Vždy se může stát, že budete překvapeni

 „Aby byla naše vánoční besídka ještě hezčí, tak si ve dvojici vyměníte dárky. Každý určitě dokáže něco vymyslet. Překvapte své spolužáky. Jsem zvědavá, jaké budete mít nápady“, řekla žákům druhé třídy základní školy paní učitelka.

 Děti byly nejdříve trochu rozpačité, ale pak daly najevo, že rozumí. Dále se o tom nemluvilo. Vlastně jen některá děvčata nemluvila a myslela si, že je vše jasné.

                                                                                                                    _ _ _

Nastal den besídky a chvíle předávání dárků.

Renata byla přesvědčená, že si bude vyměňovat se svou sousedkou v lavici. Ale ta se zvedla a zamířila jinam.

Rozhlédla se po třídě. Většina seděla na svých místech a vybalovala dárky. Někteří se přesouvali zezadu dopředu, aby byli, jak řekla učitelka, všichni pohromadě. Někdo šel možná k odpadkovému koši vyhodit papír.

Snad někdo zbyl jako já. Kde je?

Renatiny oči se v prostoru orientovaly vždy pomaleji. Konečně uviděla dvě smutné dívky. Seděly v posledních lavicích za sebou a nebavily se spolu.

 Uvědomila si, že už dlouho stojí na jednom místě a nic nedělá. Rozhodla se to změnit.

Kterou z nich mám oslovit? Rozhodla se pro Simonu.

„Chtěla by jsi si se mnou vyměnit dárek?“

„Ano“, řekla radostně Simona a dívky si předaly, co přinesly.

Učitelka právě pochválila jednoho chlapce, který přinesl jednoduchý model letadla: „To jsi vyrobil sám? Jsi šikovný. Jsi jediný, který pochopil, o co mi šlo.“

Ostatní děti přinesly dárky praktické, užitečné nebo které se s velkou pravděpodobností musí líbit. Byly to bonbóny, žvýkačky, čokolády, gumy, propisky, korálky na navlékání. I ten model letadla se líbil. 

Renata se otočila dozadu a uviděla Moniku.

Seděla strnule a dívala se do klína.

Je velká smůla, že je to právě Monika. Učitelka ji nemá ráda. Monika má ve zvyku hladit se během vyučování na stehně a učitelku to provokuje. Teď to vypadá na pomstu. Musí vidět, že je sama a nic neřekne. Toto všechno Renata věděla, ale takto si to v hlavě neuvědomila a spíše impulsivně řekla: 

„Moniko, vyměníme si to spolu, ano?“

Monika přikývla.

„Simono, promiň, chtěla bych si vyměnit dárek s Monikou.“ 

„Tobě se korálky nelíbí?“

„Jsou pěkné. Ale jde o to, že Monika sedí sama.

Vrácení proběhlo velice rychle. Hned nato si Renata a Monika předaly dárky.

„Je všechno v pořádku?“ přišla se zeptat učitelka

„Ne není, Simona si nemá s kým vyměnit.“

 „Jak to? Myslela jsem, že se domlouváte.“

Simona se rozplakala.

„Simono, vyměníme si to spolu my tři!“ ozvala se Eva. 

Zvedla hlavu. „Jak to myslíš?“

„Do kruhu. Ty mě, já Radce a Radka tobě.“

Škoda, že jsem na to nepřišla, řekla si pro sebe Renata. 

„Výborně. Dobrý nápad.“ řekla učitelka 

„Ale já už si s nikým vyměňovat nechci.“ řekla Simona