Žena, moře a Mary - Tygři VI.

Tygři

(říjen 2007)

VI.

Ze zadumání ji vytrhl soustředěný útok dvou velkých tygrů. Zahnala myšlenky na příští chvíle a dala Pumpičkovi příkaz k pozvednutí klece. Jakmile se pohnula, uvolnila prostřední západku. Sledovala křídla klouzající po nose letadla a zároveň kontrolovala zvětšující se otvory po stranách. Pokud do nich některý ze žraloků strčí nos, byla připravená udělit mu lekci za drzost náhradní láhví. Sotva dveře sklouzly podél trupu dolů, zavelela k opětnému sestupu. Žádný z predátorů naštěstí šanci k útoku nevyužil.

Šéfovu reakci očekávala a výmluvu měla připravenou. Během několika vteřin, kdy spolu mluvili, svlékla postroj s láhví. Potom sundala i masku. Teď může kapitán nadávat jak chce, neuslyší ho. Protáhla se okénkem do kokpitu, kde byl mrtvý pilot stále připoutaný k sedadlu. Na první pohled byla jasná příčina přítomnosti krve v trupu. Kus z roztříštěného okna mu téměř uřízl hlavu a stále vězel v  krku. Při představě, že by měla střep vytáhnout, se jí zvedl žaludek.

Po několika neúspěšných pokusech uvolnila bezpečnostní pásy. Zvedla pilota ze sedačky a otočila zády k sobě, aby neviděla zranění. Uřízla další provaz, kterým mrtvolu několika závity omotala od nohou po prsa. Opatření bylo nutné nejen pro protažení těla úzkým oknem, ale i následnou manipulaci v kleci. Nepochybovala, že teprve potom se zmocní žraloků pravé běsnění. Končetina, která třeba jen na okamžik vykoukne mříží, okamžitě skončí v jejich žaludku.

Uložila svázaného pilota na sedačku a z náhradní láhve obnovila zásobu vzduchu v plicích. Potom zamířila do nitra trupu. Na levé straně se nad křesly vznášela žena, které překrývaly obličej dlouhé blond vlasy. Pohledem zavadila o drobnou postavu u druhého boku letadla a rychle se k ní otočila zády. Když svázala ženu stejně jako pilota, přemístila ji do kokpitu.

Lokla si vzduchu a sbírala síly pro příští okamžiky. Manipulace s těly nebyla fyzicky náročná. Ve vodě nevážila téměř nic, ale přesto se cítila vyčerpaná. Teď mělo přijít to nejhorší. Milovala děti a představa, jak svazuje do balíku drobné tělíčko, ji plnilo hrůzou. Už to není člověk, přesvědčovala se v duchu, dej se dohromady, nemůžeš tu takhle trčet věčně. Nahoře budou mít o tebe starost.

Opět sáhla po láhvi se vzduchem a vyrazila. Děvčátko, asi tak šestileté, mělo blonďaté vlásky po mamince, stažené do uzlíku. Stejný výraz ve tváři mrtvého viděla, když zkoumali vrak lodi v Guinejském zálivu. Ichtyl tehdy došel k názoru, že se potápěč zemřel strachy. Co muselo tohle dítě vytrpět v posledních okamžicích krátkého života si asi nikdo nedokáže představit. 

Se zaťatými zuby se pokusila uvázat smyčku kolem nohou děvčátka, ale nedokázala to. Nemůže ho svázat jako bezmocný balík a riskovat, že se stane potravou pro tygry, pokud některý vnikne do klece při zavírání dveří. Musí ji ochránit před takovým koncem, musí změnit plán, jak dostat tělíčko na palubu. Popadla holčičku do náruče a vrátila se do kokpitu.

Venku bylo rušno. Během pohybů v trupu letadla rozvířila vodu s příměsí krve. Ta unikla okénky pilotní kabiny a žraloky přivedla do stavu žravého vzrušení. Jindy líní tvorové kroužili rychle kolem klece, do níž stále častěji vráželi. Opatrně uložila tělíčko  na zem za sedadlo druhého pilota a z klece vytáhla láhev s maskou, kterou si přidržela u obličeje. Otočila ventilem, aby vzduch vypudil vodu.

