Filofilia

Občas ňjákej ten horyzont s modádama nezaškodí

Kvadratura ženy. Otázky

Moc povedené a zajímavé.

Náhody neexistují. To jenom my většinou nerozumíme tomu, co ses námi děje.  Osud má různá "řešení", na kterých se tak či onak podílíme.

Mám ráda přemýšlivé texty. Tip.

mně to připadne takové... nekoncepční... spousta otázek, který si klade skoro každej... náhoda vs. osud... a tak... vlastně nic novýho, zpracování trochu nudný... jako beru, že za tím textem možná stála jen potřeba se sepsat... jako čtenář to prostě nedokážu ocenit.

ale aspoň mi to připomnělo tohle:

life could be so handsome // life could be so gay // we're going nowhere // but nowhere, nowhere's on our way

Spíš úvaha, v níž se lehce ztrácím. Víc se mi líbí báseň v komentáři. Za ni tip.

Jiní říkají, že v něm lze prostě být, když zastavíme mysl. Že čas a prostor jsou jen způsoby lidského chápání světa, z nichž (z  něhož) se nelze vymanit. Ale lze je pustit. Prostě být - ve věčném tady a teď. Věčnost podle mého není nic jiného než TEĎ. Protože podstatou času je změna. Změna stavu. Ale stav je iluze. Panta rhei, všechno teče. Pokud se zaměříme na proud sám, která je teď, iluze času na chvíli zmizí. Je to podle mého původní způosb bytí, který žijou zvířata. Proto se antilopa může pást vedle najedené lvice - teď je mír. Nelze žít v tomto původním stavu bytí, ale lze se do něj navracet jako do domova duše. Symbol nekonečna je zdá se mi, jako dva spojené kruhy - svět vnitřní a vnější, minulost  budoucnost, světlo a tma atd. A my jsme tím průsečíkem. Jakoby na kraji dvou světů. Ale když zastavíme mysl, celé to zmizí - je to jen konstrukce mysli. Ale nemůžeme žít bez map, jinak bychom zabloudili. To mohou zvířata. Ale zase nemohou bloudit. A bez bloudění není poznání.