Žena, moře a Mary - Goblin VI.

Goblin

(říjen - 2004)

VI.

Byl to kanic, kdo rozhodl o dalším postupu. Opět ho začala vnímat, když připlaval na pět metrů. Okamžik nato se z temné modři vynořila silueta ryby. Odhadla, že plné délky jeden a půl metru ještě nedosáhl, ale moc k ní nechybí. Sáhla do kapsáře pro maso a zároveň zabrala ploutví. Nebyl to prudký pohyb, aby rybu nevyděsila, ale stačil k vystoupání o dva metry. Kanic ji líně následoval, dokud nedosáhl na vztyčenou paži držící sousto. Slupl ho na jedno polknutí a změnil směr k Prckovu pasu.

Vypadal překvapeně, když před tlamou, kterou již otevíral ke spolknutí nášupu v malém síťovaném vaku, kořist zmizela z jeho zorného pole. Potápěčka se otočila kolem svislé osy, sáhla pro další maso a zároveň opět zamířila vzhůru. Následoval podivný tanec, kdy maso v Prckově ruce téměř zmizelo v obrovské kanicově tlamě, ale do žaludku nesklouzlo. Místo toho utíkalo k hladině ve spirále roztáčené tělem potápěčky.

Tak to pokračovalo, dokud ruka nevykoukla z vody. Ryba byla pronásledováním natolik zaujata, že vystrčila nad hladinu hlavu. Tady se konečně dočkala. Prckovi docházel vzduch. Rychle nedostatek napravila, vytáhla další maso a zaujala polohu na zádech pod kanicem. Jednou rukou nabídla žrádlo těsně před tlamu, zatímco druhou objala mohutné tělo. Zároveň přitiskla hlavu k hlavě ryby.

Ahoj, konečně máme možnost se seznámit, mně říkaj Prcek, protože jsem vyrostla jen o kousek víc než ty, vysílala pocit klidu, jsem tvá kamarádka a ostatní ti taky neublížej. Tak tu s náma chvilku vydrž.

Vyfotit, změřit, odebrat vzorek tkáně. Rutinní činnost zvládli kolegové v rekordním čase. Ze zkušenosti věděla, že mnohem víc působí vibrace způsobené verbálním projevem, ale bez vzduchu mluvit nelze. Kanic se naštěstí choval předpisově a celou dobu klidně spočíval v jejím náručí.

„Hotovo, můžeš ho pustit,“ zazněl po chvilce ve sluchátkách Ichtylův hlas.

Poslechla, ale kanic zřejmě nehodlal nové přátele opustit. Obkroužil kolem potápěčů kolečko a zamířil k Prckovu kapsáři.

 „To je pro kamarády, ulov si rybku sám,“ odstrčila ho. Nepočítala, že poslechne, ale překvapil. Když neuspěl u Prcka, ani u ostatních potápěčů, zmizel do hlubiny. To jí připomnělo podivný vjem.

„Ichtyle, plavte napřed, já musím znova dolů.“

„Co tam je?“

„Žralok, ale ňákej divnej. Takovýho jsem ještě nepotkala.“

„Jak hluboko?“

„Kolem šedesáti metrů,“ odhadla.

„Ne!!!“ rozhodl Ichtyl. „Bez hladinovýho zajištění tě nepustím. Víš, jak to může dopadnout, rychlej sešup a stejně rychle nahoru, protože zapomeneš na čas. Pokud je tam žralok, kterýho ještě neznáš, s osmi minutama nevystačíš. Máme jinou práci, než ti rovnat ruce a nohy.“

Věděla, že má pravdu. Hloubka nebyl problém, držela osobní rekord přes sto dvacet metrů bez podpůrných prostředků. Při freedivingu sice nehrozí riziko kesonové nemoci, ale pokud je ponor a následné vynoření příliš rychlé, její tělo nestačí vyrovnat prudké rozdíly tlaku. Výsledkem jsou po vynoření křečí stažené svaly paží i nohou a bolest kloubů. Důvod nechápala, protože neslyšela o nikom, kdo by měl podobné potíže. 

