Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Můj kurz tvůrčího psaní (část IX.) - POSLEDNÍ ČÁST

04. 11. 2022
15
25
510

Vykašlu se na psaní. Beztak psát neumím – nebo pokud ano, pak mizerně –, tak proč se trápit. Ani literární salóny nebo kolegiální klábosení mezi spisovateli už nejsou, co byly, nejspíš nikdy neexistovaly; je to výmysl, nadýchaný obláček, náhrobní kámen, kterému se máme poklonit.

Zastavil jsem uprostřed křižovatky a slavnostně si poblil boty.

IX.

Řeknu vám jedno: Své rozhodnutí jsem porušil.

Nebudu teď popisovat, kolik návštěv záchodové mísy a umyvadla tomu předcházelo, to je hodné tak Kadlece. Přestože mě třeští hlava, slibuju, že se zaměřím na to jediné, o co celou dobu šlo, na psaní.

Roztáhl jsem závěsy a zasedl k psacímu stolu. Kdyby existovaly plakáty spisovatelů, měl bych je vyvěšené po zdích, i když třeba Orwell byl děsná tlama.

Popadl jsem knihy o tvůrčím psaní a naházel je do koše. Až na dvě, kterých jsem si vážil – Nigel Watts: Umění psát a Stephen King: O psaní – Memoáry o řemesle. Knížka od Wattse byl manuál, jak si vytvořit postavy, vymyslet příběh, napsat dialogy, to vše i s praktickými cvičeními. Co se týče Kinga – jako spisovatel mě moc nebavil, ale věty jako „Trpný rod je pro sraby“ nebo „Cesta do pekel je dlážděna příslovci“ jsou legendární; kdo četl, dá mi za pravdu.

Po jaké době jsem zapnul notebook! Skoro jsem se styděl. Pustil jsem si z něj staré písničky, abych se nakopl. Chyběl mi nějaký životabudič. Kafe by bodlo, ale nechtělo se mi odcházet teď uprostřed tvůrčího zápalu.

První větu jsem psal deset minut, šestkrát jsem ji přepsal. I tak jsem se musel poplácat po ramenou a pochválit se, jak radí Watts. Hlavní je, že jsem se do toho pustil, to ostatní je podružné.

Ucítil jsem zezdola z kuchyně vůni oběda – zelí a knedlíky.

Připomnělo mi to bezstarostné dětství, roky her a nekonečný přiliv obdivu ze všech stran. Zasnil jsem se. Přestala mě bolet hlava; tělo vzdalo stávkovou pohotovost a začalo vyjednávat o podmínkách kapitulace.

Tím se to zlomilo. Sypal jsem z rukávu jednu větu za druhou, skoro si podávaly ruce. Jedna byla ladnější než druhá a třetí byla ladnější než laňka. Můj majstrštyk se blížil ke zdárnému konci. Psal jsem jak o život, rukama bušil do klávesnice, až se z ní kouřilo, než mě máma zavolala k jídlu.

„Co děláš?“

„Píšu,“ zavlnil jsem se jako páv v zámeckém parku, když dorazí zájezd.

„Já myslela, že na psaní kašleš.“

„Chyba lávky.“

„Ty máš dneska náladičku,“ prohlásila máma s úsměvem. „Co škola?“

Zamračil jsem se a nasoukal do sebe knedlík.

„Zeptat jsem se musela.“

„Chceš si přečíst, co jsem napsal o Ernestu Hemingwayovi?“ vyhrkl jsem.

„Ráda. Ale znáš mě, já jsem spíš na detektivky. Třeba takový Harry Hole, to je počteníčko.“

Panebože. Harry Hole. Další alkoholik. Já se z toho nevyhrabu.

„Měl bys to ukázat Kadlecovi.“

„Ztráta času, zas mi pustí tureckou telenovelu.“

„On se psaním živí,“ naléhala máma. „Ví, jak na to, má kontakty.“

Odložil jsem talíř a otřel si pusu ubrouskem.

„Je to magor.“

„Je to spisovatel,“ opravila mě máma.

