Ben Lerner - Topecká škola

Je to stále stejné: první odstavec otevřu zdánlivě nesouvisejícím tématem, které pomocí vachrlaté analogie navážu na odstavec věnující se příběhu, následuje vyzdvihnutí a zhodnocení ústřední myšlenky, pokračuji krátce o formě, abych v závěru přinesl dýchavičně zhodnocení. Můžeme tomu říkat zvyk, vzorec nebo forma, každopádně tato šablona mě přenesla přes stovky textů, podobných tomu, který právě čtete, a pomohla mi zautomatizovat psaní natolik, abych vychrlil 4000 znaků i o knihách, o kterých, celkem vzato, není moc co psát. To naštěstí není případ auto fikčního románu amerického prozaika Bena Lernera Topecká škola. Přesto se své šablony nevzdám, pochopíte proč.

Adam Gordon, maturant topecké střední školy, je hvězdou amerického středozápadu v debatování. Nejen, že svého soupeře zahltí tempem 300 slov za minutu, ale průprava v poezii a freestylu mu dává jedinečnou výhodu v improvizaci. Nyní na něj čeká republikové finále. Ale čím dále postupuje v debatním pavouku, tím intenzivněji si všímá zvláštního paradoxu: předmět debaty je nepodstatný a je to právě vlastní debatní forma, která se stává předmětem hodnocení a pomáhá udržet rituál debatování.

Ve volném čase se Adam neliší od svých spolužáků, pije, projíždí předměstí v červeném fordu, snaží se vycházet s rodiči, spí se spolužačkami (autor recenze se doslechl, že v 90. letech to prý bylo obvyklé chování, nicméně nemůže toto nijak potvrdit). Tuto pohodlnou formu syna americké střední třídy mu však narušují migrény a záchvaty, během nichž se stává bezmocný, podobně, jako když se při debatní soutěži zakoktá, zapomene téma, nebo promluví vlastními slovy o tématu, na kterém mu skutečně záleží. 

Položené rovnítko mezi oběma stranami Adamova života je zcela vědomé a představuje ústřední bod, z něhož Ben Lerner zkoumá současnou americkou společnost. Nejsou to totiž jenom debatní soutěže a rituál dospívání, který podléhá prázdné formalitě. Adamovi rodiče, kteří pracují jako psychologové v topeckém institutu, se nikdy zcela nepřenesou přes povinné freudiánství, navíc i jejich osobní život zcela naplňuje roli středostavovských liberálů. Románky, kariéra, a ostatní očekávané role jsou zahrány s rutinou stafážních herců. 

Zdánlivých kontrapunktem formálnosti Adamova života představuje hlas mentálně postiženého Darrena, který promlouvá v krátkých kurzivních textech před jednotlivými kapitolami. Darrenovů příběh je však odzrcadlen kolem stejných motivů. Liší se jen tím, že Darrenovo oddání se rituálům dospívání je upřímné, a násilí, které se u Adama uplatňuje v absolutní debatní převaze, nabývá u Darrena fyzickou podobu kulečníkové koule mrštěné do obličeje posměvačné dívky. Lerner si však všímá, že oboje má stejný a velmi problematický základ, který se liší pouze formálním vyjádřením.

Kromě Darrena vstoupí do románového přednesu ještě Adamovi rodiče, matka Jane a otec Johnattan. Na rozdíl od Darrena, který do určité míry představuje Adamův stín, je však vstup jeho rodičů mnohem problematičtější. Jakkoliv střídání hrdinů činí románový tvar dynamičtější, perspektivy Jane a Johnatana, neotevírají nové úhly pohledu, pouze potvrzují kontury Adamova světa. Stávají se duplicitními promluvami veskrze estetické povahy. Lerner tímto řazením, jako by vystřiženém z kurzu tvůrčího psaní, podléhá stejné pasti, ve která svírá život jeho hrdinů. Formálnosti. Její přítomnost, byť vědomá, podemílá závěrečný apel knihy, v němž Adam využije znalosti debatních forem, aby se v kolektivní akci demonstrace za práva utlačovaných konečně „naučil mluvit“ – a to proti stávajícímu společenskému řádu. Správný anarchista ale ví, že každá revolta se při nesprávné artikulaci, stane součástí řádu, proti němuž se vymezuje: Che Guevarra skončí jako tisk na levném tričku vyrobeném bangladéšskými dětmi. 

Takto vážné obvinění je však třeba zmírnit: v opozici k chladnému kalkulu, který představuje formální řazení promluv, stojí Lernerova hluboká lidská empatie. Můžeme spekulovat, nakolik je to zásluhou auto fikční povahy Lernerova psaní, ale to nic nemění na upřímnosti, s kterou čtenáři zprostředkovává pocity svých postav. Zmatek, který Adama pohltí, když jeho spolužačka Amber skočí z lodi do jezera, zatímco on je uzavřen v monolitické promluvě o jejich vzájemném vztahu, paralyzuje. K bolesti rozvodu Adamových rodičů se bez odsudku vyjádři každá zúčastněná strana. Darrenovo násilí je sice temné, ale má pochopitelné příčiny.

Jedinečná schopnost porozumění, která zpětně propůjčuje legitimitu společenskému aspektu Topecké školy, představuje její hlavní přednost. Posláním románové literatury je totiž bezpochyby nahlédnout do srdce i hlavy každého člověka. Společně s vytříbenou jazykovou formou, činí z tohoto románu povinnost nejen pro milovníky současné americké literatury, ale každého, kdo hledá příčiny současného společenského napětí. Tímto zhodnocením, které se i přes mou upřímnou snahu a k vašemu zklamání, neliší od jiných, jaké byly k Topecké škole napsány, jsem naplnil formu recenze. 746 slov. Ti nejlepší z vás je odříkají za dvě minuty a dvacet vteřin.

autor: Ben Lerner / přeložil: Olga Bártová / vydáno: 2019/2022 / nakladatelství: Argo