TD - Kdo chce kam . . .

Ouha - najednou se přede mnou tyčí schody z kamenů. Vypadají, jako by je někdo nedbale vytesal do skály. Jsou vlhké, kluzké.
Kam jdu? Aha, už vím. Chtěla jsem najít pár opálů.
(Když jsem jako malá pobývala u babičky, nacházela jsem je na zoraných polích.) *
Proč hledám právě opály? Asi proto, že se často spojují s láskou. Hledám snad právě ji? V mém věku?
No, může být. Ty-jó, tak proč se hrabu nahoru? Měla bych hledat v brázdách.

Konec. Dál už je jen skalní komín. Mám po něm vylézt? Pokouším se najít tři pevné body. Žádný chyt, žádný stup. Stěna se drolí.
Zpátky dolů!

Kloužu. Schody mezitím porostly mechem. Přidržuji se mokré stěny. Sestup končí, zeje na mě jenom díra.
Vejdu se?
Snažím se do ní nasoukat. Jde to. Ale je to užší a užší.
"Kap, kap, kap."
"Častá krůpěj kámen proráží." Jo! Je kolem mě nějak volněji.
Slyším vlastní echo: "Jeden by neměl zestárnout, dokud nezmoudří."
Proč jen jsem se drápala nahoru? Mám odřené lokty a i kolena.

_________________________

* Malá vesnička jménem Bohouškovice (právě tam jsem trávila prázdniny u svý prarodičů) se nachází nedaleko (cca 2 km) od městyse Křemže. Poblíž se také tyčí nejvyšší hora jižních Čech Kleť.

Většinou se zde nachází kousky o velikosti přibližně do deseti centimetrů, vzácněji se však můžou objevit i vzorky vážící několik kilogramů. Zdejší opály se také můžou pochlubit celkem pestrou paletou barev. Nejčastěji narazíte na bílé, nažloutlé, béžové či hnědé. Zřídka jsou zde pak k vidění i opály červené, namodralé nebo dokonce černé. Mezi nejvzácnější však patří ty zelené a tzv. dendritické. Nejvíce estetické a hodnotné jsou práve již zmíněné dendritické opály, kterým se také někdy přezdívá mechové nebo keříčkové. Ty tvoří pozoruhodné obrazce ve tvaru stromečků či keříků.