(intro)

chceš–li sdělit něco o smutku a emoční servanosti
nikdy neříkej že brečíš do polštáře
a uschlé květy oživuješ v dlaních
jako bys chtěla zachránit
svět
a hlavně

hlavně o tom nepiš
mapa na polštáři a čerň od maskary
jsou dostatečně signifikantní body
strategie pohybu prstu po linii
ostrova v moři květinového vzoru
výkladem toho co už tu bylo bude nebude
do příštího přílivu a výměny ložního prádla
za dekor pravotočivých spirál pro pocit
vesmírné transformace půlnočního konečna
cestou do vlastního nitra kde úzkost otevírá
prostor dávno existujících neznámých dómů

jen obtisk klubka těla v líné pěně
jak trilobit bytu ještě chvíli vstává
vylít ho hmotou zůstane artefakt pro…
a další žena už nebude
vědět zhola nic
v určitém čase se podívá světlu do očí
v temné komoře nakrmí
znovuobjevenou lidskou rybku
na balkóně zalije zdřevnatělé liány muškátů
a zkušeným pohybem obere uschlé světy