Blues ještě před snídaní

Umělče,

jsem ráda, že se ti to líbí a že mě stále čteš.

Alenko, líbí se mi to velmi.

Alenakar, já to beru. Jen mě udivuje, že to omíláš na každém kroku. Ale já mluvil o něčem jiném.

Safiáne,

jistěže mi záleží na reakci společnosti, protože - co je umělec bez publika? Vždyť i pan Litarts věří a doufá, že ho jednou publikum ocení. Možná posmrtně. Jinak by ani nemohl psát.

Alenakar, každý mluvíme o něčem jiném

Safiáne,

pozie psaná v národním jazyce má oproti jiným druhům umění velkou nevýhodu a zároveň ovšem také jistou výhodu: originály významných básní mohou doopravdy pochopit jen příslušníci národa, pro který jsou básně psány. Dobře přeložit prózu je sice obtížné, ale jde to. Dobře přeložit poezii je téměř nemožné. Klidně můžeme dovézt cizí jogurty, ale cizí básně ty naše nenahradí, ani kdyby byly přeložené sebelíp. Mácha není lord Byron, je to něco podstatně jiného, jakkoli se Byronem opájel. Česká poezie moderní doby vychází z Máchy, ne z Byrona, kterého jsme si dovezli jako nějaký anglický jogutr, ale moc nás to neovlivnilo. 

Alenakar, tobě na reakci společnosti záleží, mně ne. Protože táž věc, která u jednoho publika uspěje, u druhého může propadnout. Také je tady manipulace, které davy podléhají. Vezmu-li do důsledku tvůj názor, pak je zbytečné se o něco snažit. Připomíná mi to dávný  názor jednoho podnikatele. Asi ho pochytil v nějaké stranické nalejvárně. Když neumíme vyrobit jagurt v konkurenční ceně, tak ho raději dovezme. Tenkrát se také smáli těm, kteří si to nemysleli. Dnes sklízíme plody této sadby. Dnes už řadu věci nevyrábíme. A nikdo nám je nedodá za ceny odpovídající zdejším platům. A Čecháčkovstvo stále tleská a stále se někomu směje.

Safiáne,

myslím, že poezie je mnohoúrovňová záležitost a že vedle básníků vznešených existují i (dobří) básníci potrhlí a legrační. Pokud se začneme brát příliš vážně, můžeme se snadno stát terčem vtípků a bavit společnost, aniž ji bavit chceme.

vesuvanko,

jsem ráda, že se básničky líbí. Taky jsem sova. Ve čtyři ráno jsem kdysi bývala ještě vzhůru, ne už.

Alenakar, záleží na tom, jaká debata se vede. Kdysi se básník Lipár zasazoval oto, aby Gott nezahajoval Lipský veletrh (nebo jiný? byl knižní a v Německu). Prý by mohl poškodit pověst našich literátů. V poledních desetiletích tu mnohem více záleží na tom, kdo jsme, než na tom, co umíme. A to vyžaduje jiný talent než poezie. Dokonce i někteří kritikové si všimli, že tu tzv. velká poezie chybí. A cítí jistý ostych přihlásit se k žánrům, které slaví přece jen jakýs takýs úspěch a kterým tady říkáme blbůstky. 

Safiáne,

tvůj koment mě vede k otázce: Je v dnešní době ještě vůbec možné zůstat během literární diskuse smrtelně vážný?  Já se obávám, že ne. Já možná plynule přecházím do švejkování, ale připadá mi absurdní, když někteří představitelé a obhájci současné poezie se v době jejího totálního úpadku chovají jako "zasloužilí umělci", ke kterým je třeba mít úctu a respekt... Každému při tom přece musí cukat v koutcích.

kadeřavá,

nádražní bufety a noční nástupiště - to je kapitola sama pro sebe. Dost o tom tady psala třeba Umbratica.  ...Najednou to vypadá, že já - abstinetka mám největší zkušenosti s nočním městem po té, co zavřou hospody. Ale to už jsou pro mne druhohory ještě před dopadem asteroidu.

blackie,

dřív jsem se městem ve čtyři ráno toulala hlavně když někde skončil nějaký mejdan. Už dávno na mejdany nechodím, takže jsou to jen takové vzpomínky na mládí.

Rhodesie,

jsem bývalá dekadentka a psát o náladách"pozdě k ránu" jsem se učila od Hlaváčka. To on je bezkonkurenční. Já jsem jen jeho bezvýznamný stín.

