Plachta

Rhode,

já jsem takový podivný tvor. Půl života jsem žila ve velkých městech, půl života na dálném venkově. Proto jsem tak trochu cizinkou tam i onde a vidím věci, které bych jinak neviděla.

Opravdu parádní čtení. Mne osobně nejvíc zaujala první půlka Mezičasu.

Jamardi,

chtěla jsem tochu ironizovat přesvědčení, že "velké dějiny" se odehrávají prakticky pouze v Praze, zatímco náš kraj proslavili pouze zbojníci jako Ondráš, Juráš nebo nechvalně známý Otto Skorzeny.

Petře,

místo modré plachty jsou už na oné střeše latě a vypadá to, že na tuhle střechu budou pokrývači přitloukat plechové šablony. Moc rychle ale ta stavba nepostupuje. Půl roku modrá plachta a teď už skoro měsíc latě... Možná došly peníze.

Vždycky jsem ráda, když má někdo podobné zkušernosti a ihned pochopí, co jsem chtěla říct.

Načechrané a nablýskané nic, jak je u tebe ve Vyhnálově zvykem 

Mě též zaujaly přechody v prostoru a čase. V první básni se z všednosti po čase stává historie, třeba i dramaticky líčená, v druhé je na troskách položená optimistická plachta. Vždycky je čemu se divit. Třeba jsem v televizi viděla pěkně uklizený byt, kde bydleli Romové, ovšem chodba paneláku byla strašná.

Za druhou, spíše popisnou plachtu určitě tip. Kdysi jsem bydlel v Ústí a znám tyhle "odplouvající" plachty. Vybydlené ostrovy se střechou, jak ráhna bez přídí.

Goro,

má "hlaváčkovská "série Pozdě k ránu souvisí s tím, že jsem půl života sloužila noční služby a často jsem procházela velkým městem před svítáním nebo "za kuropění"... Chodit velkým městem po prázdných ulicích bez aut a bez lidí je celkem zvláštní zážitek.

Máš obrazné vidění, přitom"nohy na zemi"... ovládáš bohatou slovní zásobu. Stojí za to číst tě už kvůli přesné "diagnostice okolí".

čižáků  - čiNžáků

Hanko,

první básnička je taková neosymbolistická, jinotajná, ale Plachta popisuje reálnou situaci. Celé léto jsem chodila do knihovny přes jistou nevábnou čtvrť, kolem baráku, na kterém opravovali střechu. (Nám před pár lety taky opravovali střechu a měli jsme zaplachtovanou chalupu, takže mám pro podobné situace pochopení...) V duchu jsem si říkala: kdo měl asi odvahu zrovna sem se přistěhovat?

Zaujímavé obrázky, vďaka tebe aj všednosť má svoju poetičnosť...a doteraz som si myslela, že nadej ma farbu zelenú...(zelená stužka nádeje)