pořád věřím že budu ze studny tahat déšť

jo ta jahada a budou chtít:-)

Ještě mě napadlo: do naší studny tak trochu pršet může, takže z  ní taháme tvrdou vodu zředěnou deštěm.

Při četbě názvu tvé básně mě napadlo tohle senrjú:

Usnul pod stříškou -

V půllitru před ním v dešti

přibývá piva 

Líbí se mi tvé spojení moderního jazyka s životem na venkově. Připomíná mi to mé dětství na statku.

A taky se mi líbí, jak si labužnicky vychutnáváš některá slova.

pro Gora

Děkuji za nakouknutí a výběr a tak hezký zbytek dne...  :) 

pro Alegna

Já to samo, odmala půdy. Teď koupil synovec faru ve Staré Rudné, v dezolátním stavu a tam je Půda! ...  :) Děkuji, moc. 

pro Bena

No ty tedy taky... děkuji :) 

pro Poe...

ano :) a děkuji

Fascinuje mě, jak odvozuješ slovo od slova, situaci od situace, a přitom s jasným záměrem.

Kdybych měla možnost, tak by byla půda také moje útočiště.

Vzpomínám, párkrát se nám s bráchou podařilo umluvit rodiče, aby nás nechali spát na půdě na seně, co bylo nad stodolou. A na půdě nad obytnou částí zase bylo odkladiště, chodila jsem si tam hrát s kachlemi rozebraných kamen. Nakonec tam skončil i kočárek s panenkou, do čtrnácti jsem si ji tam chodila pochovat :)

Uf, tak nějak jako bych tam skrze tvůj text na chvíli "byla".. i když ji čtu znovu, pocit mám stejně intenzivní.. zvláštní, zvláštní.. 

pro Lady de Winter

Je to tak...tam vždycky přemýšlím.  :o) Děkuji.

pro Litarts

Máte pravdu. Ty vázané je kumšt napsat. A nejtěžší pro děti, tam to musí odsýpat , mít pointu, vtip a aby se líbila... Mi tohle taky nejde, kdysi jsem zkoušela, když už tam mám nějaký rým a rytmus, tak zase nemám patřičnou formu. Sem tam mám v textech ty svoje malé, jako doplněk. Oprášila jednu archivní, to jsem ksysi začínala psát. Ale beru to jako výzvu, třebas mi něco naskočí, nevím. Děkuji za návštěvu a přeji hezký den. U nás je dneska oslava dne dětí, tak od rána zdobila a chystala mísy pro fotbalisty... :)

Nikdy jsi neřekl miluji tě
ta naše láska byla němá
na rukou nesla peří tiše
prachovým sněhem nad kolena

nikdy jsi neřekl miluji tě
opřel ses o všechny mé v(n)ady
touha co voněla pořád stejně
jako koš jablek ze zahrady

nikdy jsem neřekla miluji tě
jen svítila kouzelnou lampou
na malý svět i křídla dětí
a v očích četla to věčné chci (tě)

slova přec nejsou důležitá
opřít se o sebe zády vědět
kde květinu vzít ze zahrady
hlavní co v nás spí…láska skrytá

pro Poeteroristka

Je to tak, stodola po Němcích s kříži a nápisy, dole mám i odsunovou truhlu. Kdysi byl nahoře holubník, ještě jsou tam vzletová okýnka s budníčky a kuny... Děkuji.

Pro Janina6

Tu starou stodolu závidím i sama sobě. :) Děkuji moc. 

pro Alegna

Vylezla jsem si tam s kafem a koukala, co zase nahoru natahala kuna, že...Nikdy se mi odtama nechce, je to moje zázemí... :o) Děkuji.

pro Působila

Synovec je levák a mám ho moc ráda... :)

Krásná báseň. Intenzivní. Provoněná senem a neklidem.

Zkus napsat také nějakou báseň. Je to sice velmi náročné, kde je třeba se mnohého naučit, nebo také ne a piš si jen ty svoje subjektivní pocity. 

Moc hezký, zvláštní text.. nebýt tam croissant a cottage sýr, přišlo mi to jako ukrývání se na půdě za války nebo tak něco.. 

Máš fakt originální oči...  když čtu tvoje metafory, dostávám zase chuť psát... nebo i žít... :)

Neobyčejné momentky obyčeného dne ..... 

pro Evženie

Tady nevím. Zkusila jsem to. Croissanty. A najednou byly všechny pryč...mě to baví, zkusím další variace, přemýšlím nad Philadelfií a ovocem... :)

pro Působila...

Nejsem levák a i kdybych byla, jsem myslivec a pozdrav levou rukou je od srdce. :) Děkuju za nakouknuutí přes práh...

Hodně podnětů, vlastně pro každého něco.