Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Jednoho dne, bylo takhle zvečera, potom přišla noc a nakonec i ráno v jedné porodnici, která stála tak trochu před zrušením, protože tam měla vzniknout lukrativní plastická chirurgie, se narodilo shodou okolností, protože rodiče tam vlastně dojeli svou vlastní, zcela k požáru nenáchylnou E-Lektrickou Eslou, dítě. Jak už to tak chodí, rodiče nebyli nezodpovědní a matka, tedy budoucí, nechtěla rodit někde na skále, ani při bungee jumpingU, ale v baráku pro to dělaném. Vlastně tak trochu v té skoro-plastické chirurgii nezbylo peněz na podlahy, ale jinak porodnice jiných chyb, kromě toho, že uklízečky zanedbávaly mytí podlah, neměla.
Dítě, byla to vlastně holčička, ale protože si ještě sama nevybrala svůj vlastní z asi 80. (nebo kolika?) genderů, ustanovila se jen jako To Dítě.
To Dítě bylo jakž takž, až na několik vážných a pár smrtelných nemocí celkem zdrávo a vážilo, no těžko říct, ale víc jak tunu snad nemělo? I když kdo ví.
To Dítě po důkladném přepočítání deseti zdravotními sestrami bylo u něho, zprvu shledáno, poté prokázáno a obhájeno a nakonec zcela potvrzeno předchozí shledání, prokázání a obhájení, že To Dítě má deset rukou, ale protože ta chirurgická porodnice, i když bez podlah a svědomitých uklízeček neležela někde na Himálii v Alpách a porodník byl sice český Ind, který se narodil v Americe mexickým běžencům, původem z Ukrajiny, tak To Dítě nikdo jako božstvo neuctíval, ostatně co taky v Čechách uctívat?
To Dítě pustili z víceméně porodnice až po úředním zaznamenání, že se skutečně jedná o To Dítě a ne o jiné to dítě vydávající se za To Dítě, což To Dítě stvrdilo přísežně svým podpisem s rodiči jako svědky před zdravotnickým personálem a k tomu dostalo svůj první vlastní, všeobecný, nový, zdravotní dluh u Pojišťovny s předpokládaným věkem dožití 78 let a procentuální podíl na státním dluhu, který musí do onoho předpokládaného věku dožití splatit.
To Dítě bylo šťastné, rodiče byli skoro šťastní, ne úplně z toho, že přivedli na svět nového dlužníka, ale že si domů odnášeli své vlastní To Dítě, protože to dalo docela zabrat a To Dítě přicházelo na svět, plus mínus, odhadem devět dlouhých zimních let. Anebo to byly opravdu jen měsíce a všechny jarní?
To Dítě si doma hrálo stejně jako jiné děti, akorát, že desetkrát více, kvůli oněm prokázaným deseti rukám s deseti prsty na každé ruce. To Dítě si užívalo své šťastné dětství samo ve svém vlastním pokoji, aby nemarnilo své drahocenné dětství s ostatními a nebylo okradeno o štěstí dětí. Díky tomu bylo To Dítě víceméně, až na pár depresivních období a sem tam pokusů o sebevraždu naprosto štěstím bez sebe.
Jednoho, nebo druhého dne To Dítě znenadání jaksi vyrostlo a ultimativně, zcela proti všem rodičovským přáním dospělo. A to i přesto, že rodiče se důkladně připravili a dětský pokoj umístili do místnosti s výškou stropu jednoho metru, zjistili ke svému rodičovskému zděšení, že To Dítě už není To Dítě, jelikož probouralo hlavou strop svého donedávna dětského pokojíčku, až se už Ne To Dítěti kroutili palce na všech rukou.
Nakonec jak už to tak chodí fádně v životech lidských, i to Ne To Dítě měla krátce potom sama své děti a ty děti také jednou někdy měli své děti, načež i ty děti měli kdesi své děti, které také měli možná někdy děti a zatímco všichni měli nějaké ty děti, tak ty první děti, které potom měli děti, tak ty děti zatím odcházeli do země na hřbitov, nebo do spalovny, kde už nikdo nesvíral a nerozevíral ručky, až na Ne To Dítě, které vás bude strašit, dokud tento epos(ík) si bude žít [hnít].
Doufám Aru, že jsi svoje dílko plné romantiky (na jehož zveřejnění jsi měl právo) psal všemi deseti. Snad zmínka o gumě nebude nikoho inspirovat k onomu druhu alternativního porodu, jenž v sobě přeci jen ukrývá určitá rizika...
Aru, při anotaci jsem již čekala tvé psí kusy, ale Santóku jsi skutečně nemusel přejmenovat:-). Pobavila mne ta tvá desetiruká bytůstka... hlavně, že to nebyl desetihlavý drak...
Prima příspěvek - a hrubky neopravuji, jsou tam tak nějak skoro patřičně usazeny.
od napsání povídky a čekání v šuplíku se mezitím některé části povídky míněné jako vrchol absurdního humoru staly brutálně reálné, což umocňuje fantasmagorický humor na další úroveň :D