje sestra nějakou dobu bydlela v Jihlavě. Tam je sídliště hned u lesa, dá se říct, že prakticky v lese. Když paneláky ještě nebyly zateplené jako dnes, veverky běhaly po betonu jako by to byla kůra stromu a to i po desetipatrových věžácích. Neexistovalo tam dát si v zimě něco, nějaké potraviny, na balkon.

slučko,

současné básnické ghetto ale vůbec není tvořeno jen nezvedenou mládeží. Naopak. Myslím, že v něm převládá střední a starší generace. Vždyť hlavní ikona současného "litrárního provozu" Ivan Wenish se narodil v roce 1947 a má tudíž asi 80 let. Namátkou ještě několik dalších jmen: Dryje, 1951, Hruška, 1964, Kolmačka, 1962, Vokolek, 1947 atd. Zkrátka - "my holky a kluci, kteří spolu mluvíme, už taky nejsme nejmladší..."

Silene,

v tvém případě mám dojem, že spíš vždy mluvíš sama za sebe a vyjadřuješ své vlastní, poměrně nekonformní názory. Mluvčí musí být loajální a já nevím, ke komu bys tady mohla být zcela loajální. Spíš asi budeš jako ta tetička z broučků "sama svá".

Načítám si a vybavilo se mi něco k těm panelákům. Dcera bydlela svého času v bytovém domě v Praze. Našla malou veverku. Snažila se ji domestifikovat. Vyhořela jim televize, že není záchodek. Pak jim utekla oknem ven. Pět hodin stála pod stromem a přemlouvala ji, ať se vrátí. Jsem přímý svědek, byla i u nás, veverka vězeň. Každý jedinec, co chce přežít,  jednou uteče z jakékoli bubliny a jde dál, po svým, jinak v ní svým způsobem umře.  

Aleno, pohlavní nemoc a bránění ve styku? To zní zajímavě! Nezdáš se. / Jinak osobně míním, že zde spíš nikdo není, aniž bych tím chtěla kohokoli označit za nikoho. / Pozn. o mluvčím spadala mezi žertovné, z mého subj. pohledu již svou kcí sdostatek sdělná. 

Silene,

vždyť já jsem také přece egilovu vstřícnost ocenila. Ostatně - dokud mě nesmažou, nemůže mi nikdo bránit v tom, abych zde vyjadřovala své názory. Ani egil. Mně pouze mrzí to, že konzervativismus je tady brán div ne jako pohlavní nemoc a brání ve styku mezi lidmi. Všichni básníci přece nemohou být modernisté a progresivisté a když se podíváš na Písmák jako celek, pak tu modernisté jsou evidentně v menšině. V umění neexistuje žádný progres jako třeba ve vědě. V umění není zákonitě všechno nové lepší než to starší a představa, že by třeba Picasso musel být zákonitě lepší než Leonardo, je úsměvná.  Naštěstí tady na Písmáku může být archaik docela často úspěšnější než modernista

Jakým mluvčím bys jako měla být? Nemyslím, že bys zrovna ty mohla mluvit za modernisty... Já ale modernisty k dialogu nezbytně nepotřebuji. Ozvou - li se jednou za několik let, jako třeba egil, odpovím. A když se neozvou, přeju jim poklidný život v jejich progresivní bublině. 

Aleno, vybavuji si třeba Juniora. Ten byl na rodinné téma. 

Nemyslím, že by ti tu egil kde bránil ve vyjadřování vlastních názorů, naopak. Mám dojem, že ti nebránil v ničem, ba dokonce vyhověl tvé vyslovené žádosti a poskytl ti svůj okamžitý názor na poptávanou jednotlivost. Zjevně se podobně jako ty nebo já rozhodl nakládat se svým zdejším časem na základě vlastního uvážení. 

Připadne mi, že mrzutost jsem dala najevo třeba já, nikoli egil. Ale co už tak! A vůbec... Jsem snad nějaká tisková mluvčí? Pokud ano, něco si VYMYSLÍM.  

Silene,

Rops - Tůma napsal básničku o rodině, která mě inspirovala k tomu, že jsem též napsala básničku o rodině a dnes jsem ji zveřejnila. Uznej, že rodina je pro mě dost neobvyklé téma. Původně jsem chtěla tu rodinkářskou básničku věnovat egilovi, ale on už mě zase nemá rád, protože si dovolují mít své vlastní názory rozdílné od těch jeho. (Taková drzost a opovážlivost!)

Aleno, ehm. Vložila jsem odkaz jen z těch příčin, žes tu v rámci svých zájmů šermovala jménem autora Romana Ropse-Tůmy. 

Prómo,

a co bych měla z nějakých těch samostatných koncertů? Po osmi letech tady už přece vím, že se popovou básnířkou nikdy nestanu a mně nikdy o nic jiného nešlo. ...Takto aspoň přemýšlím nad tím, proč bývali kdysi jistí básníci úspěšní a masově oblíbení, zatímco dnes je "popový básník" s vyjímkou literárních sociálních sítí už jenom fantasy.

egile,

"Nic není dobře ani špatně. Zkrátka to je, jak toje"... To je opravdu úžasná životní filosofie. Patrně bys takto mluvil i za protektorátu nebo v padesátých letech, takže ti přeju slastnou adaptaci na jakékoli poměry.

Na druhé straně ale oceňuji, že jsme si vyměnili více komentů než kdykoli v minulosti a že občas sestoupíš ze svého piedestalu mezi prostý lid. To je docela pokrok.

Silene,

já se zajímám hlavně o popové básníky, to jest o básníky, které lid miloval a k takovým Miroslav Florian patřil. Na jeho sbírky se stály v sedmdesátých letech fronty. Jeho největší zhudebněný hit se jmenoval "Kdybych měl tolik životů", zpíval jej Václav Neckář a byl hrán v rádiích docela často.   Kdyby někdo eventuelně zhudebnil RRT bude to jen trapná legrácka na internetu, obdoba toho, na co mi posíláš odkazy.  Mě nezajmají recesní výplody zamrzlých studentíků. Mě zajímají popoví básníci - ať už to byl Skácel nebo Florian. ...To, že se o Florianovi bavíme, dokazuje, že ani on není zcela zapomenut. Přála bych současným básníkům, aby na ně někdo po čtyřiceti letech vzpomínal aspoň tak jako na Floriana. 

Už prostě nic jiného a nikoho nečtu a nezpívám. Až do smrti.

HYGIENY

. lyrics: Andy Babiš

. music: Filip Beneš

Mí bozi. No ne? 

Jen se odkážu k oněm virtuálním klonům tištěných médií - a jdu pryč, protože mi naše diskuze nic nepřináší. Zamrzlas v jiné době, zcela neschopná reflektovat podoby té současné. Jen jako mašina jedeš nějaké své šablony. Mediální struktura světa se zcela proměnila - to zahrň do svých úvah. A přestaň fetišisticky lpět na pojmu "klasická kniha". 

Nic není dobře ani špatně. Zkrátka to je, jak to je. Lze se jen domnívat, že za pár desítek let lidé vyčerpaní z nehmotné podstaty virtuality začnou opět vyhledávat hmatatelný artefakt, jímž je třeba právě kniha. A třeba ne. Nemám věšteckou kouli.  

I zhudebněn je náš nadnárodní velký tvůrce. Myslím, že poezii opravdu nic neschází. 

MATEMATICKÝ MODEL

. Kdo by četl Tomáše Fürsta? Takový nýmand, žádný velikán. Že. 

egile,

čekala jsem, kdy se ozve tento argument: internet je plný poezie, což znamená že je poezie na vrcholu, že je na tom líp, než kdykoli předtím. Dočkala jsem se. Víš čeho všeho je plný internet? Internet je plný skoro všeho. Pokud se o něco sám nezajímáš, ani nemůžeš vědět, co všechno o tom něčem na internetu je. 

Zajímám se taky o kaktusy a podle toho, kolik najdeš na internetu kaktusářů, by se mohlo zdát, že kaktusářství jejn jen kvete. Jenže opak je pravdou. Internet v nás vytváří velmi pochybné iluze.  Pro mne je důležité, že vychází asi sto sbírek básní za rok v nákladu asi 200 kusů a prodá se z toho naprosté minimum. 

S tím Skálou máš pravdu, s tím Florianem ne. Florian byl docela populární, byl hojně čten a dokonce zhudebňován.

Myslíš, že třeba Vítězslav Rzounek by se měl vrátit? Vždyť to snad... zastane i Andyho poezie.

Ach, ten dobře živený Holan, Zahradníček a tak, že. Aleno, já instantní poezii v ničem nebráním, jen na ni nemám čas. 

Silene,

jestliže poezie a literární provoz jsou zcela něco jiného, tak by se měla vrátit praxe, kdy poezie byla součástí celkového kulturního(nebo kulturně politického) dění a kdy literární kritici byli třeba zároveň kritici výtvarní nebo divadelní. Poezie by měla zase být součástí celkového kulturního kontextu. Nic takového se ale neděje. Ani na TV art nevystupují žádní básníci se svými názory, natožpak aby třeba zase vystupovali v rádiu Plus jako ještě před pár lety. Zkrátka ten, kdo poezii chce číst, ji musí namáhavě hledat. Není mu nikde předkládána ani nabízena ve sdělovacích prostředcích jako jiné "kulturní zboží".

Jako všechno, i poezie se z hmatatelného světa dílem přesunula do virtuálního světa. A tam ji najdeš více než kdykoli kdekoli dříve. Z hlediska tvé logiky je tedy na vrcholu. I díla etablovaných autorů jsou na Kosmasu dostupná jako pdf-ka pro libivolný počet stažení. 

Takže paráda, ne? 

