Housle a děla

F.M.R.C.,

ukláním se s houslemi a smyčcem v ruce.

Potlesk!

Břízo,

já ale nejsem jako Anna A. Píšu i o válce. - viz "Tichý lokál".

Mari,

Tichý lokál se možná tak trochu pokusil o Kryla zavadit.... Mužská poezie snad nahradila ženskou. Pro mne ale byl pro vojenské básně vzorem vždy Lermontov.

Anna A. se jmenovala ve skutečnosti Gorenková. Jméno Achmatovová převzala jako pseudonym po své babičce - kněžně. Komunisté šlechtické tituly zrušili stejně jako táta Masaryk. Ten ale aspoň ponechal šlechtě část majetku. A taky se osobně stýkal se Zdeňkem Bořkem z Dohalic a na Miletínku. Dokonce by se dalo říct, že byli přátelé.

každý tak šmytcem byl jak rána kosou

mrazivě aktuální

Mari,

ta Krylova písnička, kterou zmiňuješ, má blízko třeba k Vysockému. Je taková spíš hospodská. Anna Andrejevna byla jemná duše a potrpěla si na noblesu. Inu - byla to, konec konců, přecejen kněžna.

Anasi,

jde o to, že uvěřitelná výpověď rozhodně nemusí být autentická. Je velkým umělcem ten, kdo je přesvědčivý, nebo ten, kdo mluví pravdu?

Celá staletí umělci,zvláště výtvarní, tvořili téměř výhradně na zakázku a "říkali", co chtěl zadavatel slyšet. Museli tedy "říkat" předem stanovené myšlenky.  A kdo byl podle tebe spíš úspěšný - tradicionalista, nebo ten, kdo např. do křesťanství vpašoval jakýsi nový pohled?

Anasi,

některý básník cítí z budoucnosti úzkost a píše o ní,(viz třeba Valerij Brjusov: Plavý kůň, nebo Maxim gorkij: Píseň o bouřňáku), jiný, jako Achmatovová o ní ani nic vědět nechce... 

Nami, dík za zastavení. Jsem ráda, že se líbilo.

Knihomole,

moc děkuji, že jsi sem dal právě slovenský překlad té asi nejnámější A. básně o rukavičce. Je moc pěkný, moc se mi líbí. Slovenština je mnohem měkčí jazyk než čeština a pro Achmatovovou mohou být překlady do slovenštiny možná i lepší.

Na ukážku báseň z výberu jej poézie Vrcholiaca luna. (Preložili Zambor a Zamborová)

Pieseň poslednej schôdzky

Hruď mi meravie, strácam hlavu,

ale letím bezmála.

V zmätku na pravú ruku som ľavú

rukavičku natiahla.

Veľa schodov je nečakane,

nielen tri staré, skutočné.

V klenoch jesenné šepotanie,

prosba: "Umrime spoločne.

Sudičky ma prekabátili,

pre mňa na zemi miesta niet."

Odpovedala som mu: "Milý!

Aj mňa. Nuž s tebou nechám svet..."

To je pieseň poslednej schôdzky.

Pozriem na známy tmavý dom.

Sviece v spálni do čiernej nôcky

svietia bezcitným plameňom.

Čudlo,

díky za hvězdičku.

Norsko,

já miluju Stinga taky a jsem ráda, že aspoň tohle máme společné. Když slyším, jak zpívá některé skladby v The Police, znějí mi v tom už  jeho skladby z pozdějších let. Má skvělý hudební sluch a báječný cit pro rytmus. Je to zkrátka hudebník s vekým H.

Prosecký,

pokud ti nový režim zavraždí bývalého manžela a zatkne syna, jsou to myslím dost podstatné okolnosti... Možná podstatnější než to, že ti zakáže publikovat.

Zabývala jsem se Achmatovovou proto, že patřila k několika málo básníkům 20.století, kteří měli obrovský ohlas u čtenářů. Zvláště A. sbírka Růženec z roku 1914 vyšla v několika reedicích a před revolucí byla A.A. v Rusku něco jako v Česku Karel Gott.

(Jen) básnířka! - Neuvěřitelná představa!

