---den 035---

máslo

No, tramvají už bylo dost... Ještě ke všemu se zdá, že již před námi se našli velcí fandové všeho, co s těmito obdivuhodnými dopravními prostředky souvisí. Také se domníváte, že všechno důležité se odehrává ve vozovně? Uvažujete o vyhýbkách a nových zastávkách? Pak jsou autoři divadelní hry Vozovna vaše krevní skupina...

Tento text měl být v prvé řadě deník. Ale nějak se nám to vymklo z rukou... Pokus o formulování určitých myšlenek, jež by měly delší platnost než do vystydnutí oběda, sice zní pěkně, ale je to dřina, a největší zklamání je pak následující: stejně to nikoho nezajímá!

Když jsem nad tím tak uvažoval (sebelítost je zákeřný pocit), vzpomněl jsem si na jen zdánlivě nesouvisející debatu kdysi dávno: žijeme ve svobodné společnosti? Otázka byla míněna ve smyslu svobody projevu, vyjádření názoru. Ono je sice pěkné, že můžeme řvát, co nás napadne (a to jsem ještě hodně optimista), ale stejně to k ničemu není. Budete slyšet pouze tehdy, budete-li řvát z hodně vysoké hromady peněz, jinak jste bez šance. Internet měl být médium, které umožní komukoliv oslovit velký počet lidí, za mnohem menších nákladů, než by bylo potřeba na vlastní tiskovinu nebo rádio. Je to do jisté míry pravda... Ale - je nutné domyslet několik závěrů. 1) Společnost je zahlcena neuvěřitelným množstvím informačního odpadu, šmejdu, balastu. Ten netový je stejný jako jinde, jen je ho ještě víc a je hůř dělaný. Každý si může udělat webové noviny, ale málokdo umí udělat dobré webové noviny. Nakonec zjistí, že ty peníze stejně potřebuje. 2) I na netu (i když ne v takové míře) se nakonec prosazuje komerčně-mediální model, který podporuje společenský status quo, dělá z lidí blbce a snaží se jejich pozornost převést od skutečných problémů do mediální hyperreality. Výsledkem pak je, že kdekdo ví, za koho se provdala Lucie Bílá, ale téměř nikdo neví (a ani ho to nezajímá, nepociťuje to jako chybu), kolik zaplatí stát za zkrachovalé a vytunelované banky (a proč a jak a kdo). Přitom jsou to naše peníze.

Málokdo si výše uvedené uvědomuje, také proto, že to není moc lichotivé. Ale i většina těch, kteří "ví", s tím nic nedělá. Existují i skupiny, které se poté, co pochopily, systému prostě přizpůsobily. Radikálové, ať už ekologičtí nebo političtí využívají vlastností systému pro své cíle: prezentace sdělení je důležitější než obsah, protože zaujme média. A tak je pro ně skutečně výhodnější šokovat veřejnost rozbíjením výloh - lepší negativní publicita než žádná.

---