Srdce Světa 1:Rytíř Basius

                 Díval se, jak se představenstvo Řádu pomalu trousilo do zasedacího sálu. Většina z nich měla ještě zalepené oči a někteří dokonce měli natažené hábity přes noční košile. S uspokojením sledoval jak se všichni snaží najít pohodlnou polohu na schválně nepohodlných židlí. Mezitím se všech dvanáct členů představenstva usadilo a on na jejich tvářích zahlédl výraz očekávání. Teprve po chvilce se jeden z nich odvážil, odkašlal si a řekl: "Anchione, můžeme vědět, proč i nás svolal do Srdce ve tři hodiny ráno?" V sále se ozvalo souhlasné bručení.

Anchionus se zatvářil ustaraně. "Před chvíli se mi donesla nebezpečná novina. Litevský král Vladimír postavil vojsko, odtrhl se od Velké Evropy a napadl Polsko. On je samotným ohrožením existence Řádu, jeho představitelů i současné situace ve světě"

Na tvářích členů představenstva se zračilo čiré zděšení. "Máš nápad jak to řešit?" ozval se jeden.

"Vy jste představenstvo", řekl Anchionus.

"Nechcete tam vyslat poselstvo, abychom přesně věděli na čem jsme?" pravil další.

"Poselstvo, které v Litvě bylo se nám vrátilo mrtvé" odpověděl Anchionus, "Já bych navrhoval vyslat tam okamžitě dvě legie a Vladimírovu armádu rozdrtit".

Jeden po druhém všichni vyjádřili svůj souhlas.

          Anchionus seděl ve své pracovně v Srdci Světa, hlavním paláci Řádu, kde podepisoval menší rozhodnutí, když se ozvalo zaklepání na dveře. Do pracovny vstoupil sluha, nesměle si odkašlal a se zrakem sklopeným k zemi vyčkával. Teprve, když jej prelát Anchionus vyzval k hovoru, zvedl oči a promluvil.

"Můj pane preláte, je tady posel, který přináší zprávy z Litvy."

"Ať jde dál!"

Anchionus se pohodlně opřel a na tváři se mu objevil úsměv očekávající pozitivní zprávy. Do místnosti vstoupil mladý  muž, který dle předpisů okamžitě poklekl na pravé koleno a sklonil hlavu.

"Můj pane preláte, přináším zprávy o útoku na pozice agresora". 

Prelát mu pokynem ruky naznačil, aby pokračoval. "legie Řádu zaútočily na Litevskou armádu před deseti dny. Vladimír útok odrazil a ještě stihl obsadit východ Polska až k Varšavě. Mezi lidmi se proslýchá, že Vladimír je sám znovuzrozený Temný, jehož předpověděla Athénská vědma." Posel skončil a upřel svůj pohled na preláta. V průběhu jeho vyprávění se výraz Anchionova obličeje změnil na neskrývané zděšení. Anchionus spatřil poslovi upřené oči a zavolal Strážce Cti Řádu. "Popravit! Dovolil si zírat na preláta", přikázal. Nařízením popravy se mu trochu zvedla nálada, ale stále ještě se potil. Moc dobře si pamatoval Athénskou věštbu. Z nejlepšího vojevůdce se zrodí Temný, jež za pomoci blesků rozvrátí Velkou Evropu. Anchionus vzdychl a napsal rozkaz, který okamžitě poslal na sever.

          "Pane, Dánové ustoupili o tři míle," řekl důstojník, který vstoupil do Basiova velitelského stanu. Basius pokýval hlavou a odpověděl: "Zastavte tedy náš postup a zformujte vojsko!" Důstojník se na Basia překvapeně zadíval, ale pak se udeřil pravou pěstí do hrudi a odběhl splnit rozkaz. Velitel si povzdech, připnul si opasek s mečem a do ruky uchopil jezdeckou sekeru. Opustil stan.

           Rytíř Basius seděl na koni před svým vojskem a pozoroval několik set sáhů vzdálený průsmyk. Právě z tohoto směru očekával příchod Dánské armády. Nečekal příliš dlouho, když se od průsmyku ozval ryk a vzápětí se začali hrnout Dánské hordy. Rytíř mávl rukou a tím dal pokyn lučištníkům. První muži protivníka padli, ale další běželi dál. Na další pokyn se lučištníci stáhli a pěchota vyrazila proti nepříteli. Ve chvíli, kdy se Dánové a Basiova pěchota střetla, pobídl koně a spolu s jízdou vjel do bitevní vřavy.

