Talíř a myška

Kočka se otřela na stole o porcelánový talíř. Ten spadl a rozbil se. Jeden ze střepů se zakutálel až k překvapené myšce. V jeho středu se objevily oči a talíř promluvil.

 „Myško, ničeho se neboj, když mě dáš dohromady, slibuji ji ti, že co bude na mém talíři, polovina je vždy tvá.“

Myšce se nabídka líbila a posbírala rozkutálené střepy. Přinesla si z komory lepidlo a všechny kousky slepila. Pak svým kožíškem slepené spáry dokonale vyhladila.

Paní domu pohrozila kočce, vzala talíř z podlahy a dala do myčky.

Myš čekala tři dny a tři noci, než konečně ten její talířek přišel na řadu. Byla sobota a talíř byl plný sýra, oliv a žitného chleba.

Už, už chtěla myška vyskočit na stůl a pustit se do jídla, ale řekla si, že by to bylo přece jenom neslušné, a že si počká, až pán domu sní svou polovinu a pak se pustí do té své.

A tak se schovala do kouta. A když pán domu dojedl a odešel na zahradu, vyskočila na stůl. Ale jaké bylo její překvapení, když na talíři zbyl jen kousek sýra, jedna oliva a pár drobků chleba.

„Ty jeden! Tomu ty říkáš polovina?“ Volala do talíře.

Talíř pravil: „Jak vidíš, nemám ruce ani nohy, a jsem zcela otevřen. Já přece za to nemohu, že ti pán polovinu nezanechal.“

Myška zlostně skočila na okraj talíře, ten se převrhl, padl na zem a rozbil se napodruhé.

Přiběhla hospodyně, uviděla myš a přetáhla ji smetákem a omráčenou ji za ocásek vyhodila do kontejneru.