Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seGóngorovská variace III
Autor
Alenakar
Had ukryt bývá ve kvetoucím keři.
Když nečekáš to, uštkne tě a zmizí.
Jen šťastné chvíle láska nenabízí.
Je blázen, kdo v ni pošetile věří.
Páv nápadník rád ukazuje peří
a zlatoústý básník pyšně sklízí
svou setbu lží, ač zdál se být tak ryzí...
Lžou bez ustání podvodníci, kteří
se za boháče rádi vydávají
a oslní tě oděvem či slovy.
(Jen kostým - role herce na pódiu!)
Tvé iluze jak plody Tantalovy
vždy couvnou do tmy, jen ti zamávají
a ty se zeptáš pro zklamání žiju?
21 názorů
Nami,
já si teď experimentálně ověřuji, na co všechno by se dal "španělský sonet" využít a napadla mě i erotická poezie, na kterou tady jsi největší odborník právě ty. Věnovala jsem ti dnešní básničku "Měsíc a mrak II" a jsem zvědavá, co na ni, jakožto odborník, řekneš.
Je to takový typicky černošský gospel o tom, že když byl Daniel zachráněn v jámě lvové (viz Starý zákon), tak proč by nebyli (Hospodinem) zachráněni i černí otroci.
Rozhodně na to nejsem žádná odbornice, ale myslím, že i texty gospelů se často vracejí ke Starému zákonu. Napadá mě píseň Cožpak zachráněn nebyl Daniel?
K3,
tak to je zajímavé. Zní mi to totiž jako text k nějakému gospelu. A Bob Dylan je, tuším, Žid. Nebo ne?
Ne, nejsem autor, to byla jen reakce na tvou zmínku, že bychom měli děkovat bohu. Je to úvod textu Boba Dylana z písně Saved:).
Goro,
díky za výběr i za típek. Je to jenom taková archaická legrácka. Chtěla jsem ji dnes už spolu s dalšími neúspěšnými básničkami smazat, ale když má tvůj výběr, ještě ji chvíli nechám "žít".
Safiáne,
Quevedo byl Góngorův rival a dělal si legraci z jeho údajné "vyumělkovanosti". V jednom svém sonetu doporučil básníkům, kteří by chtěli jít Góngoorovou cestou, devět slov, která by měli v básni použít, aby se stali "mistry poezie". Pokusila jsem se z těch doporučených slov udělat báseň už asi před dvaceti lety. Nedělalo mi to žádný problém. Své tehdejší "Góngorovské variace" jsem komusi půjčila a ztratily se. Proto jsem se koncem minulého roku pokusila napsat nové. Hlavně jsem si samozřejmě vyzkoušela, jestli bych i dnes dokázala napsat sonet s využitím Quevedou doporučených slov. Šlo mi to líp než kdysi, patrně proto, že jsem možná ještě "vyumělkovanější" než samotný Góngora, jen neumím tak "hudebně" konstruovat verš.
G. var. III je možná tak trochu odleskem Góngorovsko - Shakespearovských časů... To znamená, že je to jen taková archaická prkotinka. Nic pro Písmák.
K3,
pokud jde o tvoji improvizaci, moc za ni děkuji. Je krásně archaická, ale řekla bych, že patří spíš do devatenáctého století než do šestnáctého jako Góngorovy sonety.
Nenacházím v této básni žádné plytké/slabší místo, je moudrá, plná zajímavých nápadů a v této G. variaci se mi dobře čte.
Alenakar, pěkně napsané. Sonet jako by některými obraty připomínal oblíbený žánr Góngorovy doby - pikareskní román. Satirickou moralitu pojmenovanou podle hlavního hrdiny, darebáka, šibala (španělsky el pícaro). Ten v něm líčí svůj život od počáteční dětské nevinnosti, prvních lotrovin, krádeží, podvodů atd atd přes společenský vzestup až po konečný pád. U nás nejznámější je asi Život rošťáka od Góngorova souputníka a básnického antipoda Francisca de Quevedo y Villegas. Známá je také Brechtova hra Matka Kuráž inspirovaná částí pikareskního románu z třicetileté války Prosťáček nejprostší od Jakoba Grimelhausena (17. stol.) nazvanou Matka Kuráž a divous Skočdopole. Povaha osob je dána žánrem. Pěkně se to čte, zejména Grimelhausen.
Zaslepil mě ďábel,
narodil jsem se už zkažený,
mrtvý a studený jak kámen,
když jsem vystoupil z lůna.
Dotkla se mne Jeho milost,
uzdravilo mne Jeho slovo,
smilovala ne nade mnou Jeho ruka,
zpečetil mne Jeho duch.
Diano,
já ale neříkám, že všichni lidé jsou podvodníci. Někteří jsou i hodní a upřímní. Jejich ale tak málo, že bychom si jich měli velmi vážit.
Krásně napsáno. Jen musím říct, že ve skutečnosti není život tak smutný a lidé tak zlí...
Evženie,
žít pro radost může jen ten, koho nic netíží. Třeba s rakovinou se dá žít pro radost dost těžko.
Ale pokud se člověku daří dobře, je zdravý a materiálně nestrádá, pak ano: je dobře, že si užívá života. Dost jsem chápala to, když jistý farář tvrdil, že bychom měli Bohu spíš denně děkovat za to, co máme, než ho obtěžovat úpěnlivými prosbami, abychom mohli mít to, co ještě nemáme.
Lili,
tohle je jediný sonetek z G.var., ve kterém jsem se i obsahově snažila psát jako Luis de Góngora. I tu metaforu s plody Tantalovými jsem si vypůjčila od něj. V renesanci a v manýrismu bylo velkou módou využívat narážky na anticku mytologii.
Žít se má pro radost.