Dva kroky od ráje

Autore, souhlasíš s nominací do soutěže Próza měsíce?

... .

,,Očistec" je možná jinde, než si mnozí myslíme... .

Má to spád. Nejprve zdánlivě realistický děj se přesouvá do nadreálných souřadnic pekla, očistce (který je ale z úsporných důvodů zrušen) a nebe. Poté se opět vrací do realistických kulis a vše končí, tak jak začalo (motiv novin), také ztotožnění onoho nešťastníka s vypravěčem tomu dává další rozměr. Dost mi to připomíná epizodu "Inkvizitor" ze seriálu "Červený trpaslík".

Jinak, ještě k tomu Kafkovi a o čem to má jako být.

Určitě jsem se pokusil použít některé Kafkovy motivy, jako je třeba odsouzení sebe sama, zaměnitelní vykonavatelé neznámého aparátu, ale vlastně i ironii, mrazivý vtip, absurditu a marnost života. Aspoň tak čtu Kafku já. Ale jelikož není Kafka pro každého, doufám a věřím, že tahle povídka snad byla přístupná i pro jeho nečtenáře. Samozřejmě jsem si do toho přidal i něco svého (peklo zaměnitelné s nebem, čert identický s andělem, lítost nad sebou samým, noviny v japonštině jako další doklady absurdity).

PS. S tím čertem jsem se snažil, aby fakt zněl co nejvíc "cool". :-)

Po dočtení tohoto nebyl můj zájem o tvoje další dílka zrušen. ;-) 

Buď tomu úplně špatně rozumím nebo mě k tomu napadá tento výklad:

Je možné, že pánovi s novinami nějak moc záleží na tom, aby se pohyboval  a tvářil úplně bez chybičky, ale potom bych předpokládala, že druhého pána nejdříve přiměje, aby vstal a neklečel na chodníku a až poté by mu něco řekl.

Pána s novinami vidím jako člověka, který má problém se soustředěním. To může dojít až do takové fáze, že nemůže číst noviny, utíká mu smysl. Informace, že vidí podivné klikyháky jako by byla od člověka, který to převypráví, přibarvuje si zděšení z nemožnosti číst podle svého a vkládá to do úst aktérovi. Stejně tak se sedáním na lavičku. Spíše bych řekla, že si pomalu sedá, protože si ověřuje, že lavička není znečištěná, všechno si kontroluje alespoň dvakrát, protože si nevěří. A když to někomu vypráví, tak asi i dodá, že se snažil, aby při tom kontrolování nevypadal divně, aby byl nenápadný. A posluchač si zapamatuje jen toto, protože mu to připadá zajímavé, vzbuzuje to zvědavost, jak ta pantomima v parku ve skutečnosti vypadala. I to mi připadá převyprávěné. Pána s čertem vidím jako člověka věčně nespokojeného a který takto lítá často. Také si nepředstavuji, že by pána s novinami zaujal jeho obličej, spíše bych řekla, že ho chtěl uklidnit, aby měl od něho pokoj a nerušil ho. Nebo si všiml jeho obličeje a pomyslel na to, že ani on nevypadá dobře, ale nemyslím si, že by to bylo něco hlavního. Zato mě napadá, že ho potěšilo, když se mu podařilo ho uklidnit a vzrostlo mu tím sebevědomí. Tím mohla vzniknout záhada pro jiného člověka, který třeba nemohl pochopit, odkud ten srágora, který si ani neumí přečíst noviny, to sebevědomí má.

Skvěle napsané - má to tu správnou atmosféru... člověk se uchechtne, ušklíbne, ale pak mu přejde po zádech mráz... Závěr je parádní!

Mne dostal ten soucit k sobě samému.

Biskup na nás zase ušil nějakou boudu v podobě podobenství. Co s tím? Jak to vstřebat? Vystřelil si z nás? Zvláštní styl se mi líbí, patrně si psaní užíval. Jemným ironickým humorem to je prodchnuté, třeba tohle se mi obzvlášť líbí, jako bych slyšel jeho nakřáplej hlas: "A kam?" rozřechtá se čert. "Ne vážně, pověz mi to," pokračuje a máchá pařáty do všech stran.

Mám tu zrovna připravený Proces od Franze K. Jen co dočtu rozečtenou knihu tak se do něj pustím.

... nebo dva kroky od pekla.... napadla mě stejná slova, jako Dianu ..... proboha doufám, že to od tebe nebe neokouká a v rámci úspor opravdu nezruší očistec :)

Moc hezky se mi četlo

ještě mu při tom mohla prasknout hlava nebo z břicha vylézt vetřelec :)  

Velmi zvláštní, zajímavé...