Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČas má také svoje dny
Autor
trojort
Tam někde se ohřívá polévka.
Ve starém zmrzlinářském voze.
Muži jsou zase kluci.
Pozorují ženu vykloněnou z okna.
Prodavač s jednou nohou prodává umělé květiny.
Kdo z nás někdy nehledal detaily přežití.
Nestačilo nám, že dýcháme.
Zdálo se to tak banální.
Tanečníci se rozprskli na pasece.
Každý si tančil to svoje.
I tak to mělo jistý řád, aniž by tomu chtěli.
Buď svůj!
Slyší z reklamních spotů.
My víme, jak na to.
Stejně se někdy zelené sukno musí protrhnout.
Zadumaně jsme se dívali na oblohu, kde bylo něco napsáno.
Bylo to latinsky.
„Když už nám chce něco sdělit, tak by k tomu měl dát titulky,“ řekl on.
„Nejspíš to nebude určeno nám,“ řekl jsem já.
„Asi to nebude ani nijak důležitý.“
„Jsou to dost velká písmena.“
„Na velikosti nezáleží,“ řekl on.
„Víš kdo tohle říká?“
„Jistě. Ten kdo ví.“
A pak jsme si pustili Pink Floydy, protože jsme starý dědkové.
PS.
Vědci nevěřili pravdě, když vykopali Pompeje plné erotických motivů.
„To byly bordely,“ tvrdili, aby zachránili obraz antiky.
Svůj obraz.
10 názorů
fajn surrealistická věc. hodně fajn.
Po pěkném názvu následuje i hezký zbytek, tak to bych byl asi padlý na mozkovnu, kdybych na tebe začal plivat čtenářský oheň a komentátorskou síru. No, netvrdím sice, že je v hlavičce všechno totálně v cajku, ale dílko ztrhat, to jen přes své nedýchající tělo!
Jen mi je trochu líto, že jsem - nemaje patřičné jazykové vybavení – nemohl tento koment stylově a nápaditě vyhotovit v latině.
Pokud by náhodou někdo namíchnutě svraštil čelo do varhanů, že tu opět tak rozvláčně a prapodivně sešroubovanou řečí pindám, tak nesměle a omluvně pípnu, že jsem prostě svůj...;-)
Znám třeba pána, který nemá nohy a jezdí na zahrádku plít.
Máš pravdu Phil, všechny ty samozřejmosti, dokud fungují, si neuvědomujeme a nedoceňujeme a tak je dobře, že o ně autor slovem brnke a připomene
pro Alegna
Měla jsem kamarádku. Jednu. Kdysi ji praskl žaludeční vřed. No a vrátilo se to už s rakovinou. Měla metastázy v plicích. Dostala kyslíkový přístroj. A dýchala. seděla jsem u postele a vykládala, co nového. A pak ten jeden večer už jenom dýchala. Dozrávaly třešně. A každý nádech jako zvednout kámen pro vzduch. Tehdy jsem si uvědomila, že ani to dýchání, které si ani neuvědomuju, pokud tedy nejdu do kopce a nekecám do telefonu...není jenom tak.
Jojo opět, jak trefně vyjádřil Danny.
Manžel miloval Pink Floydy, připomněls mi. To o dýchání, jak nestačilo, obávám se, že se blížím k tomu, že za jenom dýchání budu vděčná :)
Mi to nahodilo Krásné zelené oči:
Připadala si čistší, než čekala. Zdráhala se hovořit o neposkvrněnosti. Pořád měla mozoly na dlaních.
....Ale držela se aspoň zvuku těch slov. To jsou ty moje záložky. :) Byla tu ráda.
Kdysi dávali na Nově nechvalně proslulý pořad "Volejte řediteli". Jednou tam kdosi napsal rozezlený dopis, v němž si stěžoval - jednoduše řečeno - na úpadek mravů. "To za našich mladých let nebývalo!" Jenže Vladimír Železný jej jednoduše odbyl odkazem na antiku, ten se vyznal.
Přesto to P. S. má v sobě sílu, jsem si jistý, že by Dušan Třeštík souhlasil. Historická věda nám neukazuje, "jak to doopravdy bylo" a mnohdy vypovídá mnohem více o naší současnosti než o minulosti. A to je na ní krásné.
Ostatně na bordelu není nic pohoršlivého, alespoň pro mě ne, je to obchod jako každý jiný.
Ještě se vrátím.