Pokolení, které dosáhlo cíle

V povídkové sbírce "Tunel do věčnosti" se nachází povídka Clifforda Simaka "Pokolení, které dosáhlo cíle". Toto nebude recenze: ale duchovní úvaha nad věcmi z povídky vyplývajícími.
Povídka popisuje generační kosmickou loď: odletěla ze Země před tisíci lety kolonizovat planetu u jiné hvězdy. Během cesty lidé, kteří po generace žijí pouze v prostředí lodi, zapomněli, že jsou pouze v dopravním prostředku a myslí si, že jejich loď je celý svět.
A co se nestane: loď dorazí k cíli. Obyvatelé si během spousty let vymysleli vlastní náboženství: podle něj je loď celý vesmír, účelně a navždy vybudovaný pro její obyvatele: a teď se najednou podmínky mění, například byli zvyklí, že se hvězdy pohybují, protože loď rotovala, aby si zajistila umělou gravitaci: a nyní se stanou nehybnými.
Hlavní hrdina povídky má těžkou hlavu: lodní víra zakazuje číst a všechny knihy byly spáleny, jemu však otec přes nepřerušenou linii po generace předával umění četby a dopis, který se má otevřít v nouzové situaci. Pomocí kódu v dopisu odemkne řídící sál a strojovnu, z pásek získá informace, že loď je pouhým dopravním prosředkem a že musí přistát. Dogmatičtí obyvatelé lodi jej vyobcují z církve. Dojde k potyčkám. Nakonec se mu podaří přistát a systém lodi vyhlásí, že loď bude zaplněna jedovatým plynem a všichni mají vylézt kolonizovat planetu.
Proč to všechno píšu? Víra obyvatel v lodi nebyla špatná v době, kdy byla relevatní, čili v době dlouhé cesty: kdyby lidé věděli, že cíle dosáhnou až jejich prapravnuci, mohlo by to způsobit depresi, chaos... Ale podmínky se změnily, když loď dospěla k cíli a to, co bylo dříve pozitivní, se nyní stalo naopak omezujícím, dogmatickým vězením.
V povídce se objevuje myšlenka že každý zákon má svůj důvod a pokud důvod známe a víme s jistotou, že nyní neplatí, nemáme dogmaticky lpět na zákonu, ale naopak jej změnit.
Nabízí se paralela s křesťanstvím: Ježíš Kristus nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit: "cesta lodí" skončila a následoval "výstup na novou planetu".
Ale: ten samý princip se dá samozřejmě aplikovat i nadále: nyní jsme o dva tisíce let dál a podmínky se opět změnily. Stupeň vědomí lidstva je jinde, máme jiné technologie, místo s nedostatkem lidí soupeříme naopak s přelidněním.
Já budu i trošku provokovat: například zákaz homosexuality a třeba i masturbace má třeba smysl v době, kdy je málo lidí a je záhodno, aby se rodilo co nejvíce dětí, mnoho dětí zemře na nemoci, na které nyní máme léky atd. V současné době naopak čelíme přelidnění, situace je přesně opačná.
Bůh se mohl prezentovat tak, že se ho lidé báli, nyní díky moderním technologiím se můžeme mít dobře a "přejít" spíše na pozitivní zpětnou vazbu, která lidi nestressuje, ale naopak jim dává vzkvést.
Proto vědecky zkoumejme svět a duchovně zkoumejme vlastní nitro: najdeme důvody zákonů a odpovědi a zjistíme, co z toho, co jsme zdědili po předcích, dává smysl a co ne.