tehdy teď

Myslím. Mám v Brně rodinu, bratra od maminky, jmenuje se František Babinec, po dědovi. On mě jako malou holku vychovával s babičkou. Máma si tenkrát dodělávala dálkově pajdák. Pamatuju se, jak mě naváděl, ať křičím na sousedovy kluky posměvačné nadávky. Hlídal za rohem, kdyby něco, ale já utíkala jako vítr. Chystám se tam s Jindrou. Ten už jenom diplomku a končí vysokou. Kdysi, když jsem ho čekala, měla jsem čtyřicet tři. Všichni byli vyděšení a já si spokojeně hladila břicho. Babičky měly taky tři děti. No a pak jela do Olomouce na odběr plodové vody, stará rodička, že. Střelili mi z pistole do břicha jehlu. A sestřička mi řekla, nechejte si ho. Když mohla mít dítě manželka od Blaira ve čtyřiceti pěti, tak proč vy ne. Viděli kluka...vždycky, když se mi narodilo dítě, tak někdo umřel. Proto píšu...

No logicky jo...ale je i jiná možnost. Ale to asi taky víš ;-)

mylenko - neříkáš mi nic nového... hm logicky

Phil - mysliš v Brně?

není to tajný.. Bukovský Minská

:)

Silné verše.

Tahle se mi líbí. Kde chodíte, jestli to není tajné. Já občas do Malého Café, ale jenom na kávu. Ta ujde. Zákusky ani jídlo mi tam nechuutnají. 

A bude hůř...

Fajn píšeš... Je to tak důvěrně známé, ale napsat bych to takhle nedovedla.

Přitakat se hodí –

ano, je tu rozdíl...

Tehdy a teď se  nemá srovnávat

jak život jde, tak se musí brát

to srovmánání mne beznadějí plní 

křísit zemřelé v mých silách není...

V mém lese už se dávno kácí

jak člověk stárne, už jen ztrácí

kamarády, naději i lásky,

přibývají jen na čele vrásky...

potvrzuji, žes to vystihla přesně ...