Povolání svatého Matouše

„Stvořit něco z ničeho je umění,“ řekl chlápek, kterému nebylo rozumět.

Přikývl jsem a napil se piva.

„Jak se máte?“ zeptal jsem se slušně.

„Kdo projde úzkou branou, kterou tvoří výsek času a těla?“ pokračoval a stále mu nebylo rozumět.

Někdo jiný oznámil: „Vincent je v nemocnici, už se skoro ulil k smrti.“

„Pít se musí umět,“ prohlásil ten, jemuž ostatní nerozuměli ani slovo.

„Myslíte, že přijde i Ježíš?“ položil jsem otázku všem a nikomu.

„Mohl by třeba proměnit chleba v nové tělo pro Vincka,“ řekl ten, kdo se strachoval o soudruha, jenž padl v nerovném boji s alkoholem.

„Nebo víno v krevní transfuze pro raněné.“

„Vy tomu nerozumíte, kdo z vás ještě může?“ zeptala se servírka.

Všichni jsme začali křičet jeden přes druhého, že ještě můžeme. Probral se i ten, kdo už spal s hlavou na stole.

„To je touha,“ dodala za chůze směrem k vedlejšímu stolu.

V tu chvíli se ve dveřích objevil Ježíš, vztáhl ruku jako na obraze od Caravaggia a ukázal na toho, jemuž nebylo rozumět: „Matouši, bídný červe, pojď se mnou rozsévat semeno.“