Časy se změnily, Aleno. I tištěné noviny ustupují svým virtuálním klonům. Které si lidé v uspěchaných časech čtou cestou do práce/z práce na mobilech či tabletech. Proč by to tedy s poezií mělo být jiné. Naopak mám pocit, že poezie v různých podobách (třeba ta instagramová) je v současné době možná nejčtenější, co kdy byla.

To, že Ivan Skála či Miroslav Florian (či další režimní prominenti) vycházeli v nákladu 20 000 ks., ještě neznamená, že ty svazky někdo četl. Jo, byly všude. Aktuálně jsou nejčastěji ve sběrných surovinách. 

egile,

je naprosto samozřejmé, že člověk, který je nedílnou součástí současné české poezie a "literárního provozu" nemůže souhlasit s tím, že je poezie v úpadku. Tobě může připadat, že jen jen kvete. Vždyť je jí asi všude kolem tebe plno. Jenže já srovnávám situaci v sedmdesátých a osmdesátých letech na malém městě a dnešek. Tehdy, dejme tomu v roce 1985, kdy se narodil RRT bylo i na malém městě tehdejší poezie plno. V regálech knihovny bylo básnických sbírek asi třikrát tolik než dnes a zdůrazňuji, že se nakupovali nové a nové právě vycházející sbírky. Dnešní knihovna počet staré poezie zredukovala a novou nenakupuje vůbec. V r. 85 v každém knihkupectví byly sbírky tehdejších autorů. Dnes na malém městě si můžeš sbírky pouze objednat. V regále žádné nejsou. V každém PNS se prodávala Tvorba se spoustou básní a literárních statí. Poezie se tiskla i v denním tisku, hojně se vyskytovala i rozhlase i v Tv, zatímco dnes ze sdělovacích prostředků vymizela. "Běžný člověk" už o ni totiž nestojí a stala se jen zájmem hrstky jedinců jako třeba lepení letadýlek nebo sbírání pivních etiket.

egile,

všichni dobře chápeme, očem ta báseň RRT je. Je o tzv. "inkluzi" ve školství. Jestli ovšem jde o"sžíravou sociální satiru", to je ovšem otázka. Kdo může proboha tuhle básničku takto vnímat?  Patrně jen lidé z jiné generace než já.(RRT je ročník 1985). Ale ani u těchto mladých lidí bych si nebyla jistá, že budou tuhle oslavu inkluze přijímat s nadšením.  Ale "angažovaný básník" je tu vlastně od toho, aby tlumočil názory vládnoucí garnitury a přesvědčoval o nich "lid".   Tak přeji RRT úspěšné přesvědčování o osvícenosti inkluze.

Mně by samotný styl RRT ani tak nevadil, kdyby přesvědčoval o něčem smysluplnějším. A taky si myslím, že jisté formy angažované poezie mohly mít význam třeba za první republiky - viz třeba často vysmívaný Wolker. Dnes se obdobné pokusy míjejí účinkem.

Tvoje argumentace nedává smysl. Staré v rámci umění nezaniká pro nové. Možná v rámci nějakých módních trendů ustupuje do pozadí (a často bývá opět objevováno; takto třeba mezi bohemisty na přelomu milénia tvrdě frčel Březina). Vedle nových či zavedených "angažovaných" autorů (kteří též navazují a jsou korelovatelní s jinými) jsou tu i ti, kteří se silně vážou k básnické tradici (ať už k české, anebo prostřednictvím faktu, že zhusta překládají); namátkou: Řehák, Děžinský, Hájek, Borkovec, Slíva a spousty dalších. 

Zrovna skácelovská stopa v díle současných autorů trochu pobledla, protože tak v devadesátkách psal každý druhý nejen moravský básník (vedle četných holanesií vytvářených každým třetím). Proto je tahle stopa aktuálně trochu vyčerpaná.

Ne tak Skácelova tvorba. Když se nebásníka zeptám, zda zná nějaké autory, tak nejčastěji: Hrabě, Krchovský, Skácel, pak nějací ti beatníci, ti znalejší sem tam Adam a Eva od Šiktance, dvě, tři od Holana... Ze současných - vedle zmíněného Krchovského - je to nejčastěji Petr Hruška. 

Žádná krize se nekoná. Paleta, z níž můžeš vybírat, je velmi pestrá. A stále se proměňuje, opalizuje. A že je poezie jako žánr na okraji? Ne tak docela. Insta-poezie, když jde do tisku (atticus, Rupi Kaur), vychází v obrovských nákladech. 

Tvrzení, že to není poezie, neobstojí. Je to forma současné tvorby, plně reflektující neschopnost koncentrace na delší psaný text většiny uživatelů těkavých sociálních sítí. 

Ještě tedy jedno: nejlepší je počíst si zároveň i ve Strategii 2030+.

Aleno, opět. Zmenšovací a zvětšovací pilulky, mně to ale nechutná. 

Rozklikni si odkaz s poemou autora Ropse-Tůmy a počti si, jestli tě ovšem SKUTEČNĚ zajímá. Slova typu velikáni používám o současnících výhradně ve velmi žertovné náladě. Pokud ty si děláš srandu, fajn. Jinak ti daleko ochotněji věřím někdejší postoj elíny m. 

Co je za co považováno, již tu nemíním řešit. egil ti to napsal jasně a srozumitelně: literární provoz a poezie spadají pod poněkud odlišné... snahy o definiční vymezení.  

Prosím, stačilo. Děkuji za doposavad obdržená avíza. 

Rem,

já mám taky pár sbírek od JNS v knihovně a některé její básničky mě docela baví. Zvlášť ve sbírce Les. Myslím si ale, že v jejích sbírkách je zhruba talik básní dobrých jako básní špatných. RRT bych si asi měla více prostudovat na internetu, až budu mít trochu čas. Jeho sbírku bych si nikdy nekoupila. Pokud tenhle angažovaný autor tedy doopravdy "vtipně" vybízí ke korektnosti, co se školství týče, pak potěš pánbu. Opravdu asi nikdy neslyšel realné názory většiny učitelek na shora nadirigované současné složení dětských kolektivů.

Silene,

zdůrazňuji, že od RRT znám pouze jednu jedinou báseň, tu, kterou jsem nabídla i čtenářům Písmáku. Možná proto, že neznám celé dílo tohoto "angažovaného autora", si nejsem jistá, zda svou ironií k dobové "korektnosti" vyzývá, nebo si z dobové "korektnosti"spíš dělá legraci.    Je ale zvláštní, že máš k soudobým velikánům tak přezíravý postoj. Jejich styl psaní je přece považován za špičkový. Koho by ještě zajímaly po přečtení děl této soudobé "špičky" nějaký Jan Skácel?

Sudety. Sociálně vyloučené oblasti.

Báseň můžeš číst jako sžíravou sociální satiru, která především pojmenovává. A přitom ne formou nějakého mudrlanství - zkrátka manifestuje prostřednictvím zkratkovité struktury: principy dnešního pedocentrického přístupu některých matek, atmosféru na školách v sociálně vyloučených oblastech atd. Alespoň tak ji čtu já. A už jen samotný fakt, že báseň umožňuje vícero možných čtení, mě nutí se u ni chvíli zastavit.

Neříkám, že z básně skáču do stropu blažeností. Asi bych si potřeboval pročíst celou sbírku či více básní (kontext, který má zpravidla editor, básník pouze tehdy, když se zasnaží nebo pokud už předtím zná...). 

Nicméně na skutečnosti, že dobrou báseň nedělají "dobré obrazy" a "zvládnuté básnické figury", na tom se jistě shodneme (co se zdrojové literatury týče, odkázal bych se na - Jak si pejsek s kočičkou dělali dort). 

Sil,

ne, mně vaše konverzace vůbec nepřekáží, dokonce mi připadala zábavná. Cítila jsem se jako Rem v kavárně, která poslouchá, co si špitají u vedlejšího stolu.

Jinak s propuknuvší dobou zástěrkovou většinová společnost především ukázala, že nestojí o mnohé hodnoty. Ani k tomu asi nemám, co bych se neustále a bezuzdně opakovala, když už jsi tak trefně připomněla naše slovutné Ministerstvo zahradnictví. 

(jen errata, trošku mi hapruje úder)

egile,

já samozřejmě vím, že jsi byl v NČB vícekrát. Tam jsem se také před lety s tvými básněmi seznámila. A pak ještě v Antologii české poezie 1986 - 2006.

Vždycky jsem hledala nějaký sborník, který by umožňoval aspoň strohý a přehledný pohled na jisté časové období. Četla jsem, že NČB se prodávaly poměrně dobře, proto se divím, že přestaly vycházek. Vždy mě zajímaly nejen básně, ale i názory kritiků, tedy jakýsi výcuc z literárního provozu, ne literární provoz jako celek. Sledovat celou literární mašinérii jsem nikdy neměla čas.

Všichni víme, že výběr v NČB byl subjektivní a zdůrazňovali to vždy jak editor, tak arbitr. Asi se dost liší třeba výběr P.Krále a R. Fridricha, ale já jsem i uvažovala o tom, co je jednotlivým výběrčím společné. Z toho se dá odvodit jakási současná kulturní ideologie.

Mám prosbičku: mohl by ses mi ty několika slovy vyjádřit k výše uvedené nejlepší české básni Romana Ropse-Tůmy?

Stran autora R.R.T.: Již jsem se vyjádřila výše. Oceňuji, že si mladší autor všímá odrazu společenského a politického dění, kvalitu vyjádření bych však odeslala kamsi... k Janu Těsnohlídkovi. Samo rozhorlení ještě nezakládá na jakostní poetický výraz a práci. 

Aleno, 

minimálně za mě: osobně jsem si tu pod tvým vláknem s Rem především zažertovala, následně jsme pokec, přerodivší se ve skutečný dialog již dokončily jinde, mimo veřejný prostor. 

