krádež

Viděl jsem krásu a poznal jsem svět.

Pohladil nebesa, oheň i led,

ukradl lidem, pár nádherných chvil,

a přesto nevím, proč vlastně jsem žil.

Vesnice, města, pole i les,

samota, společnost, bolest a děs,

nároky na roky blahobytu,

měsíce strávené v holobytu.

V autě si stěžoval na bolest nohou,

málokdy pomohou, ti kteří mohou,

málo kdy dá ten, kdo z čeho má dát,

z ničeho rozdělí každý se rád.

Kradl jsem kyslík, jídlo i vodu,

kradl jsem matce krev už při porodu,

kradl jsem doteky, kradl jsem cit,

kradl jsem vestu, i ochranný kryt.

Lešení ocení, kdo domek staví,

klaun svými úkony, zřídka se baví,

lékař se lékaře nejvíce bojí,

a rána na srdci nejhůř se hojí.

Kolika myšlenek otcem je pýcha,

po pýše přijde pád - zlomená mícha,

pokora důvodem je k pohrdání,

bez nohou kopancům těžko se brání.