Těším se do práce

Pondělní ráno to dodá hned 

mně sílu,

v kostýmku v recepci sedí střed

vesmíru

Směje se a pleť má jako květ

 jabloní,

no a tím úsměvem celý svět 

provoní 

Snad žádnou recepční neměl muž 

tolik rád,

pozvu ji na kávu jako už

tolikrát 

Bohužel espresso budu pít 

asi sám,

Jak správně city své vysvětlit

přemítám

Ref:

Nakreslím na chodník srdce jí červené,

ona mi odpoví jako vždy stejně: Ne!

Napíšu báseň jak srdce mám zlomené,

ona mi odpoví jako vždy stejně: Ne!

Nemůžu pracovat v mozku je 

závora,

prý že mám namíchán v krvi jed 

amora

Bylo by lepší nic neříkat 

raději,

v přízemí přebývá něžný kat 

nadějí 

Ref:

Nakreslím na chodník srdce jí červené,

ona mi odpoví jako vždy stejně: Ne!

Napíšu báseň jak srdce mám zlomené 

ona mi odpoví jako vždy stejně: Ne!

Z práce mě vyhodí, nestíhám 

úkoly,

přijmi mé pozvání, udělám 

cokoliv

Zítra zas přispěchám nabitý 

k foajé

Ten kdo to nezkouší ten city 

prohraje

Ref:

Nakreslím na chodník srdce jí červené,

ona mi odpoví jako vždy stejně: Ne!

Řeknu jí co dlouho v srdci mám zapsáno 

ona mi odpoví konečně: Tak ano!