Pokud ti zde torzo humorně odlehčené rozpravy překáží, omlouvám se a za sebe nemám nic proti odstranění mých příspěvků. Rozhodně se od nich tímto prohlášením nikterak nedistancuji. 

Silene,

když se už něco vyskytuje pouze na internetu, byť třeba v rámci sociálních sítí, znamená to, že společnost jako celek už o to vlastně nestojí. Nepokládá asi za důležité zabývat se poezií a básníky ve sdělovacích prostředcích, protože "koho to ještě zajímá, ať si to najde na internetu". Mezi básníky a třeba zahrádkáři dnes už není žádný rozdíl. Zahrádkaření a poezie jsou jen dva různé druhy soudobých koníčků.

Aleno,

dovolím si poznamenat z pozice člověka, který byl v NČB opakovaně: nezaměňoval bych literární provoz s poezií

A NČB byly součástí literárního provozu - včetně doprovodných esejů, psaných jako velmi subjektivní bilance z pozice editora, který byl - až na tuším dvě, tři výjimky - spíše než lit.-teoretikem zpravidla básníkem. 

Poezie (a na té jediné záleží!) je jinde. A chceš-li se bavit o ní, Silene je z mého pohledu jedním z mála lidí, co tu aktuálně zbyli a mají k ní - totiž k poetry - co říct.  

Silene, Rem,

zběžně jsem si pročetla váš dialog a nevím, proč jste tak překvapené tím, že současní básníci mohou mít blízko k reklamnímu průmyslu. Vždyť třeba známá básnířka Jitka N. Srbová, která má profil i na Písmáku, se živí nebo živila jako kreativec, tedy pracovník, který vymýšlí reklamní texty a slogany. Co se týče Romana Ropse-Tůmy, dovoluji si nabídnout vám báseň, kterou považují Fridrich a Jedlička za vrchol básnické tvorby r.2019 a moc by mě zajímal aspoň váš strohý komentář k této angažované básni.

Roman Rops-Tůma: Základ státu

měli bysme si pořídit rodinu

hypotéku a děti

a normálně se o ně bát

ono to pak všechno vypadá docela jednoduše

co všechno zlatá máma neudělá

aby její vymodlený zázrak

nemusel sedět už v první třídě

s cigánama a dementama

od čeho máme sociálku a děcáky

je to přece i v jejich zájmu

a to bude teprve začátek

však víme jak důsledná

je zlatá česká máma

když jde o její poklad

zvlášť teď

když se to zase smí

(Báseň je mnohem delší, ale myslím, že nemá smysl ji uvádět celou.)

Rem,

Radek Fridrich je původním povoláním germanista, proto asi chápe dění okolo současné poezie poněkud jinak, než my ostatní. Za jednoznačně "největší literární událost roku(2019)" považuje prezentaci českých básníků na knižním veletrhu v Lipsku, kde českou kulturu zviditelnili prý Borkovec, Typlt, Hruška, Krchovský a Šťastná.  Takovéto hodnocení považuji za krajně subjektivní, je to spíš oslava překladatelů do němčiny, možná sebe sama. A stejně subjektivní je glorifikace básníka Romana Ropse - Tůmy jakožto nejlepšího básníka roku 19.  ...Vím, že NČB se prodávaly přecejen více než jiné básnické publikace a tak se ptám, jsou výklady kritiků jako Fridrich a Jedlička opravdu relevantní?

Aleno,

bohužel nevím, co je se Safiánem. Mohu jen doufat, že užívá léta či je příliš vytížen, každopádně odpočívat od brouzdání po písmáku a spol. není nedůvodné, však zde klasická okurková přes léto. / Je vícero cest, kterak se dostat k současné poezii či jejím ukázkám, jenomže asi nepatříš k lidem, kteří je využívají. (Rozumím, chceš tištěný výstup domů.) Mnoho autorů nalezneš před případnou knižní publikací i na fcb, instagramu a podobných platformách. Kdekdo má ukázky porůznu v článcích, viz zmíněný Tůma výše, odkaz na poému Putin jsem ti přiložila.   

Nevím, na Safiána by emailový kontakt mohla mít Gora, leč to je než má spekulace, třeba se případně zeptat. 

Silene,

děkuji za odpopvědi.

Pokud se nemíníš bavit o NČB, respekzuji to. Pokusím se najít si pro literární diskusi někoho jiného, i když vím, že to bude problém, neboť se někam vytratil Safián.

Ano - ráda "si povídám" s někým, kdo má co říct a rozhodně jsem tu spíš proto, abych si povídala, než proto, abych zde prezentovala své nepodstatné literární pokusy.

Rozhodně se nepokouším zachránit českou kulturu, žajímá mě jen krize současné poezie a její příčiny. Neznám žádnou lepší platformu než "Nejlepší české básně", nad kterou by se dalo o současné poezii diskutovat. Vždyť asi hlavním projevem krize současné poezie je její vymizení z veřejného prostoru a ze sdělovacích prostředků. Když se někdo chce seznámit se současnými básníky, musí si kupovat jejich sbírky(= kupovat zajíce v pytli) nebo si předplatit Tvar.  Co se poezie týče, dnes nežít v Praze, v Brně nebo aspoň v nějakém krajském městě, znamená žít na pustém ostrově.

Rem: Ještě upřesním, soudobá autorská čtení, tedy o nichž mám jakous takous patrnost, nevyhledávám, ale nebráním jim. Upřednosťuji papírový či elektronický výstup, a to i zvukový. Pro mě je poezie ve volném čase doprovod, nikoli abych se za ní trmácela. Divadlo jsem nezahrnula. Nejde o opovrhování, jiné zájmy, jiné zužitkování času. Recitovat umím. 

Rem: Nejsem si jista, zda si rozumíme v bodě hypotetické klady autora. Nikde jsem dotyčného RRT tuším nevychválila, pouze připustila právo na existenci, neboť mu jistě náleží. Neplýtvala bych na jeho tvorbu papírem, leč nahlédla jsem jen zběžně. 

A takto: rozlišuji samotnou invenci studentského či pubertálního nápadu zužitkovat recept či složení výrobku za poetický útvar či text nebo jeho součást, ovšem zda bych si na něčem takovém mínila budovat kariéru invenčního tvůrce? Ech! Chtěla jsem vyjádřit, že cosi podobného pokládám za základní předpoklad (protopředpoklad) stát se jednou snad trochu básníkem, nikoli však býti básníkem. Přirovnáním k sobě jsem se pokoušela docílit sdělení cca: to přece napadne každého. 

Opravdu nechci působit zapškle (stejně budu, jsem tím pověstná), ovšem tážeš-li se doslovně: ano, povšechní verdikt sebevědomí neurekom, umu minimum. Snad je aspoň ten fešák, ovšem... jak dlouho mu to vydrží? Čas pádí jako splašené spřežení. 

(Kumulaci profesí nevylučuji: Orfeus a spol.)

Rem: Ach ne, jsem odporná elitářka. Nenasytně žádám si po básnících optimálně neutuchající invenci, daktyly, trocheje, jamby, alexandríny, rýmy a podobná zvěrstva, ovšem zároveň jsem přesvědčený strukturalista: a jako takový teoreticky rezignuji na autorův osobní život a genetickou výbavu, jejichž by vzhled mohl být tuším nedílnou součástí. Kvůli mně na plastiku ani ke kadeřníku nemusejí. Vlastně ani nepotřebuji, aby se mi recitovali osobně, jakkoli je to zajímavý bonus, jenomže... oni to zejména ti již zesnulí nemají kloudně jak zastat, minula-li je doba nahrávková. Příslušná řehole je prací recitátorů, herců a příbuzných profesí.

errata: kunsthistoriky

Rem: V prvé řadě jsem se především nepřípustně dojala nepopiratelnou skutečností, že zjevně nejsem ani zdaleka jediným tvůrcem, co odjakživa spatřoval poezii všedního dne právě i v libovolných nápisech. Popravdě ovšem na ně existuje zavedený, s archeology, kulturology, kunshistoriky a ostatní vzdělaneckou verbeží spolupracující institut, případně zájmový spolek atp. Mnohdy se jedná dokonce o totožné osobnosti! Třebas tradiční poetická polnost, Francie, disponuje obzvláště slovutným. Dozvěděla jsem se u nich nejednu napínavou literu, pšt.

Jinak samozřejmě básník a víno, tabákový produkt i jiné nepříliš legální lihoviny, to jsou samozřejmě zavedené tradice, o něž bych ctěné zástupce slovutné obce poetické nerada ochudila, vždy si o těchto prebendách náruživě ráda počtu v hodnotných autorských výstupech, ovšem mám jednu nepatrnou podmínku. Aby to byl, kua, aspoň trochu básník, jaký mi stojí za nějaký ten čtenářský hříšek. Dodatkem potom čistě pro pořádek doplním ještě další zavedené básnické tradice, a sice plesnivá skýva, voda nevalné potravinářské jakosti a nějaký ten katr či mřížka, hladomornička a tak. Jsem klasik. (Tak zase metelím.)

Rem: O tom jsem chtěla taktně pomlčet, neboť jsem dle výše uvedené klasifikace dost zapšklá a nadutá človíček, nicméně když už jsi o tom začala, Rem, podotknu, ano, často obdržím nějakou tu škytavku či záchvat smíchu při nahodilém sledování obdobných rituálů autosugestivního charakteru; ovšem... vlastně si říkám, že texty na obaly budou nejspíše zpracovávány speciálním oddělením (cosi jako HR, tiskové či personální, jen na unifikované žvásty dle směrnic a norem Velkého evropského Byrokrata), případně najatou externí agenturou, neboť dodržet při jejich sepisování všechny ty EU kvóty a sentence, ano, to chce kvalifikaci na úrovni básnické vzdělanosti, čili uzřít následně v předmětném Ingredients/Složení/Zložky poezii se mi jeví jaksi... automatické? Ale co už tak. Možná... provozní slepota? 