            Basius hledal Dánského vůdce Swadrira. Konečně ho objevil v hloučku důstojníků a jal se k němu probíjet.  Konečně stanuli proti sobě. Na tváři zrzavého Dána se objevil divoký úšklebek. Swadrir vykřikl a rozběhl se proti Evpropanovi. Prvním úderem se mu podařilo rytíře vyrazit ze sedla, který při pádu upustil sekeru. Lehce otřesený rytíř pomalu vstal, vytasil meč a čekal na další Dánův úder. Swadrir se s napřaženým mečem rozeběhl proti rytíři, ale Basius úder odclonil a zasadil mu z otočky hlubokou ránu do boku. Swadrir zachroptěl a klesl na kolena, ale podařilo se mu otočit se zpátky proti Basiovi o pozvednout meč. Rytíř ťal na Dánův krk, ale ten úder vykryl a pokusil se udeřit na rytířova kolena. Basius uskočil a zasadil Swadrirovi smrtící ránu do hrudi. Pak otřel meč o Dánovo bezvládné tělo a rozhlédl se po bojišti. Zbytek Dánského vojska ustupoval zpátky k průsmyku. Bylo po boji.

          Když se vrátil do ležení, zjistil, že na něj před stanem čeká posel. Na svitku, který posel svíral v ruce, poznal pečeť preláta Anchiona. Basius přečetl zprávu, vydal potřebné rozkazy a vyrazil do Říma.

          "Jak jsi mohl povolat Basia bez našeho svolení?" ozval se rozhořčeně jeden z Rady. "Začínáš zapomínat, že to byla Rada, kdo tě dosadil na post preláta. Abychom ti to mohli důkladně připomenout, navrhuji hlasovat o tvém odvolání." Řečník se usadil a rozhlédl se po ostatních členech představenstva. Na jejich tvářích zahlédl souhlas.

Anchionus se pousmál, ale pak opět nasadil svůj ledový výraz. "Pánové, obávám se, že na vaše pochybné hlasování nebudu moct brát zřetel." Na chvilku se odmlčel, aby zaslechl jejich překvapené nadechnutí, a pak pokračoval: "Velká Evropa se ocitla ve válečném stavu, a proto z práva, které mi jako prelátovi náleží, rozpouštím Radu představenstva Řádu až do doby ukončení válečného konfliktu s expandující Litvou!"

Členové představenstva zbledli a začali vykřikovat výhružné poznámky směrem k Anchionovi. "Kdybyste snad někdo chtěli klást odpor, nechám vás popravit za velezradu," řekl zvýšeným hlasem Anchionus. Členové Rady se po sobě podívali a v místnosti se rozhostilo ticho. Ticho přerušilo klepání na dveře. Dovnitř vstoupil prelátův pobočník. "Můj pane preláte, je tu rytíř Basius." Anchionus mu pokynem ruky naznačil, aby Basia vpustil do místnosti. Rytíř vstoupil a za ním Strážci Cti. "Doprovoďte členy představenstva do jejich domovů a tam je hlídejte. Bylo by mrzuté přijít v takto nebezpečné době o ctihodnou Radu!" nařídil prelát, a pak se teprve posadil do křesla a usmál se na Basia.

            Basius poklekl na levé koleno, jak mu nařizoval jeho stav. "Můj pane preláte, přijel jsem na tvůj rozkaz." "Velká Evropa je v ohrožení, milý Basie. Litevský správce Vladimír povstal a napadl nás. Již se mu podařilo obsadit Varšavu a postupuje dál. Lidé v něm vidí znovuzrozeného Temného. Dostaneš k dispozici libovolnou divizi naší armády a zničíš ho. To jest tvým úkolem", řekl Anchionus.

          "Můj pane preláte, slibuji, že položím Vladimírovu hlavu k tvým nohám, ale žádám tě poskytnutí deváté divize."

          "To je ta, která bojuje na severu s Dány?"

          "Ano ta, ale s těmito muži jsem strávil větší část své vojenské kariéry a vím, že se na ně mohu spolehnout."

          Prelát začal bubnovat prsty o podpěru křesla a na tváři se mu objevil přemýšlivý výraz. "Budiž," řekl nakonec. "Nechť je po tvém. Ale pamatuj si: Jestliže zklameš, budeš se smažit na hranici." Tím Anchionus skončil a pokynem ruky Basia propustil.

          Po čtrnácti dnech se Basiovi podařilo prolomit Varšavské hradby a vniknout do města. "Vybijte to tady! Nesmí tu zbýt ani jeden živý. Všichni jsou nakaženi Temnotou," křičel Basius rozkazy a v očích se mu leskly plamínky fanatismu.

          Vraždění deváté divize v ulicích Varšavy nikdy nebylo zapsáno v žádné kronice světa. Papír by to prostě nesnesl.