Kanici jsou v dospělosti samotáři, kteří si žárlivě střeží teritorium. Bylo proto nasnadě, že další ponor na stejném místě je zbytečný. Zamířili proto dál podél pobřeží, ale změnili sestavu. Prcek vyrazila první, protože díky monoploutvi a absenci lahve se vzduchem na zádech, vyvinula podstatně větší rychlost. Držela se v hloubce třiceti metrů, kde měla dostatečný přehled o všem živém kolem sebe.

Podivný vjem o přítomnosti neznámého žraloka již nezaznamenala, ale po necelých sto metrech věděla, že má před sebou dva kanice. Bližšího na její hladině a vzdálenějšího ve větší hloubce. Než se první vyloupl na hranici viditelnosti přemýšlela, zda neobnovit zásobu vzduchu. Odhadla, že vydrží něco přes dvě minuty, a pokud bude ryba alespoň trochu vstřícná, zvládnou i společnou cestu ke kolegům.

Zvolila druhou variantu, a ukázalo se, že rozhodla správně. Začala pohlazením břicha kanice, čímž u něho vyvolala až překvapivě velký zájem. Téměř na místě zvládl otočku o devadesát stupňů a chňapl po Prckově ruce. Předloktí však pouze lehce přitlačil měkkým horním pyskem na větší spodní čelist, dodávající tím tlamě kaniců vzhled značného zákusu, chybně nazývaného spodní předkus.

Nešlo o útok, ale výzvu ke hře spojenou se zvědavostí na podivnou rybu. Vnímala kanicovo rozpoložení a nabídku přijala. Začala tím, že mu zamávala kouskem masa před čumákem. Potom postupovala stejně jako v první případě, jen nemířila přímo k hladině, ale šikmo směrem, odkud připlavala. Když narazila na kolegy, rybu nechala v jejich péči a chvilku odpočívala na hladině.

Po nevydařeném začátku přinesla nová strategie výrazný obrat k lepšímu. Pro Prcka znamenala větší fyzický záběr, ale trénovaná ženská v jednadvaceti letech má sil dost. Do poledne, kdy se vracel šéf s Pumpičkou, zvládli polovinu bezpečného úseku.

„Jak jste na tom?“ zajímalo šéfa, když zastavil člun u potápěčů.

„Dobrý,“ informoval Ichtyl, „máme rovnej tucet dospělých kaniců, a k tomu osum dorostenců.“

„Takže odpoledne dorazíte první část?“

„Ne,“ odmítl doktor, „pokračujem zejtra, Prcka dneska už do vody nepustím. Vodí z hloubky kanice, což je rychlejší než hodiny strávený při dekompresi, ale častý střídání tlaků organizmu nesvědčí.“

Připravila posádce snídani a šla si zaplavat. Někomu mohlo připadat divné, že člověk, který tráví minimálně tři hodiny dopoledne pod hladinou a stejnou porci po siestě, má ještě náladu začínat den ve vodě. Pro Prcka však byly ranní výlety útěkem do světa, kde se cítila šťastná. V těch chvílích překračovala pomyslnou hranici dělící vlastní druh od ostatních tvorů obývajících planetu. Uvnitř byla přesvědčena, že právě k nim patří. Mezi nimi nemusela nic předstírat ani dodržovat podivná lidská pravidla, která často nechápala. 

Krátce před šestou vklouzla do vody a zamířila podél pobřežního útesu. Východní obzor se za pár minut rozzáří rychlým svítáním rovníkového pásma, ale na západním pobřeží, krytém šest stovek metrů vysokým masivem, bude ještě nějakou dobu vládnout tma. Přesně to Prckovi vyhovovalo. Neviděla dál než na dva metry, ale měla šanci potkat některého z predátorů, vracejících se z nočního lovu do úkrytu rozeklaných skal útesu.

- pokračování -