Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠedivý kohout (20. POSLEDNÍ část)
Autor
Biskup z Bath a Wells
Když odešli, zoufale jsem prohledala noční stolek, matraci i prostěradlo. Nikde nic.
Jenže ta svatební fotografie musí někde být.
Nakonec jsem ji nahmatala pod kalhotami od pyžama. (...)
20
Zřízenec mě dovede k autu s modrým majákem. Cosi zašeptá řidiči, než zmizí ve spleti šedivých budov.
Dozvěděla jsem se, že jsem duševně způsobilá. Ovšem – domaloval by duševně způsobilý člověk fixou pihy na svatební fotografii jenom proto, aby si dokázal, jak si všechno perfektně pamatuje?
Vše sedělo.
Jméno: Alice Hlušinová.
Rodinný stav: vdaná.
Adresa: ---.
Fotografie.
Ukázalo se, že jsem měla pravdu. Sestřička zapátrala a zjistila od kolegyně, že Luboš tu včera doopravdy byl.
Museli si ho splést s pacientem na vycházce. To není podstatné. Důležité je, že mě navštívil. Že mě miluje, pokud… pokud zas nežiju v bludu.
„Taky si pro vás mohli dojet,“ postěžoval si proplešatělý řidič. „Nejsme taxi služba.“
Zalapala jsem po dechu. Mohli si pro mě dojet. Ale kdo? Luboš, který se sotva belhá?
Rozbolela mě hlava.
Nejradši bych si stáhla okénko a nasála mrazivý, čerstvý ranní kyslík, ale nechtěla jsem obtěžovat.
Projíždíme kolem Kobylis. Vzpomenu si na Blanku. Budu jí muset co nejdřív zavolat a vše vysvětlit. Snad pochopí, že moje úzkosti i nedůvěra vycházely z poškozeného mozku a nebyly namířené proti ní.
Motor mě uspává.
Zavírám oči. Vracím se v čase.
Vybavuju si, jak mi sjela noha po namrzlém schodišti, i k smrti vyděšeného Luboše. Snaží se mě chytit. Obětavě brzdí náraz vlastním tělem. Tenhle obraz už z hlavy nedostanu.
Civím do zamlženého skla.
Tentokrát pohledem neuhýbám. Vím, kdo jsem.
Zastavujeme před šedivým činžákem se znakem kohouta.
Řidič brblá, já se usmívám.
U vchodu postává Luboš. Opírá se o berle, zkoumavě mě pozoruje.
Jsem doma.
K O N E C
10 názorů
Dočítané. Očakávala som však iný záver - niečo prekvapivé, nečakané. Dávam tip za celok, pretože sa to čítalo dobre. Škoda toho záveru, ktorý nenaplnil moje očakávania.
„Řidič brblá, já se usmívám.“
Pokud by se mělo moje chování po dočtení přirovnat k jedné z osob, tak jsem blíže Alici. Opravdu si nervu vztekle šediny z pocitu, že jsem dvacetkrát mrhal drahocenným životním časem ;-)
Biskup z Bath a Wells
16. 08. 2023Díky
Mám ráda dobré konce. Tento příběh je uvěřitelný a to je také dobře.
To já děkuju VÁM za veškeré ohlasy a za průběžné i finální čtení, připomínky, kritiky.
Určitě jsem to nepsal sám pro sebe, těší mě, že si to snad našlo své čtenáře.
Alegna: Délka dílů byla tak akorát i pro mě. :-)
Janina: Je fakt, že je to takový ten závěr ve stylu "vše vysvětleno", i když některé otázky možná zůstávají. Detektivka... to je k úvaze. Ale konkurence je velká, detektivky/thrillery jsou, kam se podíváš. ;-)
Takže happy-end! A protože všechno, co vypadalo divně, byl jen výplod otřeseného mozku... tak se vlastně žádné logické nesrovnalosti hledat nemusí. A to, co chvílemi působilo jako detektivka, je příběh typu "a vtom jsem se probudil".
Ale dobře vyprávěný, zábavný příběh. Co chtít víc?
Tu detektivku? Příště? ;)
Jsem doma - věta, co vyjadřuje všechno. Díky za napínavé poutavé čtení, přiznávám, že i délka dílů byla pro mě akorát :)
Dobrý konec, to je fajn! Maličkosti mnohdy rozhodly, kam se to celé posune, jsem ráda, že jsi o tom psal.
díky moc, já mám taky takový pocit, muselo by se na tom hodně zapracovat, takhle je to jen delší povídka... ale přemýšlím o tom... určitě budu ještě pár věcí zpětně upravovat, ale musím si dát nejdřív odstup...
Hm, amnéziie je těžká porucha - a tys na ní vystavěl svůj napínavý psychologický příběh zdatně. Ráda jsem sledovala, věřím, že by při ještě hlubším rozpracování mohla vzniknout třeba i novela...