Nestálost života

Začtená v knihách bloumá po ulicích divnosvěta.

 Rozhlíží se s otevřenými ústy, kolemjdoucí si myslí, že je tu snad poprvé. Konečky prstů se letmo dotýká oprýskaných zdí. Až její alabastrová kůže na dlaních vypadá spíš jako sešlapaná podrážka. Ale to jí v prostupování ulic nebrání. Nezajímají ji ani její bosé nožky, kterými nekoordinovaně přeskakuje přes kočičí hlavy. Vzduch voní po nebezpečí a jemný podzimní vítr ji čechrá plavé vlasy, jako milenec jí podebírá květované šatečky. Proplouvá na lodi neskutečnosti starým městem a nikdo jí její eleganci nemůže ukrást. 

Zvolní v pohybu a s nadšením v očích vezme za ledovou kliku. Ohmatanou, zašlou časem, ale zdobení na jejím záhybu návštěvníkovi stále připomínají vznešenost podniku, do kterého vstupují. Její jemný, dětsky oplácaný obličej ovinou ruce příjemného rodinného tepla. Muž za kasou zvedne hlavu od právě rozečtené knihy a přes kulaté brýle zaostří na vetřelce, který právě narušil jeho soukromou chvilku s deskou Boba Marleyho. Avšak ona neztrácí své štěstí, jelikož ví, jak moc jí stařík miluje. Nikdy by to nepřiznala, ale také měla pro toho starého bručouna slabost. Jako vnučka s dědečkem. 

Rozpomněla si, jak se poznali. Prohlížela si v jeho antikvariátu knihu s názvem Pro mě tvoje sedmikrásky již nekvetou. Vlastně ta kniha byla jen záminkou, aby se ukryla před studenou zimou. Nějak se dali do řeči a on se jí zeptal, jak se jmenuje. ,,Magdaléna" odpověděla s neskrývanou hrdostí, měla ráda svoje jméno. Starý pán se pousmál: ,,To zní vznešeně...", pak se zamyslel a povídá:,, A jak na tebe volají doma?" ,,Majda." ,,To je jméno jak pro služku!", rozhořčil se najednou, až se mu stará kůže mezi obočím stáhla do vějířku. Avšak na ni později jinak, než Majda nevolal. 

Jinak tomu nebylo ani nyní. Jak ráda slyšela hlas starého knihkupce. ,,Majdo!" usmíval se, když zaklapl knihu. 

,,Majdo!" 

,,Magdalénko, tak pojď už... Nemůžeš tu stát celou věčnost, vždyť prší. Věř, že teď ho už nic netíží."

A ona přes slzy jen hleděla na fotku, kde byl ještě její společník v letech náctin.

,,Pro tebe budou mé sedmikrásky kvést vždy..." zašeptala a opustila zdi tohoto smutného místa.