Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se28-12-2024
Autor
Philogyny
věnováno
V rozpažených očích
sahala mu do klokočí
bolest se komíhá na hrazdě skutečnosti
---
někdy keři odstřihávala větve s perokresbou ptáků
dovnitř i ven
šeptala mu
věříš? ještě mi věříš?
---
sek ji za ret
urval krví
rouhala se
on se kurvil
---
až přijdeš a budeš bosá jako únik hnaný větrem
bosá jak boty bez kotníků na verpánku
bosá pod kuličkou hovnivála se vší tou všivou touhou co je nám malá
vyklíčím pro tebe prsty se skořicí
budou houpat les s práchnivějícím tělem
les s ukousnutou něhou šelem
tmu s obličejem
---
---¨
---
13 názorů
Já nikdy nevím, co mám odpovědět. Ale dopsala "věnováno". Děkuji, děkuji, děkuji.
Tak to je síla... krásná, naléhavá, řeže na dřeň ... tip
To jsou tak skvěle napsané nitěrné pocity holka smekám
kolik je třeba bolesti k napsání tady toho ?
Radovan Jiří Voříšek
před 6 dnygalax: jo jo, drž se toho
:) asi bych nechtěla, aby mi někdo sahal do klokočí ... píšeš děsně sugestivně :)
...
šeptala mu
věříš? ještě mi věříš? ... mi běží mráz :) po týhle básničce už nebudu věřit nikomu
tma s obličejem je boží! :)
moc
@Radovane, možná je někdy lepší mlčet než vyplácnout první, co letí kolem.
velice se bála
o kuličku hovnivála
ztratila ji
propast po ní zela
bylo v ní vše co měla
Spojíš drsnost s něhou a ono to spolu mluví, vždy mě to okouzlí
„bolest se komíhá na hrazdě skutečnosti“
Skutečnost je, že ty cvičíš na kladině veršování s bravurou, podobně jako kdysi Věrka na té dřevěné.
Za všivou touhu, co je nám malá... tip.