Aj, Rem, v kavárně, vinárně jistě dobře, napínavý odposlech přeji. Proti opsaným obalům od sušenek a moudrům z konzerv nic nemám, takovou poetry jsem coby náctiletá provozovala taky, přirozený vývojový stupeň, myslím si. Autor je hlavně šťastný mileniál, zdá se, víc knih než řemesla. To víš, hledím staromilsky i naň. Autor nechť si klidně zahorlí a pokecá, freedom, jen by to snad v e-booku docela stačilo. Fajn, že si adorovaný tvůrce všímá jakéhosi dění, to jistě ano. 

https://www.advojka.cz/archiv/2019/10/putin

. placena v úkolu či hodině, můj čas je drahý

. cítím se syt/a

= tohle v ádvojce s přehledem zvládnou sami

. mmch, dopustila jsem se příšerného přívlaskového vršení, jaké se při stylistických korekcích následně patří aspoň trochu odtížit vhodnou postpozicí: 

toť otázka, ne však na mou v této konverzaci zcela zbytnou maličkost

=

toť otázka, ne však na mou maličkost v této konverzaci zcela zbytnou, 

event. toť otázka, ne však na mou maličkost zcela zbytnou v této konverzaci 

V písemném projevu je čeština Tomáše Fürsta pohodlně snesitelná, což ubezpečuji a zároveň podotýkám k tvému někdejšímu prohlášení v přibližném duchu, že coby vědkyně upřednostňuješ odborné články, na něž jsi zvyklá. 

Pokud nezazněla vědkyně, omlouvám se předem, zmínka o návyku na odborné články zazněla jistotně. 

Cyklické dotazy, část jsem ti jich zodpověděla již kdysi, nesouhlasilas. 

. ad uváznutí: jen reflektuji tvůj uživatelský přístup. V zásadě na tvou výslovnou výzvu

. sem tam ráda něco podotknu, ale marginálii NČB a podobných skopičin opravdu řešit nemíním

. kde skončil tvůj zájem o vykopávky na Pražském hradě? apod.

. model: děkuji ti za podklady, ale nyní musím odpovídat na avíza

= ráda si povídáš, ok

. kolik toho chceš skutečně řešit, toť otázka, ne však na mou v této konverzaci zcela zbytnou maličkost

Opravdu tě trápí stav české kultury? Pomoz mladším generacím, víc se asi dělat nedá.

Proč jsi loni odmítla vyslechnout třeba Tomáše Fürsta? Či si od něho přečíst nějakou kritickou analýzu, když nemáš doma internet, což respektuji.

PS. Uznávám, Tomova obecná čeština je hrozná! Konec humoru.

Silene,

proč vždycky uvízneš v nějakých těch mezilidských vztazích a proč jsi pořád tak osobní?

Já jsem se tě přece především ptala na Romana Ropse - Tůmu jakožto nejlepšího českého básníka. Moje maličkost a moje názůrky jsou přece asi tak podstatné jako postava a šplechty Josefa Švejka. Mně jde v podstatě jen a pouze o srovnání současné a té skutečné, tedy klasické poezie.  Hlavně bych chtěla pochopit, proč v poezii došlo k tak strašlivé krizi, k tak popastnému úpadku.  Toho se můžeme dobrat rozborem skvělých děl nejlepších českých básníků, které nikdo nezná, jako je je Roman Rops - Tůma.

Pšt, Alenko, mám ráda tvou hravost, ale vocaď pocaď. Pilulku na zmenšení a zvětšení servírovat můžeš, kolikrát jen chceš, jen nemysli, že to snad nevnímám. 

Děkuji ti za psychoanalýzu, přihodím si ji k té od nízkoprahového tragikomika RJV. 

Máš-li dojem, že tvá vyjádření jsou pravdivá, potom by ses měla opravdu zamyslet nad fenomenálním koktejlem zmatku, který ve svých long drincích servíruješ. Je jistě věcí makarónského konverzačního umu směsovat kulturní dohody s biologickými či matematickými teoriemi, modelacemi dějin a lingvistickými nuancemi atp.; také mě to baví, leč vydávat to za přesvědčení o pravdě? Uf, to nemůžeš myslet vážně. Tedy možná můžeš, ovšem potom... těžko dospět k čemukoli konstruktivnímu. 

Můj postoj k písmáku jsem ti tu replikovala ikskrát, nehodlám jej připomínat při každém z příspěvků až do smrti. 

Nemám tak špatnou paměť, abych nevedla v patrnosti zcela odlišná prohlášení tvé přibližně čtyřčetné entity o jejím rozhledu a vzdělání na poli poezie, takže... šššš, šššš, šššš,

je asi tak jediné, co ještě dodám. 

Pilulky, lahvičky, kádinky, zkumavky, brykule. Laboratorní sklo.  

Silene,

tvé sentence o současné politice a o politice obecně mají naprosto stejnou úroveň jako má vyjádření o genetice lidí z doby ledové, snad jen s tím rozdílem, že ta moje prohlášení jsou pravdivá a ta tvoje vyjádření vycházejí z úst zapčklého a zároveň velmi nadutého človíčka, kterému stouply do hlavy jeho tituly.

Ale nechme stranou historii i prehistorii a něčí povahohové vlastnosti.

Chtěla bych se tady dovědět o literatuře něco nového a dokonce si zde doplnit vzdělání. A mé vzdělání, co se současné poezie týče, je mizivé. Kde se ale se současnou poezií seznámit, když by o to člověk doopravdy stál? Vždy jsem sáhla po Nejlepších českých básních, ale ty jsem si musela jednou za rok koupit. Knihovny tu ročenku nenakupují.

Od kulturtrégrů, kteří poslední ročenku připravili(Radek Fridrich a Dan Jedlička) jsem se dověděla, že všichni teoretici, kteří by mohli o NČB psát se už vystřídali (bylo to celkem 21 lidí) a celý projekt už tudíž nebude dál pokračovat.  Velmi zajímavý byl nastíněný přehled výše zmíněných pánů o tom, co v současné době každoročně vychází. Vychází prý asi 100 sbírek básní ročně v nákladu 200 až 300 kusů. To je konstatování. Následuje ovšem odvážné tvrzení: na jednu sbírku dobrou připadá 5 sbírek špatných. -  Jak vědecký a vysoce odborný, analýzami podložený výrok!  A může po takovém výroku člověk vůbec brát "pány odborníky" vážně, například, když za nejlepšího autora roku 2019 prohlašují Romana Ropse - Tůmu a za nejlepší sbírku jeho Maskirovku, jakožto výron angažované poezie?  Roman Rops - Tůma se představuje v NČB takto: Muž, běloch, 25 až 40 let, inteligentní, heterosexuál se zálibou v hlasité hudbě a videohrách. Slušně zdraví a sousedi by do něj nic neřekli.  ...Ptám se tedy: znáš tohoto autora, jednoho z nejlepších současných básníků a pokud ano, co bys nám o něm mohla říct? 

sluko,

vidím, že si představuješ "knížete pána" jako kreslenou postavičku ve večerníčku o loupežníku Rumcajsovi...(Ani mluvit česky to neumí...)

Zajisté značná část šlechty doopravdy zdegenerovala. Korunní princ Rudolf byl sice vzdělanec a inteligent, ale byl nervově labilní a trpěl depresemi, což ho dohnalo až k sebevraždě a Ferdinad d´ Este neměl po většinu života nic lepšího na práci než jezdit po světě a střílet zvířata, takže jich nakonec postřílel asi 250 000. (Jaký div, že sám také skončil kulkou! Zákon karmy funguje.) Karel už nastoupil na trůn příliš pozdě. Nikdo o nového císaře nestál.

Ano - všechno skončilo tragicky a - bude hůř.

Radovane,

líbí se mi, že si hraješ s formou podobně jako Skácel. Zkus psát čtyřverší. To byl jeho oblíbený žánr, který je dnes už prakticky zapomenutý.

Milá Aleno, nevím, odkud bereš přesvědčení, v jakých vědách se pohybuji, ale budiž. Připustíme-li, že tys např. mimo jiné biolog, jistě by ses bývala střežila vlastních výše sepsaných nesmyslů o šlechtě a člověku. V otázce oborového zájmu, pokud se vývoje člověka týče, se s dovolením obracím k jiným pracím, než jakou je svým rozsahem i obsahem tvůj zdejší komentář, to jistě chápeš. Vše, co zde uvádíme, jsou hrubá zjednodušení, a pokud ne, musela bys relativizovat právě i teorii přirozeného výběru atd.

Snad takto stačí.  

Silene,

ty se pohybuješ v humanitních vědách, nikoli ve vědách přírodních a proto můžeš napsat takový nesmysl, že homo sapiens je stále stejný druh. Naopak! Současný homo sapiens je degenerát, který se nemůže rovnat se svými prapředky z doby ledové, kdy byl člověk jen lovec a sběrač. Tehdy ještě fungoval přirozený výběr a dobu ledovou přežili jen ti nejsilnější, kteří měli nejen nejdokonalejší tělo, ale i největší mozek. S velkou pravděpodobností to však byli také krvelačné bestie, které způsobily vyhynutí řady živočichů.   ...Ale to vše by bylo na zcela jinou debatu.  Poezie vznikla patrně až ve starověku, kdy člověk přešel na zemědělství a tím zdegeneroval.  Je sice možné, že už mohla existovat i nějaká pravěká poezie, ale pokud neexistovalo písmu, těžko se to dá dokázat. Dokázáno je samozřejmě výtvarné umění, dále hudba(viz nálezy hudebních nástrojů), ale poezie prokázána není. Já osobně si myslím, že pokud existovalo náboženství, existovala už i nějaká forma poezie, protože poezie nepochybně nejprve sloužila náboženství a magii stejně jako ostatní formy umění.

