Letní koupel.

aj........teď jsi mne dostal :) je to krásný........

mooc hezky *T

síla..

to snad ne............skvělý, teda..........T-p.

...:-) To už zmíněné svítí - kvítí, není nejnápaditější, ale za poslední sloku... tip.

Tak to je zajímavé...Hlavně ta poslední sloka...*

Svítí - kvítí, z tohoto rýmu dostal jsem rýmu. Všednost tohoto verše mi neladí s neotřelým zakončením.-:))))

Ježiš to je krááásný!!!!!! To si dam do klubu... Nejdřív jsem měl pocit, že jde o utopence:o). Je to fakt hezká představa s tím pozorováním světa ze dna...zuksím si tě dát do oblíbených kdybys náhodou ještě něco udělal tak hezky, jako tohle:-) ************ a jeste avi pro Áju

Tu první sloku "svítí"x"kvítí" bych upravil, zní dost říkankovitě, druhá a třetí sloka je super

Zvlastni smutnokrasno!*

Perfektni termit Amando `o-,O,O,- Cluis.

hezké...!*

To Zbornik (obcas mi vypadava dia-kritika). V kraji se objevil poustevník. Jeho tmavě modrý plášt se vznášel v prudkém větru nad kopci, mezi holými stromy. Větvemi mávali na přivítanou a meluzína v horečnatém transu zahrála zkřehlími prsty písen potulných pastýřů. Plášt měl u krku diamantovou sponou na níž byl černými onyxy znázornněn slepičí pařát. Měl ruce široce rozpřažené a chromové nechty zastřižené do špičkyodrážely lesk merunkového měsíce, co se raději rychle schoval za mlžný opar. Letěl a nic ho nemohlo zastavit. Jeho nohy svěšené jak kusy provazu na katově vršku při tom brázdily zemi a zvedaly mračna prachu. Celé vesnice ztráceli se pod nánosem spraše a ve výru za ním ani stádo volků nezaslechlo práskání jeho biče. Lidé se začali objímat se svými nejbližším,i protože už nevěděli kam se schovat před smrtí která je nechávala čekat. Děti se drželi otců za nohavice, oči zavřené, doufajíc že se i táta má čeho držet. Mezery mezi žlutohnědými sametovými zuby vsávaly do sebe zvuky a ven zas vyfukovaly cementové vločky velké jako ruská kola. Rikali mu poustevník kachní zobák. Toho radostného šedivého rána měla i marmeláda perletovou vůni a duch naftového másla varoval. Dnes ti vletí do srdce. Bude chrlit kusy bahna, plivat kaši, umrtví tvé tělo a přehodí přez něj závoj nicotnosti, duši nafoukne zuřivostí do vesmírných rozměrů a pak tě pustí do vyšších sfér kde se budeš muset chovat slušně. Ty pak vytáhneš bílí prapor, kus neposkvrněného plátna ze svých úst. Tak to zkus, roztřílím tě samopalem dobroty, spráskám tě zdvořilostí a šípem lásky ustřelím ti přirození, "Hej sundejte ten Zborník z toho lustru". ((:=))))))))))))))))))