Quo vadis

Proti gentivnímu ptáčátku nic nemám. Protože jsem holátko měla v dlani a jen jeden špatnej pohyb prstů .... něha je potřeba. A mléko je sladké. 

Zajíci Březňáku, díky za odpověď, asi je to jen věc názoru, mě to tam sedí, ale pokud se ti text líbí, těší mě to, ať se daří. 

Nezdá se mi na tom ta zdrobnělina ještě genitivní vazbou spojená se slovem "něha", tedy "něhy". Je to jako bych si dal do kafe dvě kostky cukru. Jinak je to hezký text, dal jsem tip.

Povzdech o zdech, stojí taky za hovno. Prej kamarád 

Ahoj Zajíci Březňáku, jedna nekonfrontační otázka. Co se ti nezdá na ptáčátku něhy ? Zformuluj názor, poučen, odpovím.

A můj kamarád Norsko 1 by si zas přál, aby ptáčátko něhy vyluzovalo jiné zvuky, než pípání. Tož hochu, nebuď srab, zkus sednout k němu do hnízda a promluv s ním, třeba si dá řict. Ale kvůli bezpečnosti práce si vem kulicha, mamina útočí střemhlav. 

Ptáčátko něhy donutila pípat má rozbíhavá mysl, jež se ne vždy drží tématu, pracovní metoda, která mě uspokojuje. Díky za koment. 

Až na to "ptáčátko něhy" je to hezké.

Musí pípat to ptáčátko něhy ? Proč nevydává jiné zvuky ?

Něco podobného jako Janina jsem chtěla poznamenat - v básni je lidovost i současnost, zajímavá kombinace, šikovně namíchaná.

Slovo - jíní - zde bývalo oblíbeným slovem Alenakar/Umbratice. To jen tak...

Jejž zovou (místo jenž). Jinak se mi to moc líbí, je to tak pěkně baladické a přitom ryze současné.