Jisteže křesťanství (a zvláště katolicismus) je kontroverzní záležitost. Máme ale jiné duchovní tradice, na které bychom mohli navazovat?

sluko,

šlechta pouze vyměkla. K tomu, aby se ve feudálním státě udržel pořádek, je třeba železná ruka. Ten kdo si denně pudruje obličej, nosí fiží a paruky a kreslí si na tvář "půvabnou" pihu, ten asi s povstalci nezatočí.

Přesto i dnes mnozí příslušníci šlechty patří mezi nejvzdělanější a nejmoudřejší lidi na světě. Že u nás šlechtické tituly zrušil tatíček Masaryk, ten pravděpodobný levoboček Franze Josefa? To vůbec nic neznamená.

sluka má pravdu. Kosterní analýzy a analýzy DNA. 

Tím tedy neříkám, že CO se ujalo vlády, situaci nějak ohromujícně vylepšilo. Ovšem to je jaksi zase problematika chromozomu y. Církev je apriori svinstvo, Aleno. Minimálně katolická, leč nejen ona, že, má na sobě takovou nálož hříchu a zvěrstev, že by sama sebe zruinovala, muset nakupovat odpustky. Leč toto je především problematikou chromozomu y. A tak to máme každý den, nicméně nenavrhuji likvidaci ypsilonu, zde řešení nevidím. Potíž je, což se opakuji, že homo sapiens sapiens je stále tentýž druh.  

Nesouhlas. Kdyby šlechta byla dostatečně tvrdá, kdyby v osmnáctém století nevyměkla a kdyby církev byla dostačně rigidní a kdyby nadále vládla pevnou rukou, nevzniklo by žádné(domnělé) "osvícenství" a nezničilo by postupně svět.

Samozřejmě, že se dějiny cyklicky opakují. Stěhování národů, degenerace civilizací, války o zdroje. Just a playlist. 

Silene,

já si ale nemyslím, že by se dějiny až tak opakovaly. Celá staletí vládla lidem šlechta, která svou moc zakládala na válečnickém umění. V počátcích to byli vlastně jen vojáci, kteří potřebovali zafixovat svou moc a udržet si získaný majetek "na věky věků", což se ale (možná bohužel) nepodařilo. Šlechtu, která(alespoň zpočátku) taky sama umírala ve válkách nahradili "vyčuraní" podnikatelé a obchodníci, kteří kalkulují s lidskou chamtivostí a poživačností. Ten, kdo umí manipulovat s lidskou poživačností a s touhou po "pokroku", ten dnes vládne světu. "Demokracie" je asi ta nejtragičtější iluze, jakou kdy vůbec lidstvo zrodilo. Ještě jsem neviděla společnost, kde by vládl nějaký "démos".   Na druhé straně bych nepodceňovala ani idealisty a různé donkichoty, protože i oni dokážou strhnou masy, obzvláště, když je nejhůře.   

Těžko říci, zda cynický. Modelace dějin je stále než modelací. Ad Co umí manipulace davem, zohledňuji polaritu, nemysli, že ne. Skeptik jsem důvodný. Soumrak civilizace je nabíledni. Přespříliš techniky, a to jsem její ctitel, málo smysluplného kontaktu s přírodou, míním kontaktu obživného typu, cosi takového se propíše i do instinktů, jejich utlumení, do přesunu schopností jiným směrem. Člověk coby druh si svými mnohoúčelově motivovanými regulemi a regulacemi zesložitěl vlastní existenci do absurdna, aniž by jedinec chtěl či potřeboval. Společnost? Přehuštěná společnost, ta jistě ano. A právě proto sama sobě záhubnou. Už to tu bylo, nesčíslněkrát, Aleno.  

Silene,

myslím, že, co se politiky týče, se dost mýlíš. Jistěže mezi "profesionálními" vůdci je velmi vysoké procento chamtivců bažících po moci a po prebendách, ale je tam i jisté procento(rozhodně je to menšina, to uznávám) lidí, kteří věří ideologii, kterou sami hlásají. A nejde jen o samotné politiky.  Jde i o "prostý lid", který třeba volil po druhé světové válce KSČ ne se samopalem u spánku, ale proto, že skutečně chtěl změnu režimu. Vždyť mnozí komunisté a socialisté věřili KSČ až do srpna 68 a teprve sovětské tanky změnily jejich smýšlení.  Tvůj názor na politiku je pragmaticko - cynický a vůbec nebere v potaz, že to vždy byla ideologie, co dokázalo hýbat s masami jako měsíc s oceánem. Revoluce přecejen nevznikají proto, že bylo zdraženo pivo, ale proto, že někdo dokáže probudit démony spící v kolektivním podvědomí národa tak jako to dokázali Hitler nebo Lenin.  A při vzniku "nové společnosti" dokonce i poezie hrála vždy docela významnou roli.

Jistě, Alenko,

v klidu si povídej. Prosím tě, pro soudobé politické... představitele je podstatné akorát zamaskovat vlastní neschopnost a dát optimálně ne/vyniknout naopak specifické schopnosti mocenských entit obligárně urvat a opanovat, co se dá, kterak tomu ostatně bylo i u těch minulých, lepších i horších politiků, režimů etc. Dobře víš, že politika je primárně a bytostně propojena především s ambiciózním přístupem k čemukoli. Poezii představitelé moci tradičně využívali, neboť se jednalo o médium/prostředek jako nástroj (k ledasčemu) poměrně efektivní. I dnes může poezie pro politiku a její aktuální směr sehrát jistou roli, bohužel tato je diametrálně odlišná od jakési zidealizované představy, k níž jistě jevím tendenci se uchylovat např. já.

Co třeba takhle odvedení, rozptýlení pozornosti, vytváření zdání atp.? Hm? 

Silene,

i dnešní básníci a básnířky mohou být zároveň dramatici. Napadá mě třeba Kateřina Rudčenková. Nevím ale, zda to zvýší jejich popularitu. Já vidím podstatu problému v tom, že minulý režim jednoznačně dával najevo, že je pro něj poezie důležitá. Básníci, stejně jako i jiní umělci se třeba vyjadřovali v rádiu a v televizi nejen k otázkám kulturním, ale i k otázkám politickým. Aby se mohli vyjadřovat, musel se jich někdo ptát a pokud se jich za totáče někdo ptal, znamenalo to že ve "všelidovém státě" hráli důležitou roli. Dnes se básníků neptá nikdo na nic. Jsou režimu absolutně lhostejní a pokud se vůbec v TV jednou za uherský rok objeví, pak se objeví na AT art, nikoli na nějaké "normální stanici".

Situace současného básnického ghetta mě mimořádně zajímá a ráda bych si s tebou o ní popovídala konkrétněji. Snad později...  Musím nejprve odpovědět na avíza. 

až ten oříšek veverka nalezne

a odběhne s ním kdoví kam

bude hřbitov mrtvě cizí

mokré teskno schvátí listí

ticho nevymizí

V příslušné generalizaci šmahem se jistě zároveň hrubě mýlím, natolik je zaokrouhlená, leč extrémně zjednodušeně řečeno:

populární básník (či jeho obchodní značka) zároveň produkoval divadelní hry, skládal písně atp., takže tudy bych nahlížela na celou platformu poezie. Multimediální varianty byly vždy populárnější než samotná tiskařská čerň na mnohdy již zažloutlém papíře. A to se týká i Holana, když si uvědomíš souvislosti, jako že sis jich jistě vědoma. 

Aleno,

znovu říkám: musela bys patrně sama vidět, co se dělo např. s elitními edicemi nakladatelských domů Odeon a Svoboda. Lítaly do masivních likvidačních výprodejů a křídla fakt neměly.

Tvar má nějaký rozpočet, a tak sice funguje dotačně, ale asi se má zároveň tvářit i jako médium určené k nákupu předplatného. To spíš vědci při AV by měli hledět být ještě více otevřenými se svými výstupy. 

Silene,

mě celkem šokuje to, že právě na internetu není žádná platforma, kde by se mohli příslušní zájemci o současnou poezii "připovzdělat". Zmíněný Tvar dokonce není, pokud si vzpomínám, na síti jako celek veřejně přístupný. Některé članky jsou uzamčené a za jejich četbu je nutné zaplatit. ...Z hlediska literární osvěty úžasná praxe!

Na druhé straně si ale pořád kladu otázku: je o poezii vůbec zájem? Když třeba vidím na TV stanici Rebel narvané sály při koncertech rockových kapel, musím se ptát. to má třeba Citron víc fanoušku než celá současná poezie?   Když jsem na to měla čas, občas jsem koukla na autorské stránky našich básnických hvězd a návštěvnost taky nic moc ve srovnání nejen s hudebníky, ale i s výtvarníky.  Existují ještě vůbec nějací zájemci o poezii?   Tady na Písmáku je mnohem víc autorů než čtenářů a většina z těch autorů sice píše cosi jako básně, ale jinak jsou němí.  Byla vůbec někdy v historii podobná situace jako dnes? 

Aleno,

nemám tendenci řešit zrovna ročenku Nejlepších českých básní. Vnímala bych zpětně jako projekt, který měl v daném časovém horizontu příslušný nakladatelský dům (Host) potřebu realizovat. Pro mě i tehdy zkrátka a dobře jakýsi kdesi vydaný výbor, čítanka. Z české produkce ji nepotřebuji. 

Tuším u Štenglů si celkem oprávněně vystřihli i žertovnou parodii, ne? 

Jo, pravdu díš, někteří autoři poezie by se dovzdělat klidně mohli. Delikátně šibalský smajlík. 