Radovane,

možná imprese, kterou si člověk vychutnává.

Poe,

jsem ráda, že se líbí.

Zajíci,

prázdné město bez lidí vydechuje skoro vždy podivnou, tak trochu strašidelnou atmosféru. Co je obvykle oživené proudícími davy, to se promění v pouhé mrtvé kulisy. 

sveřep,

díky. Vzpomínám na město, kde jsem žila a kde už žít nebudu. Zbyl mi jen Vyhnálov.

Pěkně napsané, TIP. Čtvrtá hodina ranní venku pro mě není, protože jsem sova :-)))

Jak myslíš. Já nad tím moc nepřemýšlel. Ani jsem nechtěl napsat lepší básně. Vyprovokovalo mě to, co Voříšek charakterizoval jako rozmázlou impresi. Také mi to připomnělo kdysi oblíbené básně od Hanzlíka. Za pár let bylo po nich. Na jedné straně brbláš nad stavem současné poezie, na druhé straně v tvých očích ospravedlňuje obdiv davu kdejakou pitomost (viz tvoje ironická, alespoň tak jsem ji pochopil, poznámka výše). Už Werich říkal: To je blbý, to se bude líbit.

To já nikdy nechodila po barech ,toulala jsem se v lesích u ohňů v nádražnich hospůdkách kde hrála kytara na fešťáčcich a to mi dodnes zůstalo:-)

Luxusní zboží na tělech z plastu a nikde solventní zákazník,

Mlha má vodnický kabát, z kterého pořád kape

...ty tulačko prázdným městem...umíš se dívat

Safiáne,

takhle seškrtané by ty básničky byly prostě jen jiné, jestli lepší, to je otázka. Ve škrtání tu ještě nedávno byli "mistry" a2a2a a ysslandia. "Minimalismus škrtálismus" je pouze manýra jako každá jiná manýra.

Když byla nejúspěšnější básnířkou za poslední roky na Písmáku záhadná annnie, dostávala mračna tipů za ty nejnakynutější a nejupovídanější básničky, jaké vůbec znám a všichni byli náramně spokojení. Nikdo neškrtal!

kadeřavá,

ráda jsem se toulávala v noci a pozdě k ránu.  Za mlada jem totiž chodívala pozdě k ránu z baru. Ale to už je velmi, velmi dávno.

Jamardi,

díky. Jsem ráda, že se líbí.

Markel,

je to vždy zvláštní zážitek toulat se brzy ráno městem bez lidí... Je v tom taková zvláštní melancholie, když potkáváš jen figuríny za výlohou a sochy na podstavcích a maximálně kolem tebe projede policejní auto...

Nami,

jsem rád, že veršíky zaujaly, i když nejsou veselé, ale poněkud melancholické jako každé blues.

Neskutečně skvělé vykreslení velmi brzkého rána. 

BEZKONKURENČNÍ!!!

chtělo by se mi napsat - imprese, ale ta je, co do času, krátký okamžik, takže ... rozmáznutá imprese

Moc hezky napsané 

Jo, má to tu náladu.

Ta druhá mi přijde úchvatná

Mně by to stačilo trochu kratší. Třeba:

Ještě ne den, dávno ne tma,

tvé básně právě hledají

schopnost něco povědět.

Jako bys vléval olovo

do ledové vody.

Než vypukne všednost,

budou jazyk i chladnoucí kov

těžší a těžší

a oči v plastových tvářích

ani nemrknou.

 +++++++++++++++

Mlha má vodnický kabát,

pořád z něj kape a kape,

až na tvářích lidí 

vyloudí zázračné slzy.

Před čtvrtou ráno potkáš

jen ty na podstavcích.

Procházíš od zlaté palmy

ke svatozáři z hvězd

a mlha za tebou zavírá

chrámové dveře.

Zbývá dost kadidla

i na rozdání chudým.

Moc hezké je to tvé noční toulání

Krásně jsi popsala ráno. I tu mlhu.

byla jsem tam s tebou, oslovilo *

Moc hezké, rád jsem četl.

Kočkodane,

mě potěší každá pochvala. Když někomu stojí mé dílko za to, aby pochvalu napsal, cením si toho.

Protože nejsi chudá hmotně ani duchem, tak ti rozdám „jen“ pochvaly.