„Hladino, slyšíš mě?“

„Slyším,“ ozval se šéf, „jsi v pořádku?“

„Jo, připravila jsem těla k přesunu, ale mám obavu, že s hadicí to nezvládnem, tygři začínaj šílet. Až strčím mrtvé do klece nastane peklo, nejdřív je musíte vytáhnout. Tuhle část jsem nedomyslela, protože se některej dostat může do klece, než budou zavřený dveře.“

„Máš nějakej návrh?“

„Uděláme to takhle. Mám připravenej provaz, kterej zavře nejednou obě křídla dveří. Uvážu konec na příčku okna. Jak se bude klec zvedat, provaz dveře zavře, a až zaklapnou západky, odříznu ho. Naviják pustíte na nejvyšší rychlost. Zároveň odplujete pryč, tím žraloky odvedete od letadla. Na místě necháte člun s někým, kdo mně do něj pomůže. Já opustím letadlo, až ta tygří pakáž zmizí.“

„Prcku, to je blbost. Některej se vrátí a nestihneš to. Vytáhnem a vyklidíme klec, potom ji znova spustíme. Pošlu ti dolů náhradní flašku a hadici na výplach letadla. Kdyby ses nemohla do klece dostat, počkáš tam dokud žraloci nezmizej. Podle Ichtyla to nebude trvat dýl, než tři hodiny.“

„Ne!!!“ prohlásila rezolutně. „Chci nahoru, pryč z tý rakve. Šéfe, ukousla jsem si velký sousto. Můžeš mě třeba vyhodit, ale prosím tě, nenechávej mě tu ani o minutu dýl, než je nutný. Nezvládnu to.“

Skončila s hlasitým vzlyknutím a vysílačka se odmlčela. Usoudila, že na Mary teď probírají její návrh.

„Už je v letadle dvacet minut,“ oznámil Čočka přiškrceným hlasem, „Ichtyle jestli se jí něco stane, zabiju tě.“

Bylo to poprvé, co někdo na palubě promluvil od chvíle, kdy zmizela v kokpitu. Všichni stáli u pažení a se zatajeným dechem sledovali hemžení tygrů kolem klece.

„To ji znáš tak špatně? Dole to zvládne, protože nemá čas přemejšlet nad zbytečnostma,“ uklidňoval potápěče doktor, ale nakonec připustil, „horší to asi bude po návratu. Možná se složí.“

„Proč si jí to dovolil?“ přidal se ke kameramanovi Zrzoun.

Než stačil Ichtyl odpovědět ozval se i Plešoun: „Měli jste se držet původního plánu, tohle byla fakt velká blbost.“

„Zmlkněte,“ okřikl je šéf a ukázal pod hladinu, kde zahlédl v kleci pohyb, jak vtahovala do kabiny láhev s maskou.

Po pár minutách, kdy se ozvala s návrhem na řešení dalšího postupu, Zrzoun s Čočkou nabídli, že se po vytažení těl spustí v kleci a pomohou kolegyni s návratem. Šílený nápad, který vyplynul z napjaté atmosféry, šéf okamžitě zavrhl, jako naprostý nesmysl.

Nakonec zasáhl Ichtyl: „Ztrácíme čas zbytečnejma kecama. Holka je zřejmě duševně na dně a musí ven. Není však cvok, aby se nechala dobrovolně sežrat. Ví, co říká. Poslechněte ji, na mou odpovědnost.“

„Ty si toho dneska už posral dost, nevymejšlej další blbosti,“ osopil se na něho Čočka.

„Ichtyl má pravdu,“ zastal se doktora Pumpička, který místo zbytečného plácání přemýšlel, „když pustím naviják na plnou rychlost, vystoupá klec k hladině asi za půldruhý minuty. Mary vypluje v okamžiku, kdy Prcek přeřízne lano od dveří. Potáhnem klec těsně pod hladinou a tygři ji budou určitě pár set metrů sledovat jako návnadu. Holka tím dostane potřebnej čas dostat se do člunu.“

Kapitán kývl na souhlas a sdělil Prckvi, že s návrhem souhlasí.

- pokračování -