Žofrí de Pejrak

HRUŠKY NEWS By Benetka:

Od pondělí chodím!!! :D

V ponedělí hnedle z rána krákoral do tydlifónu sestřičce od obvoďáka jako vrána. Že! Chce!! VYCHÁZKY!!! Bo mosí tu svoju haxnu rozchodit že. Vymlouvala se sice že tam nemá doktora a kdesi cosi ale já prostě mám vycházky a fidli basta! Od 9 do 12 a pak od 14 do 17. A na to modré pondělí šel nakoupit do místní Jednoty Svornosti a Bratrství. Opíraje se o berličku - pro jistotu - bo... No co bych povídal? Ta moje pravá noha jako by mi nepatřila no. Jako dřevěná. Skoro teda. Protože mě to bolí. A kdyby byla dřevěná tak by mě možná boleli jen ti červotoči kteří by se do ní dali. Poprvé po dvou měsících sám venku a na vlastních nohou! Před cooopem potkal kamaráda ze skladu alkachlastu. Pane... Jak je to dávno? To už snad ani není pravda. Koupil domek v Hruškách a tak jsme skoro sousedi. Ale moc se nepotkáváme. Řiká mi: Já taky marodím. Před měsícem jsem ve dvě ráno žral hambáč s hranclama a takový žlučníkový záchvat co mě potkal... To bych nikomu nepřál! Myslel jsem že je po mně!! Volal jsem si záchranku a... Žiju. A držím dietu. Jo. No. Každý má ty své příběhy že... Jdeme dovnitř a hned u dveří paní prodavačka co jsem jí zachránil život za kovidu. Kdy sebou v nátlaměnce málem sekla na podlahu. Ale já byl pozorný hbitý a duchapřítomný. A tak jsem ji zachytil a uložil na židličku a... A ona mě od té doby ráda. Možná víc než jiné? Řiká mi: Vy jste tu ale dlouho nebyl! Viděla berličku a tak to bylo jasné že... A hned v zápětí druhá: Vy jste nám tu teda chyběl!!! No... Skoro jsem měl slzičky na krajíčku... Je to zajímavé jak někomu takhle můžu chybět. A to tam jenom chodím nakupovat! No ale vesnička že kde skoro každý zná každého a tak. A když pak viděli polokripla tak se hned snažili pomoci jak to jen jde. Prostě skoro až dojemné. Tohoto dne jsem naťapal kilometr.

Druhý den po deváté opět za nákupem neboť není nad čerstvoučký rohlíček a šunčičku že? Opět s berličkou krok sun krok když se za mnou ozve: No vidíš! Už šlapeš jak šlapka! Soused. Co jsem mu v neděli dal svůj poslední chleba bo mi plakal že nemá co jíst. Božátko. Skoro jak hajný Robátko. S těma svýma parohama. Nebo tak nějak to bylo. Vždycky jsem se mu smál (v uvozovkách) že po zřejmě zpackané operaci kyčle chodí o berličce a kymácí se jako Žofrídepejrak. Tak. No a teď jsme si qit. Oh shit! A tak kráčíme bok po boku... Ve jménu pokroku a budoucího blahobytu. Dva kriplíci ze sousedního bytu. No a potom odpoledne hned těsně po druhé procházka po vesničce střediskové. Zastaví se u mne známá z dotazem co že to tam nacvičuju...? (No furt! To samé! Krok sun krok o berličce hnáty křivé...) Popřeje mi ať se daří. Jo. To mosí byt. A pak...!!! Zastávka u mé milované!!! Dolní hospůdce. Pozdravení s majitelem Jardou a známou servírkou a pár kamarády a... Tři pivečka a tečka. A domů. Jenže... Bolest se jaxi rozležela a já myslel že to snad ani domů nedojdu... Nu což. Dyš nedojdu toš pojdu. Jednoduché. Ale tak... Dal sem to. Nakonec z toho bylo naťapaných 5 kilometrů. Ale byl jsem úplně grogy teda... I bez grogu.

No a dnes jel po dvou měsících svým Fjůžníčkem. Napřed si asi myslel že se nechá přemlouvat a prostě ten motor nenatočí ale... Nakonec si dal říct. Uf. Sice tam pak něco skřípalo a švouchalo ale jelo to. Cítil jsem se ale tak nesvůj skoro jako bych jel úplně poprvé. Blbé dva měsíce a jeden je úplně někde jinde. Do tesco na nákup. Tentokráte bez berličky - opíral se o nákupní vozík. Ale opět krok sun krok. Všední den dopoledne a skoro ani nebylo kde zaparkovat. Se diwim teda. A odpoledne potom chodil na sběrný dvůr. Za ten čas co byl doma nashromáždil qanta odpadu. Papír plasty sklo. Komunální odad. Bioodpad. A tak postupně tam a zase zpátky. Tam a zpět. Tam a... A nakonec z toho jsou 4 kilometry. Popravdě: Fčíl enom tak skoro lezu ale! Prostě! Mosím to rozchodit. Tečka.