 

K O N E C


25 názorů

tak to mě těší, možná tam bylo i pár povedených vtipů a snad i nějaké to poselství pro budpucí generace ;)

Vínu zdar! :)


Teda já si nemůžu pomoct, ale fakt mě to bavilo. Když se na to tak zpětně dívám, akorát ale nemůžu říct proč. Ale bavilo. Nejspíš proto, že můj vnitřní literát, přesněji můj vnitřní prozaik, je asi taky alkoholik. A tím pádem vím, proč nejsem v poslední době schopná psát prózu: ze zdravotních důvodů mám utrum s chlastem. No chlast, no próza (ach, kde jsou ty doby, kdy jsem o dovolené střídala jeden večer láhev červeného, druhý večer psaní! Akorát mi to stejně nikdo nevydal, a to jsem se snažila. Pán promine, ale fuck this shit. Třeba ten román dám jednou na pokračování na Písmák).

Sjedu to ještě zpětně a postupně otipuju. :)


heh :)


bixley
07. 11. 2022
Dát tip

Dej si knedlíky , to tě nakopne. :-)


asi se to tak dá říct...začnu se zas věnovat něčekmu jinému


Gora
07. 11. 2022
Dát tip

Jsi se rozhodnul v nejlepším skončit?


no, ona asi i odborná publikace může udělat radost, ale záleží na naturelu, radosat z vydání beletrie bude přeci jen asi niternější ...

- jinak dík, opravím; taky jsem si všimnul, že mám v jedné větě dvakrát slovo "prakický", opravím taky

pa


Zelí je holt zelí... :)


Ámen.


obávám se, že myšlenka na Kaldecův návrat nahlodala nás všechny... :)


vůně oběda – zelí a knedlíky......ta dokáže zázraky:-)))))))


Gora
04. 11. 2022
Dát tip

Zajímavý díl - konečně, konečně se dal hrdina do psaní! Lůžko na záchytce ještě musí počkat.

Názory pod dílkem by snesly samostanou debatu - stojí psaní skutečně za to?


Aru
04. 11. 2022
Dát tip

naopak: "Nevzhlížejte ke hvězdám. Podívejte se dolů na své nohy v bahně. Když vám to dojde a přijmete realitu, všichni budou štastní."


Alegna
04. 11. 2022
Dát tip

Napadlo mě stejné jako Evženii


uvidíme...


Kočkodan
04. 11. 2022
Dát tip

Myslím si, že se Kadlec bude ve tvém díle objevovat stejně jako blbost, tedy věčně. (smajlík)


No je to řehole, to spisovatelské řemeslo. King: To sáhodlouhé přibásněné vyprávění o sobě samém bylo opravdu hodně nudné, zajímavé bylo snad je to, jak se zavíral před dětmi. Zajímavé jsou ty praktické rady, ty jsou k věci. Vydělávat si psaním? V ČR to dokáže tak 5, možná 10 lidí. Ale jinak si myslím, že za ten pocit to stojí. Musí.


Prosecký
04. 11. 2022
Dát tip Gora
04.11.2022 09:44:47 Prosecký

Inspirativní. Stephena Kinga jsem před pár lety četl na dovolené. Je to takové spíš povídání o něm samém a jeho náhledech. Ano, i to je důležité. Možná více než pravidlo: Umísti popis postavy co nejblíž k začátku, protože jinak si čtenář učiní svou představu a tvou pozdější bude rozladěný. Ale i řemeslo je třeba umět. Nakonec si ale člověk položí otázku: Mám opravdu věnovat 1-2 roky života psaní románu? Vždyť šance, že bude zveřejněn, je třeba 10%. A bude-li zveřejněn, co z toho? Budete mít pár dnů radost. Potom uvidíte, že většinu vašich blízkých to stejně nezajímá. Pár z nich bude hledat, co jste tam použil  jejich života a obětují tomu i jeden díl stupidního seriálu. Když bude dobře, kniha i něco vydělá. Nebude to ani jedna průměrná mzda. A povinné výtisky budou ležet ve dvaceti knihovnách. Stojí to za to? Nebylo by zdravější jít si zaběhat?


tak, jde hlavně o tu rovnováhu, kterou ovšem alkohol výrazně narušuje :)


Biskup z Bath a Wells
04. 11. 2022
Dát tip Prosecký

taky se obávám, ještě se budeme divit...


Jamardi
04. 11. 2022
Dát tip

Někteří lidé rádi říkají opak, aby došlo k rovnováze.

Ono .... vlastně je pravda, že přemýšlení bolí... a vědět, co mozek zachytí v opilosti je poučné.


Obávám se, že na Kadlece dojde.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru