Žena, moře a Mary - Útěk XI.

Útěk

 (srpen 2006)

XI.

 Počkala, až Malajec vykoná další obchůzku. Jakmile se za ním zavřely dveře služebny, potichu vstala. Pohlédla přes celu na spolubydlící. Obě vypadaly, že pobývají někde daleko ve světě snů. Sundala tričko se šortkami, a obojí schovala pod matraci. Zhluboka se nadechla a vyrazila na první část cesty ke svobodě.

Vyšplhat po mříži ke stropu nebyl problém. Dokonce se nenaplnila ani obava z hluku, který mohlo způsobit pletivo. Zavěsila se jednou rukou za nejvyšší příčník s tělem nakloněným do prostoru cely. Potom musela nohama stoupnout o prut výš, aby druhou dosáhla na první tyč stropní mříže. Nebyla vzdálená pouze půl metru, ale také zapuštěna v polovině dvaceticentimetrové tloušťky desky.

Došlo na nejnáročnější část. Holka, teď se hodně snaž, povzbudila sama sebe před zhoupnutím do prostoru. Nepochybovala, že fyzicky úkon zvládne, v poměru k postavě měla síly dost, ale potřebovala na první pokus trefit volnou rukou další tyč vzdálenou necelého půl metru. Byla úspěšná. Teď zbývalo pouze se vytáhnout, prostrčit hlavu mříží a postupně přesmýknout obě předloktí nad tyče.

Po úspěšném zvládnutí i tohoto kroku přišel poslední, který mohl ve svém důsledku celý plán pohřbít. Byla štíhlá, což však neznamenalo, že ji příroda neobdařila poprsím. Žádný zázrak, a kdysi dokonce občas záviděla vyvinutějším kamarádkám, ale nakonec byla za své jeden a půlky vděčná. Časem jí došlo, že je taková velikost akorát, aby ještě vypadala jako ženská a zároveň při plavání nekladly velký odpor. Vypudila z plic vzduch. Potom ke své úlevě protáhla tělo mezi mřížemi bez úhony. Prima holky, zvládly jsme to, pochválila sebe i část těla, která přes svou pevnost nekladla přílišný odpor.

Prostrčit nohy bylo dílem okamžiku. Zůstala sedět na mříži odkud přehlédla zhruba jeden a půl metru vysoký prostor. Vrstva prachu na podlaze, všude spousta pavučin, jinak nic. Vstala, aby vyrazila na obchůzku po obvodu půdy, když ji zarazilo tiché tss, tss. Krys s Lintang seděly na posteli a sledovaly její opičí produkci.

„To chceš zdrhnout bez rozloučení, a ještě k tomu nahá?“ nešlo v tiše pronesených slovech přeslechnout výčitku.

„Koukejte zalehnout, vrátím se. Kdyby přišel strážnej, nemusíte mít taky průšvih,“ uklidnila Polku a zmizela jí ze zorného pole.

Dál šlo vše jako po másle. Na straně odvrácené od zadního vchodu do služebny stála dodávka a její střecha rozpůlila pětimetrovou výšku, kterou musí při útěku seskočit. Také se vyplnila domněnka, že dveře prázdné cely, do níž se spustila, nebudou zamčené. Vyprázdnila šuplík s číslem pět a zopakovala si cestu obráceným směrem. Netrvalo ani deset minut, když smývala za paravánem prach s pavučinami.

Sotva usedla na postel, ozvala se Krys: „Bála jsem se, že utečeš dřív, než ti stačím říct, abys tu nezapomněla to nejdůležitější.“

„Co?“ zůstala nechápavě na Polku zírat.

„Lintang.“

„Cože?“ vyděsila se.

„Prcku, musíš ji vzít s sebou a nějak dopravit na Palawan.“

„Krys, neblázni. I kdyby všechno klaplo, Palawan není zase tak malej. Co si tam počne?“

„Lintang není malá holka. Ví, kde bydlela.“

„Jo? A jak mi to řekne, vždyť se nedomluvíme. Nestačí se jen dostat na loď, ale i přesvědčit kapitána, aby tam byl ochotnej plout.“

„Prcku, musíš to udělat, jinak tě nenechám utýct. Spustím poplach hned, jak prolezeš mříží.“

Zatím Krys působila vyrovnaným dojmem, ale při poslední větě vypadala, že dostane hysterický záchvat. Zřejmě byla v koncích a nevěděla si rady.

„Vydíráš?“ vydechla nevěřícně spoluvězeňkyně.

Polka se rozvzlykala: „Prcku, prosím tě, pomoz. Víš, co se bude dít, když pro ni přijdou. Hodiny výslechů, aby policajti dostali informace o únoscích. Sociálka ji může držet celé měsíce, než případ vyřeší. Umíš si představit, jak dopadne? Je křehká, takový nápor nevydrží. A to ještě není všechno. Pokud se policie dozví, kdo ji dostal z toho svinstva, bude muset ta žena svědčit u soudu. Možná i přežije, ale moc šancí mít nebude.“

„A co bude s tebou, Krys?“

„Zkusím využít známostí, abych se vyhnula vyšetřování. Třeba budu mít štěstí.“

Všechny plány jsou v tahu, povzdechla si. Jakou má šanci dostat se na loď s takovým přívěškem na krku? Při práci byla zvyklá, že někdy musí vzít odpovědnost i za kolegy, ale toto byl jiný případ. Na něco takového nebyla připravená. Zároveň jí bylo Polky i Lintang líto. Čím déle o všem přemýšlela, tím víc si uvědomovala, že prohrává.

„Prcku, pomůžeš Lintang?“ vytrhla ji Krys z myšlenek.

„Jakou hatmatilkou mluví?“

„Tagalog, jeden ze čtyř jazyků na Palawanu. Domluvíte se posunky. Je to chytrá holka a už jsem jí všechno vysvětlila.“

„Proboha, kdy?“

„Když jsi odpoledne vymýšlela plán útěku. Tušila jsem, že se k něčemu chystáš již po tvém návratu z výslechu.“

„Krys, víš, že jsi pořádná potvora?“

Polka jen kývla a celá se rozzářila. Věděla, že vyhrála.

Když Malajec přišel na další kontrolu, mohl s klidným svědomím zapsat do tabulky, že vězni spí spánkem spravedlivých. Tak to alespoň vypadalo. Ve skutečnosti běžela na plný výkon pouze cirkulárka v krajní cele, kde od včerejšího večera setrvával mimo žen jediný obyvatel vězení. Oč tišší byl přes den, o to víc o sobě dával vědět nyní.

Sotva strážný zmizel za dveřmi služebny, pohlédla na hodinky. S námořnickou knížkou tvořily v této chvíli nejdůležitější část skromného majetku. Bude mít přehled o době zbývající do prozrazení útěku. Čase relativního klidu. Za pár minut čtvrt na jedenáct. Přečká ještě další dvě kontroly, aby se ujistila, že Malajec dodržuje časový harmonogram.

Opět se potvrdilo, že čekání bez možnosti nějakého zabavení patří mezi nejméně oblíbené činnosti. Zatímco příští dvě hodiny budou utíkat rychlostí zvolna odkapávající vody ze špatně těsnícího kohoutku, další nabere rychlost horské bystřiny, tím si byla jistá. Vytáhla proto alespoň balíček žvýkaček a nabídla také spolubydlícím.

„Prcku, ty jsi nenapravitelná,“ rozesmála se Krys, které se opět vrátila dobrá nálada s vědomím, že o Lintang bude postaráno, „to ti nestačilo, že právě kvůli žvýkačkám jsi za mřížemi?“

„Nemohly za to žvejkačky, ale moje nešikovnost,“ nesouhlasila a přidala obhajobu, „kromě toho není jiná možnost, jak si vyčistit zuby.“

„To je pravda,“ uznala Polka, a také sáhla po žvýkačce.

„Ještě musíme vyzkoušet, jak Lintang zvládne vyšplhat po mříži,“ upozornila na skutečnost, která mohla útěk zkomplikovat, „koukaly jste na mě, tak ať zkusí napodobit stejnej postup i s natažením ruky, za kterou bych ji mohla chytit a vytáhnout.“

- pokračování -