Haiku, nehaiku, senrjú ?

Lami, haiku od miniatury nebo jiné kategorie odlišuje m.j. to, že neobsahuje metaforu. Přirovnání "k něčemu" slovem jak, jako ji v některých dílech sady naznačuješ. Zde nejspíš tvoří i  slabikovou výpomoc, abys dodržel formu 5 - 7 - 5.

Politické + hrobník + stařeček se mi námětem zdají "z jiné kategorie" než "rodinné postřehy" a zážitky. Ty jsou autentické a je to na nich hodně znát.

Poslední čtyři miniaturky už začátkem - nemusíš se bát a podobně něco předpokládají místo jednoduchého "popisu" zážitku/cvaknutí fotoaparátu, jak je haiku označováno. Tato čtyři jsou napsána jedinou větou, k haiku schází rozdělení do dvou odlišných rovin, členěné pomlkou. Tu jsi šikovně použil v "kapce", která mne hned zaujala, je zdařilá stejně jako "noční šátrání po dudlíku"!

Líbí se mi i hloubka myšlenky a zároveň humor ve druhé části dílka ( s první bych si ještě pohrála) - po jediném dni s tebou/usínám první.

Oceňuji, že se o tuto formu zajímáš. Veškerá teorie je zde, na Písmáku, stručně a výborně napsaná u uživatele snake_01 i s názornými příklady českých i světových autorů haiku. Je to (aspoň pro autory haiku/senrju) přitažlivá disciplína, která potřebuje čas a schopnost dívat se kolem. Ostatnímu se při svém básnickém nadání určitě naučíš, pokud tě haiku opravdově zaujme. Nakročeno k němu máš, alespoň z mého pohledu, velmi dobře.

Všechno to jsou moc hezký kousky, některý vtipný, některý moudrý. 

Myslím,  že některý haiku nejsou, třeba ta první asi jo. To  Ti nejlíp vysvětlí Gora.

Ale opravdu mě všechny hodně oslovily.

Lami,

to jsem si myslela, že některá haiku jsi napsal v roli otce a jiné v roli dědečka. Tvoje haiku mi připadají spíš jako ženská než jako mužská. Podobná haiku psala i Můra73. Nevím, jestli je znáš, tak ti posílám tři na ukázku:

Přes pavučinu

kouká se do kraje

Pořád prší

Skvrny z ostružin -

povídá mi pohádku

O mytí rukou

S rukama vzhůru -

Na bramborovém poli

zápolím s drakem

Jsem přesvědčená, že citem pochopíš, co haiku je a co haiku není a bylo by krásné kdyby na Písmáku kategorie haiku po letech ožila. Můra ti určitě pomůže a já třeba taky, kdybys měl zájem. 

Děkuji. Není nad vlastní zkušenost. Vlastně se tam prolíná dcera (1) s vnučkou (2,3,4).

Mně se nejvíce líbí tato haiku:

Ve tmě na zemi

snažím se pohmatem

objevit dudlík

Oči uličnice

z pelíšku pod peřinou

loudí pohádku

Jestli ti mám

vypravovat pohádku

pusť mě ke slovu

Uličnice spí -

Zůstane andílkem

pouze do rána

Děkuji za názory a Můra73 za důkladnější rozbor.

Pěkné momentky.

Krásné, připomnělo hodně prožitých momentů, veselých i smutných, například jak jsme s bráškou v létě spali ve stanu ze staré deky :)

hmmm ... vylepšený stan :) ... T

Úplně první miniatura mi haiku velmi připomíná. Ale odbornice nejsem...

Ty otvory ve stanu, to je ovšem skvělý humorný postřeh ;)

Ať je to, co je to, krásné je to, vtipné je to.

Tyto texty dokážou navodit pocit důvěrně známých momentů, včetně pocitových prožitků: 

Ve tmě na zemi

snažím se pohmatem

objevit dudlík

(za tímto textem lze vnímat pláč mrněte, chvatné šátrání potmě, aby se neprobudilo úplně, navíc si představit konejšivá slova, krásné)

Usmíváme se

jeden na druhého -

za chvíli usneš

Oči uličnice

z pelíšku pod peřinou

loudí pohádku

Všechna tato tři dílka mají přesné časové zařazení, odehrávají se tady a teď, jsou přirozené, nevyumělkované. Jsou na pomezí haiku a senrjú.

---

Další z textů mají k haiku/senrjú blízko, ale pomohla by jim změna fokusu, aby působila opravdověji:

Starý politik -

výroky i konáním

točí se v kruhu

výroky a konání jsou abstraktní. Haiku i senrjú má zachytit přítomný okamžik, v jednom okamžiku neposoudíš konání. Aby si čtenář mohl lépe vybavit moment, pomohl bys mu úpravou rukama i slovy/otáčí v kruhu.

Jako senrjú se mi také moc líbí text: 

Tolika křiku -

a za vším jen jediná

kapička vody

... Děkuji Goře za upozornění na tuhle sadu, je pozoruhodná. 

Lami,

česem ti vypíšu, co bych já osobně považovala za haiku. Nebylo by dobré všechno zařazovat jen jako miniatury nebo jako "hříčky". Kdysi tady byla dost početné sekce haikařů a dost jsme se vzájemně ovlivňovali. To mi teď chybí.

Alenakar - na haikaře je ještě brzy

Gora - děkuji za zájem rád počkám

Norsko - to by bylo moc lehké

Za zájem děkuji všem čtenářům.

Já jsem u tvé směsi neusnul. To se běžně neděje, když člověka něco zaujme. :-)

Dej to do hříček a máš po problému

Lami,

mně se nejvíc líbí miniaturky o vnučce a o pohádkách. Ty jsou naprosto vynikající a myslím si, že to jsou většinou i haiku. Za ně bych ti dala dokonce i výběr, kdybych mohla. Ta úvodní série je velmi vtipná, ale jsou to spíš takové aforismy. I to by ovšem skvěle obstálo na stránkách nějakého časopisu. Ještě se k tomu určitě vrátím. Zatím jen jeden obdivný tip. Ani nevíš, jak jsem ráda, že tu máme po dlouhé době zase nějakého nadaného haikaře.

Pokusím se, Lami, jen co bude víc času.

Máš velmi dobré postřehy a cit ... místy jsi blízko. Zatím však vnímám jako mini, ale třeba dílko o kapce je kouzelné. I to by /podle mě/ sneslo úpravu "v haiku", aby byl zřejmý právě ten jeden moment/zážitek okamžiku, na němž haiku stojí... 

Najde se někdo a pomůže mi rozlišit ci je haiku a co ne a proč? Děkuji.