Spíš než vydaný počet výtisků mě svého času trýznil celý distribuční systém rychlého chrlení, amortizace skladových zásob atp. Paradoxně než se autor trochu prosadil a těch jeho pár set výtisků počalo být zároveň přirozeně poptávanými i čtenáři z vnějšího okruhu, mohla část subtilního nákladu leckdy skončit ve stoupě či jiné novodobé alternativě více či méně ekologické likvidace. Od certifikované až po spolupráci s Levnými knihami.

Ovšem když zároveň vedu v patrnosti osud mnohých skladových zásob nakladatelských domů Svoboda a Odeon v devadesátých letech dvacátého století či na jeho přelomu do století nového, tak si tu českou knižní tradici ani tolik neidealizuji. Být tehdy servírováno v iks chodech něco jiného než po šimkovsku okřídlené na všech dvou programech, asi by se ani tehdy tak náruživě nečetlo.

Dobře víš, že rezervoárem by měly být knihovny, např. jen z bytových a prostorových důvodů, a že soudobá knihovní praxe je otřesná.

Fejky a fejky, neboť i knihovna je vlastně svým způsobem obchodník s vlastním úspěchem, podpůrný program kanonické literatury minimální. 

No, a potom sháněj vzdělance.

Silene,

díky za upozornění na literární platformy. Znám je, kdysi jsem na nich i bývala, ale teď už nemám doma internet a napojuji se jen z knihovny na Písmák, takže už dávno nemám o současné poezii žádný přehled.

Podle mých zkušeností (komunikovala jsem krátce s několika známými současnými básníky přes internet), ghetto namá zájem o nějakou větší publicitu. Když jsem se s autory třeba bavila o nízkém nákladu jejich sbírek(tak 200 - 300 výtisků), odpovídali mi, že s... na to, kolik lidí si koupí jejich sbírku a že když jí nerozumí, mají se připovzdělat.    ...Proč nakonec přestaly vycházet i "Nejlepší české básně", nevím. Už je nechtěl nikdo financovat?   

Aleno,

zda se jedná o jakési správné internetové platformy, to nevím, ale minimálně ještě h7o.cz, advojka.cz a platforma pro překladovou poezii navazující na časopis Plav: www.svetovka.cz. Obligátní www.divokevino.cz, o němž víš, a www.nedelnichvilkapoezie.cz jsou tedy spíše pro verše, tam tuším eseje a články o literární vědě nepraktikují, snad se příliš nemýlím.

Jo, ještě třebas literární revue www.weles.cz. Jak společné podmnožiny jmen kde potkáš, musíš však propátrat sama. K lit. vědě třebas jsou samozřejmě k dispozici některé výstupy Ústavu pro literaturu AV ČR. 

Pročítám váš rozhovor s Luzz, a aniž byla někým, kdo by k Tvaru mohl říci něco kloudného, v rámci obecného principu tuším, že čím uzavřenější ghetto si lidé zainteresovaní kolem Tvaru eventuálně vytvoří, tím dříve v něm zdárně zdegenerují, aniž by si možná sami všimli. Činí-li tak, dvakrát prozíravé to není, recept vystavit nedokážu. 

Papírového média ubylo na všech frontách, i předplatné se často realizuje v internetové podobě. Když fungovala Tvorba, zase v ní nesmělo publikovat docela slušné procento osobností, které si musely vystačit ponejvíce s psacím strojem.

(edit. jen oprava litery)

Luzz,

proplétání žánrů někdy může být docela sexy a já si někdy ráda půjčuju způsob psaní, který by ode mně nikdo neočekával. Moje a tvoje exkurze do "cizího světa" jsou dnes ale spíš vyjímkou, každý švec se křečovitě drží svého kopyta a mnozí modernisté se berou dokonce tak vážně, že si zapomínají hrát.  Před pár lety jsem se pokoušela navázat kontakt s místními modernisty,hlavně slovenskými. Skončilo to tak, že oni(tedy ti vstřícní, což rozhodně nebyli Áša, dark a yss, taky mrkli občas na nějakou mou básničku a třeba mi dali i tip, ale diskuse? - To ani náhodou... Ale oni se skoro nebaví ani mezi sebou. Takže ten "bublinový vesmír" je možná generační záležitost.

Přeju pěkný víkend. V 11,30 zavírají knihovnu. Hurá na oběd.

dík za odpověď, Aleno. s bublinami máš možná pravdu, i když mně osobně je jedno, kdo se kde momentálně nachází nebo s kým je kamarád. dovedu se zaujmout jak pro haiku, tak pro vázanej klasickej verš anebo třeba i nějakej postmoderní... ech... nedefinovatelnej útvar. to, že se tak neprojevuju zde, má jiný důvody. onehdy se mi třeba líbilo, jak tu Silene poukázala skrz překlad autora vk na tu sonátu pro štěkajícho psa nebo jak se to... another reason why I don't keep any gun? nějak tak. to bylo docela fajn. a klidně přiznám, že do té doby jsem jméno Billy Collins neslyšela a ani teď vlastně nevím, kdo to pořádně je (aspoň si doplním vzdělání, no).

s těmi intelektuály a elitami ve tvaru bych to zas tak nepřeháněla... ovšem s elitářstvím se pravděpodpobně nemýlíš.

A paci sa mi aj tento tvoj Turgenev. Tiez je v tom cosi videne, prijemne pretkane emociami a tichom, citim z tej basne ticho, zastavenie **

ad Tramvajové "On the Road": ta podobnost je fakt zaujimava :-) mame tam aj biblicke podobenstva aj konecnu aj ten moment pozorovania :-) a ja naozaj cestujem trolejbusom, ktory ma konecna Rajska a ty mas naozaj skusenost s konecnou Krematorium. Parada :-)  

Luzz,

moc děkuji za tvůj koment po velmi dlouhé době.

Nemyslím, že by se vůbec dalo srovnávat publikování v časopisu Tvar a publikování tady na Písmáku. Tady může svá dílka publikovat každý, ve Tvaru jen ten, kdo projde redakčním výběrem a tamní redakce - to jsou přecejen intelektuálové svého druhu. Jsou vzdělaní, sečtělí a orientují se v současné literatuře a to nejen české. Tvar je tedy prostředí elitní, možná částečně i elitářské. Písmák je amatérský literární web s jistou příměsí "skutečných literátů", přičemž ovšem například "opravdových básníků"  je tady rok od roku méně a pokud tu vůbec nějací jsou, přestávají se účastnit diskusí. Mohla byh se tedy radovat a plesat, že už se se mnou nikdo zuřivě nehádá jako kdysi manželé dark a Áša nebo jako "samotný egil". Ale mně to spíš deprimuje. Tak jako celá společnost i milovníci poezie se definitivně rozpadli na "bubliny" a tak modernisté čtou jen modernisty a konzervativci jen konzervativce, haikaři také mají svůj uzavřený klub, baviči - komikové chtějí jen vyvolávat salvy smíchu atd. "Mezibublinový" dialig je vlastně velmi anomální a tak oceňuji, že k něčemu takovému mezi námi vůbec došlo.  Díky.

šla jsem po komentech silene... jo, hezká diskuze...

k básni - ono je těžký k tvé tvorbě cokoliv psát - máš to pěkně poskládaný, namalovaný, vlastně tomu nejde nic moc vytknout... ale pro mě v tom je málo - prostě jen pohlednice. hezká, na koukání, ano, ale pohlednice. možná proto nejsem tvým pravidelným čtenářem... tím neříkám, že tvá poezie je špatná, jen tam pro sebe příliš nenacházím (neva; zbude víc pro další).

k tomu ostatnímu - baví mě tvoje pohrdání tvarem a psím vínem. to říkám bez ironie! plně to respektuji a chápu. osobně si myslím, že je úplně fuk, jestli publikuješ tady na písmáku nebo ve tvaru. ovšem podpotýkám - i ve tvaru se občas najde něco zajímavýho; většinou nějakej polozapomenutej autor, kterej si dal pár piv a pak ho nenapadlo nic lepšího než svoje texty poslat... a náhodou je někdo vybral...

co mě trochu mrzí, je fakt, že se sice tváříš, že tobě je to taky jedno, ale často se k tomuto tématu vracíš, zdá se mi... tomu prostě moc nerozumím. myslím, že by sis mohla dovolit více velkorysosti a výše zmíněné platformy prostě ignorovat. ale jen názor, ojedinělý, jdu zase pryč, asi jsem se potřebovala vypovídat. takže - s díky za poskytnutý prostor ti přeji dobrou noc.

ps: a že tobě zrovna bude trošku trápit zrovna psí víno (dle mého názoru spolek pseudoenvironmentálních ubulených rádoby levičáků - samozřejmě opět alibisticky dodávám - čest výjimkám!) bych nečekala.

Juliáne,

Skácel psal hojně čtyřverší, což je velmi specifický žánr. Ukázka před mou básní je právě čtyřverší.    Asi čte jinak čtyřverší někdo, kdo jich přečetl hodně - od těch původních čínských až po ta Skácelova čtyřverší a někdo, kdo se s tím žánrem setkává poprvé. Mně se některá Skácelova čtyřverší líbí, ale jen málokterá. ...Pro tento týden jsem raději vybrala ukázky ze Skácelových sonetů a to i proto, že sonet je tady mnohem známější kategorie.

Samozřejmě, že Jesenin je mnohem větší básník než Skácel, ale je to ruský národní básník. Skácel je Moravák, který tu s námi žil. Žil ve stejné době jako my. Od Jesenina nás už dělí celé věky, zemřel zhruba před sto lety (1925) a jeho dílo rostlo z naprosto jiných kořenů. Skácel a Jesenin měli společného snad jen to, že oba byli duší venkované.

Silene,

jsou kromě Tvaru a Psího vína ještě i nějaké jiné platformy pro "ty skutečné", "ty správné" básníky?

