Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seo nulách
Autor
Marian67
tiše botky zuly
utahané nuly
oslintané od lidí
z čísel nejvíc chtěné
i když bezejmenné
všichni si je závidí
sesuly se k zemi
říkat nechce se mi
jak je bytí složité
dílem Putifarky
stejně jako čárky
tvoří věty rozvité
uléhají velmi tiše
nikdo tu nic neslyší
jenom v starém křesle z plyše
šramot asi od myší
unavené dřinou
kdy ne vlastní vinou
tvoří lidské soužení
třeba jednou k ránu
zavřou čísel bránu
kde nic není, nic není...
22 názorů
Taky mám pocit, že v dílku jde o veršování v dobrém slova smyslu, o humor, nápady.
stačí se uvolnit a volně asociovat, není to nic komplikovaného...navíc se to dobře rýmuje :D
Myslím, Mariane, že jsem napsal všechno co jsem chtěl. S Putífarkou má problém víc lidí (s tím ostatním asi jen já). Takže je v tom místě nejspíš něco špatně. Jestli s tím něco uděláš a nebo ne je tvoje věc.
emme Martine, nepochybuji, že si svůj smysl najdeš i v tomto textu...zkus to číst třeba napřeskáčku nebo pozpátku ;)
Toot...pufpuf se směju, dík. No jinak s těmi čárkami to mám stejně, takže nemůžeš být pokroucená, to bych byla taky. Jojo, je vedro :-))
moje mysl je vždy tak nějak pokroucená - proto čárka (střih pubického ochlupení), rozvíjení (okvětí lákající čmeláčky) a Putífarka v jedný strofě ... se mi prostě rovná množení, pučení, buněčné dělení ... v kontextu s nulama jde asi o to, aby jich bylo víc ... kvasinky: puf, puf ... puf-puf puf ... ale je fakt horko (pardon)
@Janina, aha no jo. Teď už jen správně umístit kartičku Putífarky a je to.
Jaksi chápu, že poezie pracuje s obrazy. Jenže i ten obraz musí být vnitřně konzistentní. Proto se pozastavuji nad smyslem postavy Putífarky, která tam logicky nesedí. Ani kontextem a ani stavbou věty dané strofy. Asi je příliš teplo.
Jo a "bezejmenné" jsou, tedy pokud se počítají peníze, a o ten případ tu běží. Řekneš sedm tisíc, osm set, ne osm nula nula.
Emme, vysvětlovat poezii doslovně asi není dobrý nápad, ale zkusím aspoň něco málo za sebe - nula je tady zmiňovaná jako symbol "násobení" hodnoty peněz, prostě 10000 je víc než 100, lidi se honí za ziskem a nuly tedy "pronásledují" a využívají. Z toho jsou už vyčerpané, a až jim jednou dojdou síly... závěr si prostě pohrává s významem "nula = nic". Putifarka mi taky vrtá hlavou, napadá mě snad jen, že to byla nadržená ženská, co toužila po spojení ;) podobně jako nula, která sama o sobě nemá hodnotu, až ve spojení s jinou číslicí. Ale to už se možná pouštím moc daleko.
Taková nula, tedy ta číslice, to byl fakt objev! Nejen matematický, ale hlavně filozofický. Proto měli staří řekové živel éter, který vyplňoval v našem smyslu prázdnotu. Nedokázali si představit prázdno, nic, nulu. Tak ji zaplňovali éterem. Neviditelným, nehmotným, neměřitelným, ale jaksi existujícím elementem.
Takže i počítání s poziční nulou - desítky jedna nula, stovky dvě... byl vynález. Matematické operace s římskými číslicemi musel být neskutečný opruz.
Já nechápu, proč je nula v čísle deset, proč ve stovce jsou dvě, v tisícovce jsou tři a tak dál a tak dál ... nepopírá tím nula svou výpověď? To mi X přijde víc jako deset. Hm. Slintat se dá nad šesti nulama třeba.
No né, mě by to zajímalo, proč jsou (zrovna nuly) oslintané (jaký to má důvod), proč jsou (z čísel) nejvíc chtěné (určitě jsou chtěné i trojky nebo třeba sedmičky), proč jsou bezejmenné (když jméno mají), proč, z jakého důvodu se sesuly k zemi, co tam k čertu dělá ta Putífarka (která svedla Josefa. Byl snad on nebo ona nula)? A proč nakonec (nuly) k ránu zavřou bránu, protože kde nic není, nic není a tři tečky (domysli si).
Dovedu to vnímat jako nonsensovou poezii, ale co tam pak dělá ta Putífarka, tomu nerozumím.
Možná si text bere na mušku lidskou potřebu hnát se za zbytečnostmi (nulami), ale přijde mi, že dešifrováním obsahu textu (co tím chtěl zatra básník říct) ztrácím příliš energie a nehledám tu svoji "nulu". A nebo nakonec, ...možná je to jen takové rýmované říkání.
Prostě nevím a tak se ptám.
Moc hezké -
Ale trojky jsou trojky.
Vnímám to jako báječný text pro píseň... vtipnou a trochu smutnou, asi jako od Jiřího Suchého.