Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDýchánek
Autor
kuba.49vojenciak
Čajový dýchánek o páté se odložil na půlnoc, jenže to už Britové vypili všechen čaj, a tak jsme se museli spokojit s mystickými houbickami a okázalými vizemi, co mají půlnoční umělci a bezradné existence drcené iluzí světa, byli jsme donucení k rychlému hédonismu, jelikož drogy jsou způsob jak vytvořit tajemství ve světě, který si rozhrnul kabát a ukázal nám každou žilku i kapičku na žaludu, ukázal nám všechno a my zoufale toužíme po tajemství, po objevení, co naruší naše vnímání reality, jenže nic takového není, víme vše o všem, víme kde najít bezvýznamné vesnice a víme co je špatně se světem, víme všechno a nic nás nezajímá, tohle nás ničí a drogy jsou smrt a jedinou cestou z ponurosti života je zemřít. A při tomhle celém, při každé myšlence a škubnutí nervů nad námi létají jemní andělé s mohutnými křídly, co se třepetají pod milosrdným okem otce, který má vousy až u klína, a tohle oko chladí a hojí rány od ďábelského pohledu slunce s ohnivou bolestí a krutostí v nikdy nemrkající bulvě, andělé nad námi létají v překrásných spirálách a zpívají nebeský chorál jen pro nás, jen pro každou živou bytost na světě, nezpívají smrti ani entropii, jejich hlas patří životu nezkrotnému a divokému a vášnivému a neuchopitelnému, a my sedíme pod notami prvorozených dítek božích, my mladší sourozenci andělů. Já i on máme čajový dýchánek a okolní hvězdy poblikávají v tichém tanci světla, máme čajový dýchánek a chceme změnit svět, rozpoutat novou bouři umění s vysokými vlnami, které roztříští zkostnatělé útesy a vyrvou zámky upjatých básníků ze země, vyrvou je a hodí do moře, kde budou plavat nenasytní žraloci slov a kouzel v nich, nechceme nic menšího než svět vybalený z obalu, co se lidé bojí sundat, aby ho nepoškodili, tohle je náš cíl a naše revoluce, ve které nepadne jediný výstřel ani mrtvý. A v téhle revoluci budem všichni samy, protože jsme vždy bolestně osamělí, každý z nás je bohem vlastního světa a bohové umírají bez přátel a rodiny, jsme nezměrnou silou ve svém bytí, ale nemáme jí komu ukázat, předvádíme husarské kousky uvnitř všemocné hlavy a nikdo se nekouká, nikdo nic nevidí, budeme sami i v revoluci, a jediným zachráncem je déšť, co padá v jehličkách napuštěných nejkrásnější melancholií, a tahle melancholie nás za studených večerů propojí s vesmírem, a pod božím nebem začíná velký déšť, který zastíní slunce a stín se roztáhne, aby vytvořil jasnou noc nasáklou kapalinou propojující iluzi světa s nespočtem duší. A nakonec jediný slib, který vám můžu dát je, že nezemřu v posteli, nezemřu jako rozklepaný stařec, kterému se uvolnily mentální matičky, ale ve stoje a křiku a s rychlým krokem bezútěšných bot, takhle zemřu, a to je můj jediný slib.
16 názorů
Tak jestli je tohle napsáno za střizliva, to potom musíš mít opravdu talent... :-)
kuba.49vojenciak
před 3 týdnyStagnazer- doufal jsem, že už ta inspirace není tak očividná, ale asi budu muset lépe tajit vliv beatniků, a vlastně nejen jich. Taková zajímavost, tenhle text vznikl za střízliva, v čistém stavu.
Textu se nedají upřít nápady, z nichž některé jsou možná skutečně dílem šlehnutí si. „Drogy jsou způsob jak vytvořit tajemství ve světě, který si rozhrnul kabát a ukázal nám každou žilku i kapičku na žaludu.“ Lidsky odporná, avšak literárně skvělá metafora. :-) Podobně jako mnohé další…
Kerouacovsko-ginsbergovská poezie v próze, kterou má autor bezesporu naběhanou. S tou inspirací však kuchaři ujela ruka a je jí tam příliš. Polévka je až moc slaná, příliš beatnická a působí (promiň) jako plagiát. Mě všechny ty „mystické vize“ a všichni ti „andělé létající ve spirálách“ štvou i u Kerouaca, když je tam omílá pořád dokola.
