Já, romantik

slučí,

lidské srdce se dá velmi snadno ošálit hormony a některé květiny se zase dají ošálit speciálními hnojivy a místo toho, aby kvetly jako obvykle růžově, pak po tomto obelstění kvetou modře. Nejznámějším příkladem jsou hortensie, které potřebují k modrému kvetení pH půdy(kyselost) od 3,5 do 4,5. Láska a také existence modrých květin je tedy záležitostí chemie.

Dále může hrát roli při vytváření modrých květin i genetika. Po staletí snili zahradníci o modré růži a o modrém tulipánu. Dnes už na trhu "modré" odrůdy existují, ale jsou spíše do fialova. To modré orchideje - ty skutečně modré jsou.  Hon za modrou barvou není záležitostí pouze květů, ale také listů. Na trhu jsou modré funkie (= hosty, bohyšky). Ty skutečně modré listy mají, ale zpravidla jen brzy po vyrašení na jaře.

Filipe, instinktivně nejsem nadšena ani z jednoho z obou probraných názvů, na druhou stranu těžko zpětně tušit, co bych přečetla, jmenovat se text... nekřiklavěji. 

Tradičně potom: Moc si z mé poznámky nečiň, jde než o sdělení instantního typu. 

Aleno, děkuji za čtení a zajímavý komentář.

Safiáne, děkuji za - z mého pohledu - precizní rozbor, ale jak jsem tu už někde psal, tak tento text je tak trochu "rychlovka" a její "styl" je spíš výsledkem náhody (viz i to "míření", o kterém jsem taky psal), ale i tak děkuji, protože tvůj pohled je vždy přínosný. 

Silene, děkuji za čtení, je to spíš jen taková "rychlovka", ale určitě mě zajímají postřehy všech čtenářů.

Rem, děkuji za návštěvu, je mi líto, že tě minula, ale já vůbec často mířím vedle...

Alegno, děkuji za návštěvu a za postřehy.

Blatouchu, tobě taky děkuji. Je mi jen líto, že k tobě nepronikla.

Kadeřavá, děkuji za čtení, je v ní, pravda, hodně melancholie a možná by se mohla i jmenovat "Já, melancholik."

Novalis nevypadal moc mučednicky, spíš vypadal jako chlapeček, do kterého by nikdo neřekl, že je básník.

Modré květy jsou různé. Udržet na skalce některé hořce, dokáže jen odborník, ale pomněnky rostou samy všude, kde je necháme růst. Tip. 

Safiáne, ty umíš být tak napínavý. Vždy se přistihnu při zákonitých tendencích odhalovat, o které skupiny apod. může jít. Neúspěšně, samozřejmě. Nemělo by to být pro mě podstatné.

A raději tedy, vážení čtenáři, prosím, přejděte můj ranní smysl pro humor konstantní distinguovaností svého vlastního, ať zde bujným poprsím ochablé fantazie nenatropím víc škody než užitku.

Když už jsem sem vtrhla, způsob sestavení autorova textu mě zaujal, pokud to autora nějak zajímá.

Je zvláštní, že milovníci poezie, namísto, aby se snažili přiblížit se k autorovi a rozšířit svůj svět, házejí mu do cesty svoje předsudky. Zábavné.

Rem, já nerad básně překládám, jak má v oblibě jedna zdejší skupina, ze slov do slov. Ale něco málo snad mohu. Vztahy mezi strofami jsou jasné. Spoříme do prasátka.  Když se rozbije, ať už úmyslně nebo náhodou, vidíme jeho pravý obsah. Jsou-li ovšem našimi úsporami třeba básně, může výsledkem takového rozbití prasátka být i zrcadlem zachycená chvíle poznání, že úspory nestačí ani na modrý květ romantiků (jak připomněla Silene). Atd, atd, mohli bychom pokračovat ještě dlouho. Zmíněný styl je totiž nositelem mnoha obsahů a vztahů. Ten tvůj je úplně jiný.

Myšlenkový typ lyriky s jasnou linií. Báseň je napsána přímo klasicky, není v ní ani gram zbytečného tuku, ve stylu, který se u nás formoval ve čtyřicátých až sedmdesátých letech a dosáhl, přes literární nicotnost země svého původu, slušného světového postavení. Třebaže jeho vliv na českou poezii byl a dosud je značný, kritika tvrdí, že nemá skutečného pokračovatele. V plném rozsahu jistě ne, ale řada střípků jako je tento, by se jistě našla. 

Hugo, Novalis. Třebas tak.

Nejspíš se mýlím, přesto věřím, že rozumím. Zvláštní spojení: mučednická tvář od ucha k uchu, snad, že jsme zvyklí od ucha k uchu používat spíše pro radostný úsměv, než pro smutek.

Tak nějak ji rozumim i když mi přijde spíš melancholická jak romantická i když modrý květ zni romanticky ;-))