Sting je skvělej dodnes. Dokonce fušuje i do tzv. hudby vážné. Miluju ho, ale ve Slavkově jsem nebyl

Norsko,

šlechta byla vždy poněkud snobská. Koncert houslového virtuóza v elegantním altánu uprostřed rozkvetlého letního parku vypadá trochu jinak než koncert punkové kapely pro příslušné publikum.

Ale ani všechny punkové kapely nebyly tak zlé. The Police se mi dost líbili. Asi to byl "soft punk", řekla bych. 

Bože, to je snobárna ..

Z hlediska lásky je sociální situace nepodstatná okolnost.

Ivo,

budu se těšit.

Tejci,

ó - jaká to erupce tvořivosti! Připadá mi, že jsi řečníkem na nějakém večeru slam poetry, který dokonce rychleji mluví než myslí. A ta hloubka! Zvolna se potápím do temnoty a vypouštím z úst bublinky jako keporkak!

Mefi,

když letos v únoru začala válka na Ukrajině, objevilo se tady na to téma mnoho básní... Je ale asi zákonité, že prvotní emoce rychle vyprchají a válečné texty řídly a řídly, až se přestaly vyskytovat úplně. Při tom nepochybuji, že spousta lidí musí být v duchu solidární s lidmi, kteří se v třeskuté zimě bez topiva krčí někde v zemljance nebo v polorozpadlé chajdě na vsi.   Problém je možná v tom, že se dá válka jen těžko oddělit od politiky.

Knihomole,

ve slovenštině Achmatovovou neznám. Nemohl bys mi sem dát na ukázku aspoň jednu sloku z nějaké její básně?  Myslím, že by to mohlo znít pěkně.

fialko,

moc si vážím toho, že se k mým vázaným veršům někteří lidé vracejí. Já se taky ráda, až donekonečna, vracím k některým "hudením" veršům třeba Hlaváčkovým. Poezie by měla být "písnička", kterou si pouštíme do sluchátek stále znova.

Moc hezké.

Tejci, nechápu, jak jsi zapracoval na formě a jak poznám, že tvůj příspěvek neklouže po povrchu?

Zaujalo /*

Není to špatný pokus, ale chce to neklouzat po povrchu a zapracovat trochu na formě. Dovoluji si předložit alternativu:

Housle hrají smutnou píseň

O dělech, válce a pomíjivosti

Jejich hlas zní jako šepot

Nepotěší nikoho, nikdy nevzbudí důvěru

Zvony na kostelech zní jako volání

Od počátku věků, ať jsou dny dobré nebo zlé

Ale nikdo neví, kdy přijde konec

A všechno, co jsme měli, se rozplyne v nic

Svět se točí dál, ať jsme pryč

Ať jsme hrdinové nebo zrádci

Všechno se nakonec stejně rozplyne

A zůstane jen prázdná poušť beze stop

Tak housle hrají, ať je noc nebo den

A připomínají nám, že všechno jednou skončí

Ať jsme bohové nebo poutníci

Nakonec všichni splyne v prach a nic.

Opravdu krásné. Jako obvykle. Síla historie umocňuje krásu slov. Kontrast poslení sloky s předešlými je dokonalý. A je zde ještě další temný podtón. I teď duní v dálce děla temně. A zde zatím hrají tóny houslí (například tvých slov). 

Děkuji za rozšíření literárních obzorů. 

Pekne si to. A citácia mi pripomenula, že už dlhšie som nečítal jednu z mojich obľúbených autoriek.

Nádherné verše, budu se vracet.

Diano,

jsem ráda, že se líbí. Svět před revolucí a po revoluci vypadal jinak...

Všichni aale rozhodně housle v parku poslouchat nemohli.

supizme,

je až zarážející, že mnozí básníci - od Gorkého přes Brjusova po Bloka cítili, že dochází k jakémusi dějinnému zlomu, ale v básních A.A. byl stále poklid a mír a o lásku šlo vždy až na prvním místě. A při tom první manžel Achmatovové a otec jejího syna básník Nikolaj Stěpanovič Gumiljov byl v roce 21 popraven za "protisovětský odboj". 

Ano, krásné! Moc se mi líbí...*

Markel,

díky za típek.

krásné *