Jizvy

Poutníku, tímto uhlazeným stylem

zde pevný zámek, porfyr blyskotavý

upírá světu štětec rozjímavý,

jenž plátnu duši vdechoval svým dílem.

To jméno, které v tónu ušlechtilém

zní víc, než zadují-li trubky slávy,

teď mramor zdobí jako klenot pravý,

pokloň se mu a jdi dál za svým cílem.

Řek Greco spí, příroda podědila

umění, to pak píli, Iris tóny

barev, Foibos světla, Morfeus stíny.

Nechť tato schrána, byť i tvrdá byla,

slzy pije a vůně, které roní

strom ze Sáby kůrami pohřebními.

Luis de Góngora y Argote:

           Nápis na náhrobek Dominika Greca, 1615

Překlad:  Miloslav Uličný

Kdo vzpomene si dneska na El Greca

v tom světě, který tupě bezbožný je?

A komu z nás se do paměti vryje

jas "Vzkříšení", co tiše na zdi čeká

tam ve vznešeném Pradu na člověka,

jenž pochopil by?  Obraz do žil vlije

žár naděje, či nadpozemský výjev

nás neosloví a Pán nevyleká?

Co z umění nám vlastně ještě zbývá,

když nevěříme v peklo ani v nebe

a obrazy jsou pro nás náhle němé?

Jsme šťastní? Máme konečně, co chceme,

když věříme už pyšně jenom v sebe,

ač neumíme za plátna se dívat?

praštěný,

v Sedmi statečných je taková scéna: mexičtí rolníci, kteří hledají ochránce pro svou ves vykořisťovanou bandity, potkají zjizveného muže. Jeden říká: tak toho bychom potřebovali! A druhý na to: ne, my bychom potřebovali toho, kdo mu ty jizvy udělal.

Jamardi,

já jsem jen takový moravský Tarzan z Vyhnálova nedaleko Mionší.

Janino,

v duchu se ale ptám, co by se dělo, kdybych se do toho salónu dostala...

Měšťanské salóny byly důležité pro hudbu a poezii v době národního obrození, kdy národní umění bylo více méně jednotné a co mělo premiéru někde v salónu se následně mohlo dostat do koncertního sálu, nebo mohlo za čas vyjít tiskem. Umělci s cylindrem a hůlkou ovlivňovali nejen výkvět národa, ale vlastně celý národ. Dnes existují pouze salóny, které neovlivňují vůbec nikoho, natožpak celý národ. Není tudíž až taková tragedie, že jsem se tam nedostala.

Když někoho někde nechtějí, tak to se nedá nic dělat. Ten "Tarzan" mě ale mrzí. Je pravda, že někteří mají malou slovní zásobu a mezery pak doplňují výraznější intonací. Nebo jsou zvyklí po sobě křičet, mluví jako by překřikovali nějaký hluk. A používat vulgární slova. (Ale to nedělají všichni, o kterých jsem psala v předchozích větách.) To je všechno zvyk, díky kterému se nakonec cítí zbytečně poníženě.

Tahle tvoje je báseň se mi moc líbí. Atticus opět předvádí svoji nepůvodnost, rozmělňuje dávno přežvýkané pravdy... Diderot to řekl stručněji a výstižněji: "Je lépe se opotřebovat než zrezivět." Ale ty jsi to vzala z úplně jiného konce... a tobě to na rozdíl od něho věřím.

Goro,

já se většinou držím jiného Havlíčkova výroku:

Kdo si nechce hubu spálit,

musí mlčet nebo chválit.

Ale kdybychom se této Havlíčkovy rady  na Písmáku drželi všichni a vždycky, byla by tu strašná nuda. Někdo tady občas musí hrát roli Švejka.

Ano, Vašek "na ledu" mne hned napadl:-)

Goro,

díky. Myslím, že máš s "elitou" taky své zkušenosti.

Onen "oráč Venca" z mé básničky už v české literatuře funguje docela dlouho:

Nechoď, Vašku, s pány na led,

neboť mnohý příklad známe,

že pán uklouzne

a sedlák si za něj nohu zláme.

F.M.R.C.,

"nadpozemské" jsou vždycky jenom horkovzdušné balóny.

Kočkodane,

celý svět není džungle. Salóny "lepších lidí" - to přece není žádná džungle. A taky proutěné koše pod balónem nejsou žádná džungle, protože džungle je vždycky "tam dole".

K3,

problém ale je, že v džungli nebo ve Vyhnálově (což je samozřejmě totéž) se intoši nebo pseudointoši jako já, dost nudí a potřebují si občas podebatovat s nějakým filozofem. Jenže literární vzduchoplavci, kteří jen prolétnou v balónu nad vrcholky stromů, pod které nevidí, nejsou ti nejvhodnější partneři pro diskusi.

 V básni popisuješ velmi pravdivě, ale i zábavně, "jak to chodí"... a forma jako u tebe vždy bezvadná.

Nádherné. Nápadité. Nadpozemské.

Velký pesimista (nebo snad probůh realista?!) by mohl říci, že je džungle v obrazném smyslu vlastně všude, celý svět...

Raději bych bral džungli. Jde o to, až toho snoba zase odkopnou, jestli ho džungle vezme zpátky.