Srovnávám dnešní situaci s osmdesátými lety minulého století. Tehdy byla k dostání v každém kiosku Tvorba a v ní bylo spousta poezie a také hodně literární teorie. Kdo chtěl jít s dobou, ten četl Tvorbu.   Kdybych se dnes v kamenné prodejně novin, respektive tabáku(na malých městech kiosky zcela zkrachovaly) zeptala na časopis Tvar, prodavačka by nejpíš slyšela název toho časopisu poprvé v životě. A to je právě ten zásadní rozdíl mezi dneškem a dobou minulou.

Sil,

básnička blackie8 mě velmi příjemně překvapila. ...Aby nedošlo k omylu: já neodmítám současnou poezii zcela a úplně. Oceňuji baviče, dobré pozorovatele i jazykové vtipálky.

Aleno, jistě již mnohem dříve vyjadřovalo umění mnohé přídatné hodnoty.

(Časopiseckých platforem je povícero. Kódovalo se v poezii odpradávna a důvody nepominuly.) 

Silene,

kam by mohl směřovat filozofický přesah současné poezie, to by bylo na dlouhou debatu. Už minimálně od dob renesance vyjadřovalo výtvarné umění prostřednictvím obvyklých náboženských námětů ve skutečnosti la něco zcela jiného. Když pominu onu pověstnou "šifru mistra Leonarda", tak jeho Poslední večeře by mohla být učebnicí psychologie: zachycuje tváře učedníků ve chvíli, kdy jim Ježíš řiká, že jeden z nich je zradí. My, čtenáři románů od Dickense po Dostojevského bereme psychologické rozbory postav jako samozřejmost. Jenže ono to možná začínalo u umělců jako byl Leonardo.

Katolické umění rozhodně nevyjadřovalo jen oficiální dogmata. Každý velký umělec mohl prostřednictvím obvyklých námětů sdělit to své a jeho současníci to oceňovali. Současné umění by mělo mít duchovní přesah aspoň někam, nejspíše možná jen k staršímu a vyspělejšímu umění před úpadkem na počátku dvacátého století.

sluko,

jak "dobově" psal třeba Skácel, se dá hezky dokumentovat na jeho sonetech, z nichž jsem dva vybrala na tento týden. V šedesátých až osmdesátých letech se básníci stylizovali do nějaké známé literární postavy, třeba do Dona Quijota nebo do Lišáka Pseudola, aby  prostřednictvím těchto postav mohli vyjádřit své vztahy k režimu. Dnes už takto složité postupy nejsou potřeba a tak si básníci vymysleli jiné složitosti. Jinotaje básníků, píšících za totáče jako "opozičníci" měly svůj pochopitelný účel. Jaký účel ale má zašifrovanost současné poezie, to většina čtenářů nechápe.

"Současným básníkem" je pouze ten, kdo se objevuje na oficiálních platformách současného básnického ghetta jako jsou Tvar nebo Psí víno. Já jsem pouze zcela neznámá diletantka z amatérského webu, na kterém většina autorů "tvoří" tak nějak mimo čas.

j.f.julián: Za tvé bolesti nemohu, řeš si je v klubu sebevrahů a komických desetinásobných otců, snad si nějak pomůžeš. 

V souvislosti se slučinými námitkami o současnících, bych asi měla konstatovat něco o komičnosti vlastní distance, myslím, že k příslušnému zjednodušení dochází zejména v rámci jakéhosi odlišení prezentovaného tištěného a recenzovaného konkrétního autorského výstupu spojeného rovněž s určitou prezentací autorské tváře; dále samozřejmě beru na vědomí zrůdný outismus vázaného verše, toho všemožně nemožného a zastaralého žánru. (že zde se potutelně pochechtávám, pro jistotu a kvůli prevenci možných dalších nedorozumění výslovně uvádím)

Zároveň se stále trochu bavím o aktuálně mně známé slovenské poezii, na niž se asi podvědomě zaměřuji. 

Tramvajové "On the Road"

. vykazuje typické rysy autorčina rukopisu, výrazné uplatnění dokreslujících adjektiv a tradiční zobrazení mezigeneračního kontrastu stylizovaně mírně afektovaným způsobem, vcelku vtipně

. námětem se potom trochu podobá na poslední text autorky black8: konečná Rajská, což není nic proti ničemu, pouze konstatování

(edit. pardon, text se mi nedopatřením podtrhl)

Alenko, on ani ten únor není jistý, bez člověka nepojmenován. Jinak máš jistě pravdu, že je žádoucí, aby umění sem tam zobrazovalo cosi, co člověka samotného přesahuje. Zda jsou však setrvale vhodným nástrojem zrovna katolická šidítka, nad tím sama dost váhám. Ostatně tys pár pátků zpět zmínila nezdravou suverenitu MUDr. Františka Koukolíka, když se prý holedbala velikánem lidského mozku, a vzpomínalas pro srovnání tuším kytovce. A tedy nepřesahuje člověka spíše příroda, již si jen nedovedl a nedovede vždy sdostatek představit, tudíž si z ní vytváří všemožná mytická podobenství? Viz antika a ostatní populární oblastní polyteismy. Celé slavné křesťanství je také jen znovu opsaný koncept. 

Stran přemrštěné expresivity současné poezie, no, pokud by ji četla pravnoučata, jistě by se uhýkala smíchy, ale třebas to ocení, budou-li umět číst. Ovšem skoro bych řekla, že proto svou poetry někteří současníci až tak nepíší, vyrozuměla jsem, že jim jde spíše o interakci tady a teď. Velmi zjednodušeně. 

Sil,

únor jistě bude, jestli tu ale budeme i my, to je ovšem otázka, na kterou mají optimista a pesimista zcela jiný názor.

sluko,

kdyby pan Litarts psal jako básníci z české moderny, zamilovala bych se do něho.

O obrazu Výkřik od modernisty pana Muncha jsem se už tady s kýmsi bavila. Je to(asi) pro mnohé ztělesnění velmi emotivního umění. Pro mne je to jen příšerná mazanice.  I kdybychom nakrásně pouze zobrazili emoci, třeba hněv, strach, nebo lásku, tak co z toho? Důležitý je přece kontext. Čtenáře nebo diváka zajímá většinou spíš to, jak se dostat ven z emočního labyrintu, než to, jak v něm setrvávat jako v pasti.   ...Emoce, které by stály za zobrazení jsou třeba klid, nebo úžas nad božím stvořením. Myslím, že od té doby, co začal člověk moderním uměním zobrazovat jen sám sebe, to jde s uměním z kopce. Co s uměním, ve kterém není žádná vyšší idea, vyšší princip? 

(Pšt, to já vím, co bude za půl roku. Únor, a proto musím splnit především pracovní úkoly.)

sluko,

už tady na Pímáku vidíš, že poezie spousty autorů vůbec nevyjadřuje současnou dobu. A mnozí ani nechtějí, aby se v jejich verších současná doba nějak odrážela. Mnozí píšou jako před padesáti a nebo před sto lety. Když mi třeba pan Litarts tvrdí, že on je moderní básník, mohu nad tím jen pokrčit rameny. Ano - ti, kteří se chtějí uplatnit v literárním provozu, ti se musejí přizpůsobit tomu, jak se dneska píše. Ale amatéři na amatérském webu?  Ti ani nechtějí být současní, být in. Stačí jim, když někoho rozesmějí nebo pobaví, nebo když se s kamarády podělí o rodinné prožitky.

sluko,

když jsem se ještě současnou poezií více zabývala a snažila jsem se ji pochopit, četla jsem článek, ve kterém popisoval jistý současný básník - středoškolský profesor, jak četl jednu současnou báseň - dílko svého kolegy, gymnazistům. Překvapilo ho, že té básni vůbec nikdo ze třídy nerozumněl a vyčítal to těm mladým, kteří se prý "potřebují naučit číst současnou poezii". - Opravdu? Potřebují? Pokud oni sami tu potřebu nemají, je něco v nepořádku s nimi - s mladými, nebo se současnými básníky?

Sil,

já nevím, co bude třeba za půl roku. Možná si pohovoříme i o yss pod jejími básněmi. Dnes by mě spíš zajímalo, jestli vidíš kontrast mezi Skácelem a současnou poezií podobně jako já, nebo nějak úplně jinak. Že tam ten kontrast je, na tom bychom se ale shodnout mohli.

yss je imaginativní, možná by to nerada slyšela; ne, ví to ode mě, samozřejmě, ale... dokonce lyrik. Málokterý současný veřejně prezentující se slovenský autor takový je. 

Respektuji, že se příliš nemusíte, přesto je zde možnost pohovořit o jejích básních přímo pod nimi. 

Aleno, ještě mě napadlo: občas se o jistě diskutabilní hranici mezi tzv. kýčem a uměním může postarat měřítko. Lze vztáhnout na libovolný druh uměleckého či řemeslného vyjádření.

Sil,

vyjádři se, jen když se ti bude chtít.

Když jsem si četla tvé poslední řádky, řekla jsem si, že je zajímavé, že se zabýváš například yss, která alexandrínem zpravidla nepíše.

Myslím, že imaginativnost se dnes už příliš nenosí. Spíše civilismus okořeněný metaforami, případně civilismus zcela bez metafor. Letí také vyjadřovat svými verši hrůzu z neporozumění mezi lidmi.  V případě moderních básníků je tato hrůza ze vzájemného neporozumění až jakýsi legrační paradox vzhledem ke způsobu jejich vyjadřování.

Aleno, čtu ji, když musím, plus pár preferovaných výjimek a něco nadějných objevů. Současná poezie je především troskou někdejšího umu co klasických prostředků se týče, jinak nabízí spíše možnost uplatnit jakousi imaginaci, případně vždy platné arteterapeutické hledisko a možnost předvést nějakou z forem i své ego, ale tak tomu bylo odpradávna. 