„Chceme změnit svět, rozpoutat novou bouři umění s vysokými vlnami, které roztříští zkostnatělé útesy a vyrvou zámky upjatých básníků ze země, vyrvou je a hodí do moře, kde budou plavat nenasytní žraloci slov a kouzel v nich, nechceme nic menšího než svět vybalený z obalu, co se lidé bojí sundat, aby ho nepoškodili.“ Ke změně světa je asi třeba umění nové – a tohle není nové umění, to je beat generation, která už si svoji revoluci odžila. A propos samotné slovo revoluce se mi v kontextu moderních dějin ve Wordu jaksi samo zbarvuje do ruda – a tato barva už je doufám také minulostí. :-) TIP
Při čtení jsem měl pocit, že jsem spokl houbičku. To mě povznáší, ale není mi jasné za koho píšeš, protože mě klame tvoje "sami" a "samy".
K3- samozřejmě můžeš.
Je škoda, že moc nestíhám aktivně projíždět písmák a reagovat na všechny debaty. Bohužel, škola a práce polikají čas bez žvýkaní.
Já drogy radši nezkouším, protože vím, že bych do závislosti mohla sklouznout celkem snadno. S alkoholem se mi to v mládí málem stalo, "zachránila" mě migréna... když zažíváte po sklence dobrého vína příšerné bolesti hlavy, to je odvykací kúra k nezaplacení :( Dneska už mě bolesti hlavy netrápí, ale taky se na alkohol dívám jako na něco, po čem by mi bylo zle. Takže v pohodě. Ale tenkrát... pamatuju si, že jsem se opíjela, protože mi to chutnalo, ale potom už často proto, že jsem se chtěla opít... změnilo se to tak nenápadně... S drogama by to určitě nešlo přestat tak snadno. Nedívám se na feťáky svrchu, vím, že jen měli trochu míň štěstí než já.
Moc děkuju za opravy chyb a vřelá slova. Drogy jsou velké téma i pro mě, jsou v mém životě zakořeněné. Jestli lze vyhnout se závislosti? Upřímně nevím jak odpovědět, někdy jsem přesvědčený že ano, jindy ne.
Perfektní. Otázka drog je velké téma dneška, neboť je používá drtivá většina z nás, a nejvíc naše děti a vnoučata. Co je lepší, vykouřit jednou za měsíc cigaretu marihuany, nebo do sebe denně cpát přeslazené mu'sli, v přesvědčení že je to zdravé? Zákusky, tyčinky k svačině, bonbony? Určitě tu je nějaký lékař. Nebo se zeptám přímo Kuby. Dá se ukočírovat takový občasný dýchánek aby to nebylo návykové? Když vidím naše vnoučata. Ve škole je učí, že cukr je jed, přitom se jím doma cpou víc a víc, a slyším že je to jen občas. Když řeknu je to droga a jed, jen se spolu s rodiči usmějí...
Opět parádně napsané. Ráno si to zopakuji. Jen mám obavy aby čtení takového textu nebylo návykové.
Drogy nikdy nebrat. Jsou to otevřené dveřé démonům, které někdy nazýváme anděly.
Tak jo. Ale nespěchej s tím.
Biskup to napsal i za mě, k té chvále přidám i já malou připomínku: "vyrvou zámky upjatých básníků ze země", "budeme sami".
Strašně se mi líbí to o světě, co si rozhrnul kabát... a o touze po tajemství. Tohle přesně od spisovatele potřebuju, aby dokázal tak přesně vyjádřit, co vlastně v hloubi duše tuším a vyjádřit nedokážu...
Tak tohle má šťávu, myšlenka je jasná a úderně podaná, oceňuju originalitu a samozřejmě styl, který zde sednul jako hrnec na hrnec.
Stařec, kterému se uvolnilY mentální matičky...