Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProč? Proč brácha?
Autor
Crazy Ema
Proč? Proč brácha?
Proč? Proč brácha? Proč se to stalo zrovna mýmu bráchovi? Proč tam nejel o vteřinu pozdějc nebo dřív? Proč si nezapnul tu helmu? Proč se helma musí zapínat, když jsem to předtím ani nevěděla? Proč jel čtyříctkou, když tam byla povolená jen třicítka? Proč předjížděl, když se to tam nesmí? Proč na tu křižovatku dali semafory až pár let potom? Proč mu tam vjel z vedlejší ulice chlap, co to zabrzdil až v půlce silnice? Proč ten chlap sedl za volant, i když předtím chlastal a měl ještě alkohol v krvi? Proč hodili celou vinu jenom na bráchu? Proč někdo do toho rozsudku napsal, že takový množství alkoholu v krvi je v mnoha zemích Evropský unie povoleno, i když to u nás v Český republice povolený není? Proč ten chlap někoho uplatil a koho? Proč mi máma s tátou nedovolili se proti tomu uplacenýmu rozsudku odvolat? Proč už bráchu nikdy neuvidím? Proč je to všechno tak stejný, ale úplně jiný? Proč slunce dál svítí, i když mám v sobě úplnou tmu? Proč se svět dál točí, i když jsem se úplně zasekla? Proč? Proč? Proč?
Až teď po šestnácti letech jsem si uvědomila, že je spoustu otázek, na který nedostanu nikdy odpověď.
11 názorů
Trojort: Vidím to dost podobně, někdy píšu, abych se nezbláznila, někdy mám inspiraci a promyslím to, někdy to jsou myšlenky, který musí z hlavy okamžitě ven. Děkuju za Váš komentář.
Prázdno. A nic víc. Jeho prázdný pokoj vedle mýho. I po 18 letech. Prázdno. Prázdno a plno špíny.
Mám nevlastní starší sestru Ivu, kterou jsem nikdy neviděla. Shoda jmen? Nebo jen náhoda? Jmenuju se Natálie. Crazy Emu jsem si vytvořila, abych mohla volně psát o svých pocitech a rodiče si nikdy nepřečetli, o čem píšu.
...nějak to ze sebe člověk potřebuje vysypat...a většinou na to nemá vliv...hlavně, když to tak cítí, a když to funguje...
Goro, děkuji za tvůj komentář. Snažila jsem se hovorovým jazykem z úhlu dospělé ženy popsat její pocity ze ztráty vlastního bratra při velmi vážné dopravní nehodě při které přišel o život a filozoficky se zamyslet nad pomíjívostí a tématem smrti v lidském životě. Nešlo zas tak o originalitu ale o vyrovnání se s vlastními pocity ztráty.
Emo, nechci znevažovat tvůj námět, ale způsob, jakým jsi jej zpracovala, je na mne tak nějak "dětský".
Otázky samy o sobě jsou hodně povrchní, i když jsi asi chtěla být originální. Odvyprávět v nich dramatický příběh by možná šlo, ale to by autor musel klást jiné otázky atd.
Nějak mi to dílko nejde dohromady s tím, co jsi napsala na vlastní autorskou stránku. Promiň.