S čím se tam počítá, to čím dál tím víc nerada veřejně hodnotím, jsem skeptik. Ani se k tomu necítím kdovíjak povolána. Ostatně na tom, proč umělecké slovo formou poetického vyjádření již ztratilo svou sílu, již jsme se zdatně neshodly. 

Jak to nemáš vázané, nejdu. Nečetla jsem tě ani tu, odpusť. Případně vpodvečer, večer, ano?

Jamardi,

i v panelácích mohou být útulné bytečky jako byl ten můj.

Alegno,

díky. Jsem ráda, že mě čteš.

Sil,

předpokládám, že čteš i současnou poezii...  Své "skácelovské variace" jsem dříve psala jako konfrontaci Skácelovy moderny z osmdesátých let a mé archaizující "klasiky" psané vázaným veršem. Teď se pokouším o opak: snažím se klást vedle sebe Skácelovu "starou modernu" ( Sbírka Kdo pije potmě víno, vyšla v roce 1988, tedy rok před Skácelovou předčasnou smrtí.) a své metafory, o kterých se možná naivně domnívám, že jsou současné, ...Ptala ses mě, proč Skácela příliš nesnáším. ...Pokud bychom se řídili definicí, že kýč je "poetizace poetického", pak značná část J.S. díla by byl kýč.  Naopak současná poezie se kýče většinou natolik bojí, že chce být drzá, provokativní, ba vulgární, což prý by mělo být "sexy". Ale pro koho je to "sexy"? - Pro pár spřízněných literátů? Nebo se počítá s tím, že by to mohlo být "sexy" i pro širokou veřejnost?  Včera jsem se dopustila básničky "Tramvajové On the Road" (viz výše v kritikách) a zajímalo by mě, co bys na to řekla. 

Rem,

já sice nesnáším Picassa, ale byla bych ráda obdobným chameleonem jako tento pán, který v průběhu svého života tolikrát změnil styl.   ...Třeba tahle básnička - Turgeněv pozdě k ránu je poněkud sentimentální náladovkou. Je to vzpomínka na jisté moje životní období, kdy jsem žila v panelákové garsonce.  Já ale ráda píšu i drzé a poněkud provokativní básničky. Jednu jsem napsala včera, nejprve jsem ji chtěla dát příští týden do hlavního seznamu, pak jsem si ale uvědomila, že by to nejspíš nefungovalo. Tak tu básničku pošlu aspoň tobě.

Tramvajové "On the Road"

Těch virtuózů s prsty

na dotykových displejích!

Tramvaje plné kajícníků

se sklopenou hlavou

a s vyhřívanou zadnicí,

tu a tam nějaký důchodce,

který si zakrývá novinami

tvář staromilce mimo čas.

Počítačový hlas

nezúčastněně informuje

o příštích stanicích:

nebe - peklo - ráj

a možná jen krematorium

                         - konečná.

...Žila jsem v jistém městě, kde zní v jistých tramvajích věta "příští zastávka Krematorium - konečná."

Alena: S díky. Zmíněný autor není elitář, trpí jinými obtížemi. Jinak má intenzivnější raná komunikace s dotyčným autorem se týkala výhradně vázaného verše jako takového a taktéž písmáku jako takového. Neupírám ti tvůj názor. Nechť se daří.

Sil,

dobře - já už nadále nebudu spojovat tvé jméno s dílem Lokiho, Kamamury a dalších alternicků jistého pána. Pokud jsi na něj tak alergická,  nebudu s tebou diskutovat o kvalitách jeho děl.  ..Já mu neupírám jistý talent, jen(což jsem mu také napsala), si nemyslím, že je vůbec schopen normální diskuse a normální komunikace. Nejenže nerozumí lidem, ale ani se o to nesnaží. Pokud se někdo soustavně chová jako povýšenecký provokatér, těžko na sebe naváže davy příznivců. O davy příznivců ale žádný elitář stejně nestojí.

Aleno, potom máš asi značný problém s porozuměním mému psanému projevu a orientací v situaci, případně si mě s někým pleteš. Absolutně jediné, co jsem kdy u autora ocenila, byl název u jednoho jinak celkem nezdařeného díla, a sice Nokturniket. Co to spustilo, raději nezmiňovat, leč pro tebe tak učiním. Typickou inkontinenci dotyčného nositele schematických multi-alterů na autorské stránce komentujícího, primitivní tupý výsměch dotyčné entity sylabotonickému vázanému verši navzdory tomu, že prý se jedná o obstojného šachistu. 

Opravdu si nemíním kazit žaludek čtením jeho produkce, na sledování jeho kreaturních špinavostí ohledně útočení na inteligentní jedince bohatě stačí jednoduchý prográmek. Podotknutí u pár útočných děl bylo z mé strany sdělně ironické, došlo by snad i kmeni. Zmiňovaný autor příslušné nevkusné a ulepené pamflety ráčil zacílit taktéž mým směrem. 

Zkus doložit nějakou jinou formu zájmu. Zajímám se především o sylabotónický vázaný verš a nikoli o tvorbu jeho záměrných prznitelů. 

Doplnění: Potom se autor samozřejmě zmohl akorát na tupé zkopírování mé reeditované ironizující básně a pokus o... nepojmenovatelno zvratek, alias kamamurovskou variaci. 

errata chybějící litery

Sil,

já se ale neřídím tím, co říkáš, jen tím, co skutečně děláš. Čteš ho, občas komentuješ jeho básně, ocenila jsi anglickou verzi jedné z jeho dvojjazyčných básniček.  ...Netvrdím, že jsi jeho ctitelkou( tuto funkci aspoň v minulosti nesl na bedrech Aru), ale projevuješ občasný zájem o jeho díla.

Člověk se v zimě neubrání pocitu zkřehlosti, když vidí ty nehybné paneláky s temnými okny.  Dokážu si to představit. :)

Dobrá četba

Alenalkar, nemůžu soudit - ten stín (teda u druhých, u mě to funguje:). Lokiho moc nečtu, nebo si to nepamatuju ... Turgeněv je o dost lepší (ale jen můj pohled, a už si to moc nepamatuju :) - jako malá jsem četla Zapisky achotnika ...  což na kritiku Turgeněva asi nestači). Tebe čtu docela ráda

Fujtajksl, Aleno, ušetři mě ve svých spekulacích jakýchkoli spojení s oceňováním Kámmovy tvorby. Zvracím z ní, již jsem to tu psala opakovaně. Je to dost doslovné? 

Rem,

děkuji ti za to, že mohu po delší době prožít pocit úplné názorové shody. Právě se bavím s p. Litartsem a s ním se může člověk shodnout jen ve vyjímečných případech.

Já vůbec nezpochybňuji to, že mnozí umělci, hlavně  hudebníci, napsali svá nejlepší díla v době, kdy nějaká událost, třeba smrt v rodině,(příkladem by mohl být Dvořák) velmi rozjitřila jejich city. Ale brát rozjitřené emoce jako podmínku pro kvalitní tvorbu?  Mnohá díla přece stvoří fantazie nebo intuice nezávisle na tom, v jakém je právě autor stavu.   Já mám taky ráda emotivní díla, ale třeba ve výtvarném umění jsou taková díla spíš vyjímkou. Mnozí autoři vyjadřují často po celý život to samé, jen to vždy říkají trochu jinak. Nezáleží při tom na to, co právě prožívají.

Nezvaný,

díky za pochvalu i za típek.

Pěkné.

sveřepko,

to je fajn, že mě nepoznáváš. Phil mi taky napsala o "Sasankách a klaunech", že se jí to líbí, jen neví, kdo to napsal.

Chameleon je moc hezké zvířátko.   ...Na druhé straně ale tohle je dost autentické. Já jsem jednu dobu bydlela v paneláku a vracívala jsem se z nočních služeb pozdě k ránu a ruští klasici jsou moje životní láska.

Máš tam típnuto, protože to není zlý - ale nepoznala bych tě.

law,

když čtu Lokiho kritiky mých básní, vždycky si vzpomenu na Jungovu teorii stínu. Jung říká, že často vyčítáme druhým své vlastní nedostatky. ...Tys už někdy četla nějakou Lokiho vysoce emotivní báseň? Nějakou jeho emocionální zpověď? Já považuju jeho výtvory jen za (pseudo)intelektuálské konstrukty, které jsou jen opravdu ale opravdu racionálně vyspekulovoané.  Ale kdo to ocení? Kamarád Aru. A dál? Někdy Silene a to je tak asi všechno. Loki sám vůbec neumí psát pro "normální lidi". Píše jen pro (rádoby)intelektuálské ghetto.

Rozumím, a proto hlásím, na konci je ta emoce - teda pro mě:) Ale třeba se staví i Loki a sám posoudí.

Já myslím, že spousta věcí, který lidi píšou, by se  skoro dala posoudit jako nepravda, ale úplně se nedá. Každý vidíme jinak. A já ten pocit na konci :)

Law,

počítám, že až v pondělí se ukáže, jestli to je ke smazání nebo ne.

Loki do mě neustále šije kvůli tomu, že moje básničky prý nejsou emocionální. Tak jsem se tedy pokusila pár emocionálních básniček napsat a uvidíme, jestli to čtenáři vůbec zaregistrují. Já si na rozdíl od Lokiho myslím, že důležité jsou emoce čtenáře, ne emoce autora - básníka. Pokud básník umí psát, pak nikdo nedokáže odlišit jeho autentické emoce od těch předstíraných.

Někdo ale píše básně tak, jako jiní píšou své deníky.   Třeba i Dalí psal autobiografické texty a všichni jeho blízcí se shodli na tom, že to, co psal o svém životě vůbec není pravda. Myslím, že mnoho básníků, kteří píší "o sobě" jsou ve skutečnosti ještě větší surrealisté než Dalí.

šiš, ... máš to celé krásné! :D

Jen konec? Tak toho opravdu moc není. 

ten konec je hezkej :)